V kolika letech mít první dítě?

To ale přece nikdo neříká! Jen pro nějaké ženy je prioritou dítě, pro jiné kariéra, ale tak je to v pořádku myslím.. je normální, že to každá máme nastavené jinak a já rozhodně nejsem zaražená z toho, když třeba žena ani dítě nechce.. vždyť je to každého věc probůh

Taky si myslím, že záleží na tom, jakou ten člověk má povahu, jak se dokážu uskromit a tak.. "znám" holčinu, které je 23 a čeká 3. miminko. První se jí narodilo kolem 20 a druhé asi po roce a půl. Ona studuje, její přítel též a k tomu pracuje. Ale ty děti vypadají tak šťastné a prostě, neřekla bych, že by jim něco chybělo. Myslím, že rodiče jim věnují dostatek lásky. Všechny děti byly plánované.. Ta holčina má ale můj obdiv - já bych to asi nezvládla

Ale říct, že 20-ti letá holka by si měla užívat místo toho, aby měla rodit, mi přijde s prominutím hloupé.

Jinak kdybych já (20 let) teď byla těhotná, tak by se moje mamka stala babičkou ve 43 letech
Jen tím chci říct, že 40-leté paní často nemají od babiček daleko Ale často si též stejně staré pořizují děti..

Ještě vsuvka - přijde mi ale dost sobecké, co se pořizování dětí týče - když si Gott a jeho vrstevníci pořizují malé děti (viz. Kaplický)... prostě.. vždyť to dítě si v pubertě tátu neužije.. nemyslím to nějak zle, ale jestli ho ještě v pubertě zažije Nevím, přijde mi to prostě sobecký..

Já jsem ale nepsala že to tady někdo řekl!

Nevím co je na tom hloupýho, 20tiletá holka která má život před sebou, si má dle mého názoru užít, mít nějaký zážitky, užívat si, tím nemyslím chození na diskotéky a spát s každým tam. Starosti bude mít celý život, tak si má užívat těch pohodových studijních let.

Víš ono vůbec nezáleží. jestli je tomu otci 50, 70 hlavně když tomu dítěti dá co potřebuje, nevidím na tom nic sobeckýho...
Ono když vidím ty slečny, co si pořídí dítě ve 20 a partner je opustí, tak si myslím, že je lepší zralý muž, než mladý chlapec, který se potřebuje vydováděť ...ale jak už jsem řikala, samozřejmě jsou i vyjímky.

Reaguji na terezkaaaa: souhlasím s verunkaf. někdo si chce užívat s dětmi, někdo bez nich a příjde mi hloupé soudit obě možnosti. je to každého věc a každý má v životě jiné priority. někdo si chce ve dvaceti užívat, někdo se cítí na to, aby se stal rodičem a rozdával lásku mezi svoje děti. podle mýho názoru má člověk starosti celý život, od narození do smrti a není to tak, že by je měl třeba až od té chvíle, kdy se mu narodí děti. děti přináší radosti i starosti, ale někdo vidí víc starostí,že. a stát se v 70 letech otcem je dost nezodpovědné, je totiž velmi pravděpodobné, že dítě svého tatínka ani nepozná.

Reaguji na verunkaf: kdybych byla těhotná já v 18 (což je dnes skoro nemyslitelný, ale dřív naprosto normální), moje mamka by se stala babičkou ve 40. já tím nechtěla říct, že ve 40 je člověk starý, ale už má věk prarodiče. je to tak. je nepřirozené mít dítě ve 40, podle mě.

No ale to je i na otci, když se karel gott rozhodne být otcem ve svém věku tak proč ne, když mladou slečnu opustí partner, taky je velmi pravděpodobné že dítě nepozná otce. A můžu taky říct že je to nezodpovědné....

Ano, jasně, člověk má starosti celý život, ale z dítětem příchází další, starám se ještě o někoho druhého a nesu za něj zodpovědnost.

Užívat se dá i s dětma. Někdo to umí i s nima a někdo je bere naopak jako kouli na nohu. Ale každý se k tomu musí postavit sám. Rozhodně si nemyslím, že se pro rodiče dítětem zastaví svět a už nic jiného než starosti o něj nepoznají!
Jak třeba někdo tvrdí, že dítě nechce, protože chce ještě cestovat, vždyť to jde i s nima! Dokud tedy už nemusí navštěvovat povinnou školní docházku

Souhlasím.

Jinak je zvláštní - že "staré" matky mnoho žen soudí, ale staré otce nikoli. Přitom ti také nebudou mít dost síly na své děti, muži taky nebudou chápat mentalitu puberťáka v důchodcovském věku a starší otcové se také nedožijí vnoučat aj. Je pravda, že sice nejsou limitování "tělem" - spermie mají výkonné dlouho - ale to neznamená, že dítě potřebuje jen mladou mámu a místo táty může mít senilního dědka

Tak jsem to přesně myslela..

Opět musím souhlasit.

Rozhodně bych dítě nebrala jako překážku nebo kouli na noze. Prostě něčeho bych se musela vzdát, ale i to cestování a občas se jít někam pobavit si (možná sice naivně) myslím, že se prostě dá udělat.

Raději budu tedy mladá mamča, která bude ke svému dítěti blíže (věkem), než potom starší, která dítě v pubertě (i před pubertou) už tolik nechápe..

Prostě to vidím i třeba u nás v rodině, kde mě měla mamka ve 22-ti letech a sestru ve 34. Když to beru zpětně tak mám pocit, že mi mamka víc rozuměla než teď třeba sestře.. nevím.. je to asi individuální.

Reaguji na verunkaf: souhlasím. mít dítě v pozdějším věku podle mě prostě není dobrý. ale ať si každej dělá co chce. když mi osud bude přát a bude přítel vydělávat tak, aby nás uživil, tak klidně budu mít dítě hned po vš. pak už si budu chtít užívat s dětma. bez nich si přece užívám celej dosavadní život. já moc na paření a podobný věci nejsem a netoužím po tom, abych procestovala svět. největším štěstím pro mě budou moje děti. život bez dětí podle mě nemá smysl. alespoň pro mě ne.
Reaguji na terezkaaaa: já myslím že když se mladí rodiče rozejdou, je stále velká naděje, že dítě pozná oba rodiče. ale když má někdo dítě v 70, tak je dost pravděpodobný, že si ho moc neužije a pak může chodit za tatínkem tak leda na hřbitov. a když se táta dožije vysokýho věku - já teda nevím, ale přece jen jako osmnáctiletá mít za tátu skoro devadesátiletýho senilního dědu - trochu podivný ne...copak mi může rozumět takhle starej člověk? já mívám s porozuměním někdy problém i u svých rodičů (40 a 42), navíc takhle starej člověk už nemá sílu vychovávat dítě. pro někoho je přítěž zodpovídat za další lidi než za sebe, pro mě to je něco, na co se těšim. když mi třeba teta půjčí děti a já mám za ně zodpovědnost, tak je to takovej dobrej pocit, jako že je člověk užitečnej. já takovej pocit potřebuju ke svýmu štěstí. někdo třeba ne. ale takovej člověk by asi děti mít vůbec neměl.

Podle mě je ideální doba ještě do třiceti. Čím dřív se děti dostanou "z hnízda", tím dřív má člověk čas na sebe, na odpočinek. A o to déle může případně svoje dítka podporovat v dospělosti. Moje maminka nás měla kolem dvaceti, ted jsme dospělý a poměrně samostatný a ona si libuje, jak má čas a může dělat, co chce.
Já si neuměla představit, že bych byla v tom, jsem ještě na škole, ale nedávno jsem se dost bála, že je to tak a nakonec by to taky nebyla taková tragedie.
A kamarádka bude letos maturovat s roční holčičkou a je naprosto vyrovnaná a štastná.

za to se můžu podepsat

Tak to je super, protože je zase na druhou stranu fakt, že znám holky, co do toho vlítnou ani nevědí jak a naštěstí maj vedle sebe normální kluky, který je podržej a jsou schopný rodinu nějak uživit.
Jedné známé se nedávno narodil syn a v těhoteství pořád obcházela bary s kámošema/škama a dokonce byla v pokočilém stádiu těhotenství na koncertě (Pink nebo kdo to tu byl v létě), což mi přijde dost nenormální.. Ale jak říkám, naštěstí má vedle sebe normálního chlapa.

Naprosto s Tebou souhlasím.
Přítel je hokejista, takže třeba letos a příští rok má smlouvu tady v ČR. Ale může se stát, že dostane místo jinde, že půjde za lepším. A proto ještě tak rok počkáme s miminkem, abychom zhruba věděli, jak se mu to bude vyvíjet. Ale pak prostě se musím smířit s tím, že budu na vše sama, bez pomoci třeba maminky, která by mi hlídala atd., když dostane místo jinde, budeme se třeba stěhovat zase někam jinam, to nikdo nikdy neví. Ale že by to byla zábrana toho, že si dítě pořídit nechceme, že se narozením dítěte zastaví svět, tak to si tedy rozhodně nemyslím. Spíše naopak.
My oba cítíme, že už jakousi změnu trošku potřebujeme. Pejska máme, svatba je na spadnutí, a pak prostě bude miminko.
Spíš je to o tom mít pro miminko vše nachystané, připravit sama sebe a svého partnera na tuto událost, i když někdy jsou to více starosti než radosti a hlavně mít pro dítě jakési jistoty - nejde jen o ty finanční, ale i o to být schopná se postarat.
Mně je 27 a nedovedu si představit, že bych měla dítě dříve, v 18ti? To bych neměla práci, kterou mám - a jsme zase u těch jistot a možností..