Úcta, láska k partnerovi, nebo touha a šimrání v podbříšku k novému?

Ve tvém případě jednoznačně a bez kompromisů odejít.

Mayci
Laky
Jo, to je naprosto jasný. Odejít a v Tvém případě ani na chvilku nelitovat.

Romísek

pokud je vášeň doma, tak to nemá cenu řešit, jenže jsou i takové, co tu vášeň to šimrání, to zamilování už doma nemají a pak záleží na nich, jak se rozhodnou.

prostě si pořád myslím, že když jsem spokojená, zamilovaná doma, asi moc neřeším to, že by mě chtěl okouzlit někdo jiný, pokud je ta spokojenost, zamilovanost pryč, tak jsem náchylná k tomu, koukat se i jinde a pak už záleží na tom, jestli bych se s někým novým necítila šťastnější - tedy ne dneska jsem tě viděla a zítra s tebou budu bydlet, to je prostě blbost a to si myslím, že zdravě rozumně uvažující ženská nedělá

matadi
K tomuhle nemám co dodat, protože tak to je. Já tomu taky tak věřím a jenom proto, že mám (zatím) spokojený milostný život (fuj, to je hrozný slovo), tak nemám právo odsuzovat ty, které tohle doma neprožívají, nebo se prostě rozhodli jinak.

Zajímavé téma, před pár měsíci jsem taky zvažovala - šimrání a zas takové to chvění před randem apod, nebo stálý přítel. No jsem ráda, že jsem si nakonec dokázala zachovat chladnou hlavu a nenechala se pobláznit, protože dneska nechápu jak jsem o tom mohla vůbec přemýšlet. Přítele miluju, vážim si ho pro spoustu věcí a moje svědomí by mi stejně nedovolilo být s ním dál, jako kdyby se nic nestalo. Riskovat ve vztazích to není nic pro mě. Šťastný vztah je v dnešní době fakt něco krásnýho a nestojí za to, abychom ho ničili chvilkovým poblázněním...

Šimrání v podbřišku způsobené novým chlapem, co jinak vypadá, jinak voní, jinak líbá a bůh ví, co ještě je sice skvělý pocit, ale co by se asi stalo, kdyby se ze zakázaného ovoce stal každodenní chleba? Každá asi čas od času chceme dostat svoji porci vášně, ale proč porážet celé prase jen proto, že dostaneme chuť na jeden párek? Život není telenovela a vztahy se nevyrábějí v Hollywoodu, takže se možná vášeň a láska ztrácí někde mezi tím, kdo odvede dítě do školky, kdo vynese odpad a co bude k večeři. Člověk by si měl asi vždycky uvědomit, co z takového šimrání může získat, o co může přijít a jestli je připravený takovou cenu zaplatit. Jenže tyhle pocity se nedají přenášet a každá si to musí prožít na vlastní kůži, aby si mohla ujasnit jestli stabilitu a jistotu zahodí kvůli neokoukanému rozkroku, i když ... co je dneska stabilní a jisté ... a buďme realisti, pokud jde o štěstí - nikdo a nic nás neudělá permanentně šťastými, protože štěstí je záležitost okamžiku, něco jako orgasmus.