Úcta, láska k partnerovi, nebo touha a šimrání v podbříšku k novému?

a jak poznáš, že to nový šimrání a vztah z toho vznilý nebude lepší, šťastnější než ten, který máš?

každá nevěra i případná vztah začíná většinou ze začátku jako flirt, záleží, kam si to chceš nechat dojít - tudíž, mezi flirtem a šimráním nevidím veliký rozdíl
přece si nevezmu za manžela někoho, u koho mi nezašimralo, jen proto, že že mi poskytne tu sociální jistotu

neřešíme tady úlety, nevěru nebo to, jak nás po dvaceti letech vzrušuje pohled na manžela, řešíme tu to, čemu se říká zamilování na první pohled, třeba osudové setkání - jestli zůstat u svých jistot, nebo se do toho pustit,
jak víte, já bych do toho šla,

No, tak to je přesně ta otázka! Spíš sázka do loterie. Ale co se mě týká, pokud už bych to šimrání zažila, asi bych do toho šla, protože se znám a pak bych si to vyčítala a pořád porovnávala a říkala si, třeba jsem mohla být šťastnější. Naštěstí mě stále šimrá když se vrací domů ten můj, když si mě prohlíží a když se mě dotýká. Doufám, že to vydrží ještě hodně dlouho.

to je ono, riskovat, nebo přemýšle, jaké by to bylo nebo by nebylo líp? Zůstat ve stereotypu nebo být šťastná?
to si asi musí srovnat každý sám, co je pro svou lásku nebo pro své pohodlí ochoten obětovat

Jo jo, asi vím, jak to myslíš, když to bereš jako zamilování, tak potom ano, není důvod ve vztahu zůstávat, když se zamiluješ jinde, pak stávající vztah nefunguje, to souhlasím...

Myslím, že touhu a šimrání v podbřišku lze cítit i v dlouhodobém vztahu.

Základem toho je vědět, co máme doma a jak jsme se svým partnerem a ve vztahu s ním spokojené. Pokud spokojené jmse, není co řešit. Zpětně si uvědomuju, že jsem ohromně ráda pyšná na to, že jsem se tím šimráním nenechala zlákat a udržela si ten poklad, co doma mám a možná jsem si na to i znovu díky tomu přišla, že bych neměnila... A to samé přeju vám, ať to šimrání zavrhnete s tím, že to, co máte doma, je to pravé!

ale proč? přece to, že jsi ty to přestála a máš, dle svého mínění, doma dokonalého partnera, proč by ten pocit o dokonalosti svého partnera měli mít i ostatní, které to třebe teď nebo později budou řešit
co když tozrovna u nich neplatí? co když by zrovna tím novým získali to, o čem snili? To přece nejde brát jenom černě nebo bíle

Tak to mám i já. Žijeme spolu už 16 let a stále ještě u mě vzbuzuje touhu jako na začátku.

Jasně! Bez toho by to nešlo... Ale chce na tom rozhodně dělat a snažit se ot o, zpestřovat si to bez stereotypu... vždyť na vztahu jako takovém se musí neustále děšlat a pečovat si o něj, no ne?

To je krásných 16 let
I já to cítím ve svém vztahu. Řekla bych, že ho miluju čím dál víc

aspoň že jsme se shodli, že to šimrání je zamilování a nejen nějaká ta sex touha - tedy jak psala mado - ty vhlký kalhotky

jinak jsem na mado reagovala rychlei, než se zobrazil tento její přispěvek

tudíž už tento je skoro k ničemu

Ach jo, to je ale klišé. Co když se z pár hezkých chvil stane dlouhodobý vztah? Šimrání přeroste v lásku?

To je právě ta sázka do loterie. Kolik je možností? Dejme tomu že aktuální partner je partner A, ten ze kterého šimrá v břiše bude B.
1) Zůstanu s A a budu litovat, protože si budu myslet, že s B by to bylo lepší.
2) Zůstanu s A a budu šťastná, protože mi dojde, že s B by to nemělo budoucnost.
3) Opustím A a s B to opravdu vyjde a budu šťastná.
4) Opustím A a s B to neklapne, budu si vyčítat, že jsem A opustila.
5) Nějakej čas to potáhnu s oběma a pak se rozhodnu, což si myslím, málokterá zvládne.

A pak se ještě může stát, že se někde vyloupne C a je to celý v pr***

Řekla bych, že závěr je takový, že je jen na každé z nás, jestli se z šimrání vyvine krásný vztah nebo si uvědomíme, že bychom naopak šimráním něco krásného, co máme doma, ztratili... Dobrá debata se tu rozvinula

jedno přísloví, nevím ze které země, nebo to byl jen názor jakéhosi maldíka, kterého jsem znala ještě ze školy

když mám dvě a nevím kterou, tak si najdu třetí a na ty dvě se vykašlu