Ti, co přežili rakovinu

přesně tak. Nač se ještě nervovat brekem a stěžováním... Co se má stát, stane se a pokud člověk myslí pozitivně, tak je mnohem blíž k dobrému konci

O to víc se divím, že působíš tak v pohodě, protože já vždycky čím víc toho vím, tím víc se toho celého děsím
Náhodou ten přístup je super, aspoň tě to rozptyluje od špatných myšlenek Tak přeju hodně sil hned na zítra, snad to nebude nějaký driácký!

tak to já se samozřejmě taky děsim, ale prostě mě to zajímá, jaký jsou postupy v léčbě, jestli mi dali opravdu to nejlepší, co mohli, jaký jsou zkušenosti těch, co to podstoupili atd. Já teda zdravotnice nejsem, ale mamka jo, ta je doktorka, takže k tomu mám docela blízko. A se svojí doktorkou hodlám vést fundované rozhovory na úrovni a nenechat se sebou *******, jako se mi to stalo kdysi.

to pak chápu, člověka špatná zkušenost poučí a už to pak nenechá jen na nich, když vlastně víš, že to není vždycky to nejlepší a bezmezně důvěřovat se jim nedá :/ To je to naše zdravotnictví, jako když já šla za doktorkou s dvěma věcmi a ona se mě zeptala, co je horší - a to, co jsem řekla, tak mě na to léčila a to druhé jako by nebylo
Aspoň to můžeš nějak konzultovat i s mamkou, to se taky hodí!

já osobně také ne,ale bohužel ta nemoc dostala pár lidí kolem,ale znám jich dost,cop jsou OK a byli tak silní jako Ellenuschka,takže to je základ!

Máš můj respekt a obdiv,moc a moc držím palce a pevně věřím,že ty svůj boj vyhraješ a tu mrchu doslova zničíš!Drž se a přeji hodně sil!!

Tak dneska jsem byla na první ch.+biol.léčbě, kapačka asi na 3 hoďky. Ale docela jsem to zvládla v pohodě, akorát pak mi bylo tak jako na omdlení, motala se mi hlava, mžitky před očima atd. Naštěstí byla mamka se mnou, akorát v tramvaji mě hanba fackovala zleva zprava, když jsem si musela sednout a mamka nade mnou stála, to mi bylo fakt trapně. Říkala jsem si, hlavně ať nepřistoupí babička o holi, to už bych nedala
Když jsme dojely domů, tak jsem si na chvilku musela dát na hlavu mražený hrášek, abych se trochu probrala, a pak jsem si šla na pár hodin lehnout. Šílená únava.
Ale pak jsem se vzbudila (abych nepropásla Ordinaci v zahradě ) a to už mi bylo dobře. Snědla jsem polívku, plněnou papriku a zmrzlinu a super. Tak řikám mámě, že jdeme na dýzu
Tak uvidim zítra, co bude, snad dobrý. Ptala jsem se sestřičky hned, jaký má zkušenosti s vlasama při týhle léčbě u pacientek, ale ono zrovna tuhle léčbu moc ženských nemá. Tak holt uvidim, zatím jsem si koupila takový šátko-čelenky, aby mi to kdyžtak nepadalo do polívky

Je super, že to bereš s humorem. I kdyby vlasy vypadaly, tak to určitě zvládneš. Obdivuji, jak jsi statečná, a myslím, že bys mohla jít příkladem mnoha ženám, které se po takové diagnóze zhroutí a uzavřou před světem.
Kamarádky spolužačka tento týden zemřela na leukémii, v 19 letech. Vlasy neměla, ale ani nenosila šátek a byla to taky taková fintilka, vždycky usměvavá. Je hrozný když musí umřít takto mladý člověk. Ale Ty to zvládáš skvěle a určitě to vybojuješ, přece jen, není rakovina, jako rakovina.

Na okolí se vyprdni a jistě by babičku pustil sednout někdo jiný.
Jak ti je dnes? Jsem ráda, že jsi to včera tak dobře zvládla. A mimochodem, šátek je moc pěkný

šibeničním...

no ale kdyby nevypadaly, zvládla bych to líp. Doufám, že něco zbyde. Jsou ženský, co maj na hlavě 3 chlupy od přírody, tak ikdyby to tak dopadlo, furt lepší, než nemít vůbec nic, to už by bylo fakt na paruku, to už by nějaká čelenka nepomohla.

to je mi moc líto, to je fakt strašný

no dnes je mi dobře, akorát jsem v noci čumákovala do dlouho, jak jsem byla vyspalá ze dne a rozhodilo mi to režim, ale jináč dobrý. Dokonce mi trochu přestal i ten kašel, co jsem měla.

dík, i jsem ho na pár holkách už viděla. Dokud z toho vzadu polezou aspoň tři chlupy jako iluze vlasů, tak snad ok

Optimistických příběhů není nikdy dost, tak taky jeden přidám. Jedné mojí vzdálenější kamarádce se jednou z ničeho nic udělalo zle a na ulici šla k zemi. Vypadalo to na epileptický záchvat, nicméně konečná diagnoza zněla "nádor na mozku" s prognozou tak půl roku až rok života. Dotyčná podstoupila operaci a léčbu (nevím, jestli chemo nebo ozařovaní nebo obojí, vlasy neměla docela dlouho). Nakonec se uplně vyléčila, už je to tak deset let zpět a co vím, tak bez recidivy. Takže i zdánlivě beznadějný případ může skončit dobře.

Tobě, Ell, i všem ostatním, co se s tím musí potýkat, přeju hodně síly a at je vše co nejdřív v pořádku!

Jo, to jsem někde četla, že nějakýmu chlápkovi taky takhle předpověděli asi půl roku života, tak si vzal pořádnou půjčku, aby si toho posledního půl roku života pořádně užil a už to asi dvacet let splácí

Reaguji na Ellenuschka: Heleď... Nechci rýpat, nebo tak něco, tak to neber špatně...ale nezkoušela jsi změnit jídelníček a celkově upravit životosprávu? Popřípadě léčitel, nebo tak něco... Věčně se dívám na Reality TV a jsou tam příběhy o nevyléčitelné rakovině a podobných nemocech a dost těm lidem pomáhá úplná změna jídelníčku, třeba by to pospořilo i tvůj boj...

Reaguji na Moňas:
víš, já jsem v tomhle hroznej skeptik. Podle mě papír/internet/a i lecjaká TV snese vše. Jsou to opravdu onkologický pacienti? Kdybych já byla svině, přišel za mnou někdo, že se mnou natočí za prachy reportáž, kde budu celá vysmátá povídat o tom, že jsem jedla co já vim červenou řepu nebo hlívu ústřičnou a teď jsem zdravá, kdo dokáže, že to tak je nebo není. A pak se na to kouknou jiný a řeknou si, to je ono, nač chodit na chemo, když tady slečna Ellen jí hlívu a je zdravá.
A slečna Ellen může být už dávno pod kytkama a odkaž hlívy ústřičný bude věčnej?
Je to velmi oblíbená konspirační terorie o tom, jak zločinný spolek onkologů společně s farmaceutickými firmami se nechce vzdát svých horentních zisků a proto brojí proti alternativním metodám.
Mamka mi vyprávěla příběh, který slyšela na studiích, o nějakým snad inženýrovi, kterýmu zjistili nádor no nevim už kde, někde v břiše a on odmítl léčbu, odstěhoval se do hor, změnil styl života, pěstoval ovce a žil v souladu s přírodou a když po roce byl na kontrole, žádný nádor už tam nebyl. No, i k takovým případům může dojít, jako je spontánní regrese nádoru, ale v kolika případech?? Kolik lidí už na to dojelo? A co když nakonec pan inženýr ani žádný nádor neměl, třeba bylo jen špatně vyhodnocený sono, myslim že to bylo jen na základě zobrazovací metody, nebyla tam přímo biopsie, a celá ta estráda s horama byla zbytečná? I když samozřejmě ublížit to nemůže.
Je to samozřejmě hezká myšlenka, že bych si popíjela bylinkový čajíky a za pár týdnů byla zdravá jako rybka, ale obávám se, že tudy cesta nevede.

Reaguji na Ellenuschka: Jako takhle jo, ale oni většinou spojili i chemo s přírodní léčbou, že jim po té chemo nebylo tak zle a tak... Já teda věřím tomu, že tělo se s tím může vyrovnat samo, akorát ho nesmí blokovat špatná strava, stres a tak. Myslím, že hodně těm lidem pomohlo to, že tomu věřili

mimochodem, já ani žádný hrůzy nejim, že bych každý den jedla Burgry a smažený jídla a přecpávala se sladkostmi a podobně, snídám mysli, k obědu si dávám hotovky za školní jídelny a k večeři si děláme většinou různý obložený chlebíky. Neřekla bych, že to je takový neštěstí.
A životosprávu bych taky neřekla, že mám tak strašnou, denně jsem byla zvyklá nalítat kilometry s pejskama a celý dni v podstatě venku a na vzduchu. Po první nemoci už jsem se nevrátila do práce do baru, takže bych řekla, že už jsem i tu životosprávu dost změnila a očividně mi to bylo na dvě věci.
Někdo to prostě v sobě nějak má daný zřejmě. Myslím, že někdo může být flamendr, chodit po barech, pít, kouřit dvě krabky denně a dožije se 90 a zdravej. Někdo může jíst jen nějaký lodyhy, hospodám se vyhýbat, sportovat a stejně ho to dostihne.