Cituji Ellenuschka: A že jí to měsíc chodim říkat, to neřešila.
Tenhle přístup je na mrtvici, stalo se mi něco podobného, taky napíšu historku - měla jsem gyn. problémy, neustálé krvácení, v břiše kromě karcinomu plný sortiment - cysty, myomy, srůsty, endometriózu - prostě všechno. Poslali mně na laparoskopii, udělali 4 díry do břicha a řekli - půl roku hormonální léčba a pak řezem přes břicho všechno ven - bylo mi 36 let. Snad 100x jsem říkala, že hormony nee, že po nich krvácím (nemohla jsem ani HA), stejně mi je narvali a to v injekcích s postupným uvolňováním, takže vysadit nešlo. ***** jsem jak Amina celého půl roku a divila se, že mám ještě nějakou krev
Když jsem se po opce probrala ze 4hodinové narkozy, měla jsem v břiše dalších 5 děr a řez od třísla ke tříslu..nějak jsem nepochopila, proč začali laparoskopicky, když se půl roku před tím rozhodlo, že se to musí říznout.... tak nějak jsem myslela, že to píšou do karty..nebo že ji čtou...asi ne, no....Nebo kdyby se mnou někdo mluvil před tou operací, tak bych jim to řekla, ale nic...třešničkou na dortu je, že to bylo v nemocnici, kde jsem tehdy pracovala ( v nemocniční lékárně)...takže kolegyně...
Cituji Ellenuschka: jak houska na krámě
přesně, pro ně je to rutina, ale vůbec si neuvědomí, co to s ženskou udělá - my tenkrát na té gyndě řvaly všechny...někdy se fakt "podaří"
Tak atˇmáš kliku na samý fajn doktory
Cituji Ellenuschka: virtuální kámošky, který jste mi zatím moc pomohly už tím, že jsem se mohla svěřit.
z tohohle mám moc dobrý pocit - je vidět, že Omlazení je fajn...
Cituji eileen11: z tohohle mám moc dobrý pocit - je vidět, že Omlazení je fajn...
joo, to je. Když se nestrhne hádka, jestli je lepší modrá nebo zelená sukně, je to moc fajn. Já tuhle stránku uplně miluju
Cituji eileen11: Snad 100x jsem říkala, že hormony nee, že po nich krvácím
no to sis dovolila hodně, rozmlouvat lékařům jejich názor, to jsem taky zkusila - myslím, že na mě ta chemoterapie nezabírá, není mi po tom zle a nádor se nezmenšuje, tak mi ho vyoperovali a po dvou měsících to dorostlo při chemoterapii znovu, ale když jsem jim to říkala, tak jsem byla blbá, to že není zle neni ukazatel a to že se to nezmenšuje dle sona se stává běžně...
Cituji eileen11: měla jsem v břiše dalších 5 děr a řez od třísla ke tříslu..nějak jsem nepochopila, proč začali laparoskopicky, když se půl roku před tím rozhodlo, že se to musí říznout....
uff...
Cituji Ellenuschka: jestli je lepší modrá nebo zelená sukně,
jo, tyhle diskuze mě dostávají taky
Cituji Ellenuschka: no to sis dovolila hodně, rozmlouvat lékařům jejich názor,
právě, já mám pocit, že někdy doktoří "jedou" v nějakých kolejích, a když jim nezapadáš do toho "vzorečku", tak máš smolíka...
méně než
10 příspěvků
Cituji Ellenuschka: Když se nestrhne hádka, jestli je lepší modrá nebo zelená sukně
Joo, to mě vždycky vytočí, že lidi řeší takový kraviny Spíš jim závidím, že neřeší nic horšího...
Cituji Moňas: Spíš jim závidím, že neřeší nic horšího...
asi tak..ono člověk přehodnotí, až když se fakt něco stane - většinou
Cituji Moňas: Joo, to mě vždycky vytočí, že lidi řeší takový kraviny Spíš jim závidím, že neřeší nic horšího...
Ale i to je důležitý. Kdyby člověk řešil jen otázky života a smrti, hráblo by mu z toho nebo by mu narostla svatozář
Cituji Ellenuschka: Ironií na tom všem je, že tohle měla být poslední kontrola, na který kdyby mi řekla, že dobrý, tak už začnem to dítě řešit.
Do pr... Ale jak píšeš, aspoň že už si těhotná nebyla...
Cituji Ellenuschka: mám skvělýho přítele a rodinu, který za mnou stojí, naše dva pejsánky
Společně to zvládnete A vlasy pak budeš mít krásné!
Reaguji na eileen11: To je teda story... neuvěřitelné...
Já byla před 2 lety (byli mi 21) jako kardiak na pravidelné prohlídce, byla tam nová doktorka a když viděla srdeční okolí a činnost na ultrazvuku, úplně se zděsila - začala mluvit o nějaké chorobě, ptala jsem se, co to znamená, a bylo to že bych se rozhodně nedožila čtyřictítky (spíš 35 let), o dětech ani nemluvě, žádný sport, jen posedávání, aby se mi nezvednul tlak, to by mohlo být fatální... v šoku jsem volala příteli, chudák mi říkal jen to, že mě miluje, doma rodiče měli co dělat, ať nebrečí... takže magnetická rezonance atd., pak další vyšetření u mého doktora, kde už mi bylo divné, že mám jít na zátěžový test a ještě divnější to, že mě vůbec nešetřili - pan primář si mě pak vzal stranou a vklidu mi vysvětlil, že se nic neprokázalo, že by tu mladou doktorku nakopal, protože panikařila úplně zbytečně a ať nemám strach, že jeho babi se dožila s mou diagnózou 84 let... takže tak...
Cituji Moňas: Fakt by aspoň v tom zdravotnictví mohli být trošku slušní a milý...
Když měl přítel autonehodu tak jeho mamce řekli "vypadá, že spí, viďte? Ale uvnitř, to je masakr, kdybyste to viděla" Jí tahle věta moc nepřidala, když měl jen 2% na přežití a ještě jí takhle povzbudili, ač nakonec vše dopadlo dobře.
Cituji Red_fire: začala mluvit o nějaké chorobě, ptala jsem se, co to znamená, a bylo to že bych se rozhodně nedožila čtyřictítky (spíš 35 let), o dětech ani nemluvě, žádný sport, jen posedávání, aby se mi nezvednul tlak, to by mohlo být fatální...
já to prostě nechápu, jak to můžou ty doktoři takhle řikat, jako i kdyby to byla pravda, tak přeci i tu pravdu musej nějak zaobalit do nějaký omáčky a hlavně ji trochu nadávkovat, né že vybalíš na člověka rovnou, že do švestek nedožije a nazdar!
Cituji nickisek: 2% na přežití
stejně by mě zajímalo, odkud berou tyhle numera...
Cituji Ellenuschka: stejně by mě zajímalo, odkud berou tyhle numera...
Nevím, ale bylo prý už dost překvapující, že ho sanita dovezla žijícího do nemocnice.. pak se na něj doktoři chodili dívat jak na nějaký úkaz, protože když už přežil, tak měl být minimálně na vozíčku nebo mít jiné následky. A když šel při propouštění poděkovat doktorovi, který ho na příjmu operoval, tak mu ten doktor řekl, že se omlouvá za ty hnusný jizvy, že si nedávali záležet, protože si mysleli, že ho sešívají do rakve a že kdyby měl zájem, tak mu to zařídí na plastice... jizvy má teda hrozný, to je fakt, ale hlavně že přežil
Je to šílené co si to doktoři dovolují. Moji mamce třeba na plno jedna lékařka řekla, když se čekalo na výsledky magnetické rezonance mého otce, že mu našli při sonu něco na játře a že je to na 90% rakovina. No my byli celý víkend ve stresu až se dozvíme definitivní ortel a v pondělí přišli doktoři s tím, že magnetická rezonance dopadla dobře a otec je zdravý. Mít v tu dobu tu doktorku, která to mamce řekla po ruce, asi by sama potřebovala lékařské ošetření.
Jinak Ellenusko moc ti držím palce ať všechno dobře dopadne a ty jsi opět fit. Vím že jsi říkala, že na alternativu nevěříš ale k tvé léčbě bych ti ještě doporučila jednoho bylinkáře. Nedovede zázraky ale pomoct umí. Moje rodina s ním má jen samé dobré zkušenosti. Tady máš odkaz kdyby jsi měla zájem http://www.wojnar.cz/index.action
méně než
10 příspěvků
Holky, to je fakt strašný....
No mě ta sestra dala fakt zabrat. Prvně na mě byla hnusná při příjmu a pak, jelikož jsme byli na obyč oddělení, protože se nevědělo co mu je, tak jsem vybalovala na pokoji naše věci, malý byl na vyšetřeních a ta sestra s úsměvem přišla a řekla mi, ať ani nevybaluju, tak jsem měla radost, že je malý ok a nebudou nás hospitalizovat. O to horší šok pro mě bylo, když došla doktorka... bílá jak stěna, že má malý obrovský zánět v těle, že tak vysoký hodnoty ještě neviděla, navíc u tak malýho miminka neviděla tak vysoký horečky, který by ani léky do žíly nesrazili a že je v tak vážném stavu, že nás převezou na JIP, navíc že je extrémě chudokrevný, že mu musí dát i transfuze, tak jsem byla v šoku. Pak se teda zjistilo, co mu je a odvezli ho na infekční JIP, kde ho uvedli do umělého spánku a už mě k němu nepustili. Potvrdil se velmi rozsáhlý zánět mozkových blan a jak šílený bolesti ten malej měl, to si nedovedu představit ani já! A to jsme 2 dny před hospitalizací byli na pohotovosti s vysokýma horečkama a nářkem a bolestma. Doktor mi řekl, že má hodnotu CRP 69, což znamená zánět a poslal nás domů s ATB. No při příjmu do nemocnice měl CRP už skoro 300 a rychle to stoupalo. Fakt za 5 minut dvanáct. Kdyby nás býval doktor přijal ihned, jak mu sestřičky i já říkaly, tak nemusel mít následky v podobě epilepsie... No už mu bude rok a teprve teď začínáme s očkováním a teprve teď můžeme začít pomalu chodit ven. Ovšem ne nikam mezi moc lidí. Takže jsem skoro rok dřepěla doma na zadku a nikam jsem nemohla. Ale teda musím pochválit personál na infekčním. A na neurologii taky dobrý, ale na tom infekčním... tak hodný lidi jsem ještě nepotkala snad
Holky tak já taky přidám jednu historku né moc pěknou...
Mamce se na hlavě udělala bulka, nevěděli, co to je tak operace a hned vyndat samozřejmě.
Dělali ji to stylem, že ráno přišla, v 10 ji vzali uspali odoperovali a v 2! ji poslali samotnou domu, že nemají místo, že kdyby náhodou zvracela ať se neleká.
No nic to sme nějak zvládli.
Jenže mamku poté stále bolela hlava a doktoři ji nevěřili. (z bulky se vyklubal příznak boreliozy naštěstí ne rakovina, té máme v rodině i tak hodně).
Bulka se udělala zpátky na stejném místě. Nikdo nechápal proč. Při operaci zjistili důvod. Lékař mamce v hlavě zapomněl velký! vatový tamton, který tam normálně zašili...
Jen bych dodala, že nikdo se nikdy neomluvil a prý je až moc přecitlivělá...
méně než
10 příspěvků
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.