Ti, co přežili rakovinu

Tak já po ránu začnu. Mám kolegu co se zatím díky bohu drží dobře. Budou to asi dva roky co se vyléčil z rakoviny lymfatických uzlin. Trvalo to zhruba rok než se dal do pořádku.Nyní je pod stálým dohledem lékařů,tedy chodí na pravidelné kontroly a samozřejmě se hlídá i sám. Prošel si asi peklem,ale zvládl to a věřím,že podobných úspěšných případů je mezi námi více. Držím palec,aby to u Tebe dobře dopadlo a přeji hodně síly.

Přeji ti pevné zdraví abys tu mrchu rakovinu s konečnou platností porazila.Tohle je pro mne vždycky hrozně bolestné. Já mám rakovinu v rodině už po několik generací. Je to šílenost a bludný kruh. Moje mamka a zároveň i její ségra (moje teta) s ní bojuje už přes dvacet let,zatím se jim s menšími problémy daří tu hnusotu tlumit. Jejich tatínek,můj dědeček na to bohužel zemřel.Ale v 70tých létech to bylo daleko složitější než dnes,jeho maminka,moje prababička měla to samé a zemřela.U nás je to prostě takový řežězec a já se ségrou a sestřenicí jsme sledovaný. Ale sestřenice bohužel měla nějaký nález a pořád po nemocnicích.Chvilku dobrý, chvilku na*prd. Nechci tady dělat chmurnější náladu,to nemám v úmyslu.
Tobě přeji ať se vše v dobré obrátí. Už aby vědci vynalezli pilulku,která by tuhle nemoc jednou provždy vyhubila.

Já to neměla nějak hrozné, ale taky s tím mám své MALÉ zkušenosti. Bohužel již ve 20 letech. Šla jsem ke kožní lékařce asi cca před měsícem - dvouma, že mám na břiše strašnou černou pihu, která se sama objevila. Doktorka mi řekla, že to nic není, ale vyříznemete, protože je na blbém místě. Šla jsem na vyříznutí a po asi cca 3 týdnech jsem si šla k lékaři pro výsledky. Už věděli moje jméno, řekli ať se posadím a mě se zdálo divné, proč chtějí, abych si sedla, když mi dají do ruky jen nějaký papír a doktor mi začel říkat: Máte poslední stádium ... A to bylo všechno co jsem slyšela, protože jsem si v hlavě začla říkat, že nesmím brečet. Bohužel jak jsem nic neslyšela a na papíře byly samé divná slova jako pozitivní tamto a pozitivní tamto, tak jsem to dala své dobré kamarádce, která má babičku vrchní sestru v nemocnici. Kamarádka mi pak volá, že je to rakovina, ale 1.stadium, a že nemusím zatím na chemoterapie, ale musím jít na vyříznutí okolo, protože mám štěstí, že mám tu rakovinu ohraničenou. Tak jsem šla na vyříznutí a přišli negativní výsledky, takže už jsem zdravá, ale musím chodit na pravidelné kontroly, jestli se mi to neukázalo jinde a nebo na orgánech. Držím palečky, protože vím jaký já měla nervy s touhle ,,blbostí" a do toho jsem se rozešla se svým přítelem a vše na mě začlo padat.

Ahojky,prvne držím pěsti,aby ses z toho dostala!! A za druhé, k otázce. Moje babička měla rakovinu prsu,když jí na to přišli,bylo jínejakých 76,prs jí vzali a jelikož byla moje babička velká bojovnice,vše zvládla a zemř

zemřela az za 12 let- v nedožitých 88letech

Doporučuji přečíst si na netu téma "Hlíva ústřičná" :-). Aby ta hnusná nemoc už nemohla vystrkovat žádné růžky...

děkuju moc holky, mám mít výsledky v pondělí, takže supr víkend...

jo jo, kdybych já těmhle věcem věřila, možná by mi to i pomohlo, ale jsem hroznej skeptik. Od malinka jsem měla ekzém, na kterej nezabralo nic jinýho, než kortikoidy a že se mi hodně lidí snažilo vysvětlit, že hlívy, ječmeny, homeopatika a já nevim, co všecko pomůže...

jo, jo, to znám taky takový to
- tady se posaďte
- já jsem jenom sestra, výsledek vám sdělí lékař
- hm, hm

asi chtěl říct, že jako poslední stádium před průšvihem

byl to kre-tén, měl počkat, až se uklidníš a vše Ti pořádně vysvětlit, to snad neni možný

Moje šéfka je po rakovině prsu, prošla si vším, čím se dalo - ozářky, chemo, operace, prs jí vzali a 23 uzlin k tomu Zvládla to na jedničku, je to už 9 let, co jí to začalo, je v pohodě, odmítla invalidní důchod a pracuje na 100%, slouží 12 a více hodinové služby jako nic, je jí 59 let, ale do kapsy strčí o generaci mladší kolegyně. Samozřejmě chodí cca za půl roku na kontroly a odběry, ale zatím vše o.k. - prostě frajerka
Elli - moc držím palečky

ano, to jsem přesně měla to samý. Kolik mi vzali uzlin nevim, ale vydlabali axilu až do třetí etáže, takže tam nenechali vůbec nic (všechny byly negativní, takže v konečném důsledku zbytečně, ale co už)

já jsem si taky řikala, jak jsem v pohodě a ... jsem to asi zakřikla

děkuju! Mně bylo až do tý doby, než začali znovu plašit uplně dobře! Mně na to přišli při rentgenu hrudníku náhodou. Od tý doby, co vim, že se něco děje, je mi zle jak psovi, cejtim se strašně unavená, všecko mě bolí, kašel mám. Ale myslim, že to je nervama?

Tak u nás měl dědeček rakovinu tlustého střeva, ale naštěstí mu na to přišli včas, takže stačila jen operace a nemusel pak ani na chemo, ani na ozařování, jen ho pravidelně hlídali. Už je to cca 15 let a dědeček je i ve svých 85 letech čilý jako rybička

Jinak taktéž držím palce

Určitě - psychika prostě udělá hrozně moc a jak se ti to honí v hlavě, pozoruješ i to, co normálně nemáš. Já, když jsem byla na zdrávce a probíraly se choroby, tak jsem měla všechno od tubery po AIDS a se mnou celá třída.

to je pech, no, že to padlo zrovna takhle, to čekání musí být hrozné
Ale já věřím, že to bude dobré a že to zvládneš

chápu, já si sebe na zdrávce nedokážu představit z tohodle důvodu. Obdivuju svojí mámu, která je doktorka, já jsem se jí narodila při studiích a přesto jsem měla normální dětství bez hysterie, já bych nedokázala mít mrňouse a přitom probírat třeba dětskou onkologii, brr...

Študuju teď furt ty nádory na netu, já už pociťuju i rakovinu prostaty

to je mi jasný...
ale já jsem se tedˇkoukla do toho druhého tématu, kde o tom píšeš, a z toho bych byla docela optimista teda - jak píšeš, markery zvýšené jen mírně, metastatické v normě - a jestli je to opravdu jen v hrudní dutině, tak bych to tipla na nějakou cystu nebo tak..., nevím, nejsem na tohle odborník a nechci ani dávat plané naděje, ale logicky nádor musí z něčeho růst, pokud je to volné, nejspíš ta potvora bude benigní...drž se