Těhotná v 18 letech

a to je právě to, co si myslím, že v její situaci nestačí. mít dítě není přeci jen o tom, že ho chci, ale hlavně taky o tom, že se o něj budu schopná postarat!

asi žádná z nás, která děti zatím nemá, si nedovede představit, co všechno to obnáší. ale to, co jsem odpozorovala od známých/matek mě fakt přesvědčilo o tom, že mít dítě, v mém případě při vš, stálém vztahu, kdy netřeme bídu s nouzí a bytu, by byla opravdu velká zátěž.

v jejím případě bych šla určitě na potrat. co když nezvládne ani maturitu? bez prace, bez matury s dítětem ... to žádný terno není. na druhou stranu, jestli ví, že o ni a její dítě bude postaráno, že to děcko fakt chce a cítí se na něj připravená a cítí se na to, že to všechno zvládne, tak jo. ale rozhodně by tohle nemělo být rozhodování jen "srdcem".

howgh

Já si jenom nedovedu představit , že bych se po roce vrátila do školy. Jestli ho budeš milovat tak budeš chtít být pořád s ním, a na školu si ani nevzpomeneš ,ale to vzdělání ti může samozdřejmě za pár let chybět.Ale v tvém případě bych volila srdcem. jestli se na ditě cítíš a těšíš se na něho , nechala bych si ho. Jestli si myslíš že na něho máš ještě času dost, šla bych na potrat. Já bych se na rozdíl od ostatním na rodiče moc neohlížela. Kdybych ho chtěla tak bych si ho nechala a bylo by mi jedno co na to ostatní. Všechno se dá zvládnou když chceš.

Mě je 21, v 18 bych si mimino nenechala, ani teď - chci se v životě postavit na vlastní nohy, něco dokázat a s prckem na krku by to nešlo, i když bych měla podporu rodiny.
Možná je to i tím, že zatím ten mateřský instinkt nemám, ale kdybych měla takového muže jako ty, třeba bych změnila názor.
Jak ti tu píší holky, je nutné si zodpovědět ty otázky, zda chceš, zda jsi schopná změnit tak brzo svůj život, zda se chceš starat, zda nepočkat na pozdější dobu, zda budeš mít podporu rodin a jak to bude s financemi.
Dál bych ti radila promluvit si o tom s mámou (i když bys jí o tom třeba nechtěla říct - ta ti dokáže nejlíp poradit, i když to bude šok) je to nejbližší rodina a nejlíp tě zná.
Pak je tu otázka přítele - možná je teď a byl zaměřený na rodinu - ale jsi si jistá, že Ti za pár let nebude vyčítat, že neměl čas na nic, než na práci, aby Vás uživil? má určitě sny, třeba toho ing. a i když je dnes možnost dálkového studia, tak ve vaší situaci by ten sen asi musel odložit .. Je to bl.bé, ale vše je dnes o pěnězích.. Každopádně dej na pocity, promluv s mámou a pak se rozhodni

osobně bych si dítě v 18ti nenechala, ať už bych byla zajištěná sebevíc (což zakladatelka až tak moc není). respektive - teď vím, že kdybych to udělala, nikdy bych se nedostala tam, kde jsem teď, k pracovním nabídkám, k takovému životnímu standardu, který mám. a to by mi vadilo, protože jsem zastánce názoru, že dítě má přijít teprve, když jsou rodiče schopní ho zajistit (v ideálním případě, když matka ví, že je schopná ho zajistit sama). když nad tím přemýšlím, tak jsem v těch 18ti měla podezření, že těhotná jsem a dokonce jsem si tenkrát říkala, že bych si dítě možná i nechala, protože jsem byla mladá a naivní. teď v 21 vím, že kdybych si ho nechala (těhotná jsem nakonec nebyla, ale kdyby) tak bych žila život, jakej bych určitě nechtěla. dokonce jsem tehdy byla zastánce názoru, že dítě určitě jednou chci, ani to teď nevím uplně jistě. takže u mě se změnilo dost a zakladatelka by si to podle mého měla velice dobře rozmyslet.

Reaguji na marilyn: hmm,naprosto jsem to pochopila,tak ze mě nedělej blbce!Ale plantat sem sex...kdy se pomiluju atd...nezlob se na mě!

Já bych řekla, že pokud máš zázemí, tak není o čem diskutovat. Sama dítě chceš, partner se o tebe taky postará. V prváku na medině byla holka co otěhotněla a po porodu dál pokračovala..a to nemluvím o těch, co otěhotněly třeba ve druháku, třeťáku atd...
Já myslím, že je to i kolikrát výhodnější z hlediska kariéry..než by jsi dostudovala, tak mimčo by šlo do školy a ty bys v práci nemusela řešit hlídání...
to je zase můj názor...

Reaguji na daisy01:
Většina příspěvků se týká školy a finančního zajištění a podle mě Laky jen chtěla poukázat na fakt, že to nejsou jediné věci, které dítě ovlivní... A řekněme si narovinu, dnešní svět je o sexu hodně, až je mi z toho někdy špatně!

nedělam z tebe blbce nezlob se ty na mě, ale v tomhle bych opravdu věřila, že má víc zkušeností Laky, než ty...a věřím naprosto, že až to dítě budeš mít, tak opravdu budeš řešit, kdy se pomiluješ

To je jen jeden z příkladů omezení a můj osobní názor je ten,že v osmnácti letech si nechat dítě,teré je závazek na dvacet let minimálně je prostě nesmysl.Řeči o tom,že bude mladá matka a užívat si bude moct začít až dítě vyroste jsou mně osobně k smíchu možná i k pláči.
V osmnácti letech,kdy chodí do školy,nic nemá,nic moc nezažila,ale porodí dítě je těžká forma naivity.Zalituje toho dříve než se naděje,ale už bude pozdě,dítě se do útulku dát nedá!Jasně,zvládly jiné,zvládne taky,ale není to nutné!

Reaguji na marilyn: však ať má víc zkušeností,já jí to neberu...tohle ani není o zkušenostech,myslím,že jsme obě dospělé,ale je to spíš o tom,jak kdo si to udělá,jak je šikovný,jaký má cit atd...a jestli budu pak řešit sex,tak budu no,ale už nebude u mě na takovém místě jako ho mám třeba teď.

Chceš říct,že teď jsi na fungujícím sexu ve vztahu závislá a bez sexu by pro tebe byl vztah nefunkční a po tom,co si s partnerem pořídíte dítě se tvá potřeba a vztah k fungujícímu vztahu i když bez sexu změní? Tomu přece sama nevěříš.

Chápu všechny ty, co by si dítě nenechaly, protože jsem taky byla taková. Dítě nejdřív 35, až dostuduju, něco uvidím, budu mít kariéru a peníze na to, abych se mu mohla věnovat. Ale nikdy nikdo neví, co se změní v jeho životě. Teď, když mi všichni doktoři okolo říkají, že nejspíš nebudu moct mít děti, tak bych byla vděčná za každé přerušení mých pečlivě naplánovaných let. Je to pro mě nová věc, se kterou se člověk těžko srovnává.

Takže obě skupiny mají pravdu, dítě je starost i radost. Určitě je někde v životě třeba vhodnější okamžik, ale je nutné si to promyslet sám. Sama si říct, jestli mám fyzicky, psychicky i finančně na to, abych měla dítě. Jestli mi rodina bude chtít pomáhat. A říct si, jestli toho nebudu litovat, jestli to nebudu dítěti vyčítat, jestli ho dokážu milovat tak, jako kdyby bylo plánované.

Je to jen a jen na rozhodnutí zakladatelky a já ji přeju, aby se rozhodla tak, aby nikdy nelitovala

Co se toho sexu týče, tak to bych pochopila ve stylu: už to nebude -Ty a Tvůj přítel, ale dítě, dítě, dítě, a ještě třikrát dítě, pak někde vzadu ty a přítel. A to ve všem. Ideál je spící neřvoucí miminko, nádhera - ale co když nespí, co když tě nenechá hodinu vyspat? Taková únava pak ničí nejenom matku ale i lidi okolo. Prostě přijde na krizový situace a teprve tehdy se uvidí, jestli chce být tatínek tatínkem, nebo si to maloval jinak.

To, že se to dá utáhnout i když ženská je sama a nemá práci a nikoho, kdo se o ni postará (když se tu teda radí kašli na rodiče..páč rodiče sou základ, až teprve potom je přítel jakože z jistotovýho hlediska - většinou), se taky následně podepíše na dítěti - když mu nebude moct nic dopřát a koupit a bude obracet každou korunu.

Nechápu tu logiku, že když ženská dítě nosí a porodí, MUSÍ ho milovat. Mateřský pud má sice většina žen v sobě od přírody, ale určitě to není u všech. Já ho nemám, ačkoliv na sobě pozoruju, že čím jsem starší, tím míň se dětí bojím a už mi nepřijde tak šílená ta představa, že bych jednou měla mít vlastní. Možná taky dospěju k tomu, že vlastní dítě chtít budu, ale kdybych otěhotněla teď (je mi 22), šla bych nejspíš na potrat a v 18 už tuplem. Takže bych nic nevyčítala BarbieBlonde, dítě odnosila, porodila a dává mu všechno, co je schopná mu dát.
A taky mi přijde celkem hloupé a omezené si myslet, že když občas pohlídám dítě, třeba i na několik dní, tak vím, co je to být matkou a znám a zažila jsem všechny problémy, které rodičovství přináší Cizí dítě je pořád cizí, nemusím mu podřídit celý život, nemusím se o něj 24/7 bát, aby se někde nezranilo nebo aby mi mimino nepřestalo ve spánku dýchat, nemusím myslet na jeho budoucnost...