Těhotná v 18 letech

Já jsem otěhotněla ve 23 zcela neplánovaně a taky přes antikoncepci. S tehdejšího přítele se vyklubal hajzlík, který mi na rovinu řekl, že je to moje rozhodnutí ať si dělám co chci. Tenkrát jsem to zjistila hrozně brzo ( asi 14 dní ), ale hned jsem věděla, že si ho nechám, že ho chci. Ale vím, že kdybych to tak necítila hned od začátku, tak bych šla na potrat. Nečekala bych na to, jestli se to změní až ho v sobě ucítím a já ho budu chtít, nebo jestli ho budu mít ráda až se narodí. To je pozdě. Vím, že hodně ženských řekne, že se to po porodu změnilo, že to dítě předtím nechtěly, ale taky se to změnit nemusí. Takže já si myslim, že se musíš rozhodnout tak jak to cítíš- chci nebo nechci- Pokud se rozhodneš pro, začne úplně nová etapa tvého života, už nikdy nic nebude jako dřív. Je to těžký se rozhodnout, tak aby čověk svého rozhodnutí nelitoval....já toho nelituju. Držím palce.

Teď končím na střední škole a tenhle rok u nás byly dvě slečny které čekaly miminko. jedna ve 3. ročníku (18 let) a druhá ve 4 ročníku (19-20). Obě slečny chodily do školy těhotné až do porodu. Neměly žádný indivduální plán a docházely do třídy uplně normalně. Mladší slečna dva týdny po porodu nastoupila opět do školy a studuje dál. Obě jsou šťastné. Samozřejmě záleží jakou máš podporu s híldáním, pomocí a tak všeobecně. Všechno se dá zvládnout. Záleží jen na tobě. Hodně štěstí ))

mě to nepohoršuje ani v nejmenším , mě přímo dojímá jak si někdo lajnuje život a staví některé situace za slovíčko až..... Jo až budu mít peníze, až si užiju , až budu to a tamto.... úsměvné.

ono se taky může stát , že pocitově ani finančně na to nebudeš mít ani za 2O let , Ale takhle si o tom zřejmě nepřemýšlela .Vždy bude nějaké , ale.... nebo důvod.

Zakladatelka je evidnetně na vážkách , neví sama . Pár dívek zde ji napíše jdi na potrat a ona v tom citovém rozpoložení udělá přesně to k čemu se zde přikloní více názorů aniž by se zabývala vlastníma pocitama a svojí vůlí.

Reaguji na Laky: to s tím sexem je jasné, ale nezmění se to, ať je žena těhotná v 18 nebo 30...tak to s tím věkem moc nesouvisí.

Jinak já se v 18ti cítila ještě jako poloviční dítě. Být tebou bych to řekla rodičům a počkala na jejich reakci. Někdo sice může namítat, že to je tvoje rozhodnutí..ano je.. ale bez podpory ostatních (ať už finanční či jiné) to nezvládneš. A spoléhat se jen na přítele je podle mě málo Ať už proto, že vztah vydržet nemusí nebo proto, že vás nezvládne uživit (ono absolventi bez praxe si nemůžou moc vyskakovat, sama jsem nedávno nastupovala a fakt žádná sláva). Být v tvé situaci, probrala bych vše s rodičema.

Já bych rozhodně volila interrupci. Jak sama píšeš, jsi ve třetím ročníku, takže bys porodila ještě před maturitou - ta je v této době už nepostradatelná. Navíc nemáš nic odpracováno, takže nevím, jestli bys měla nárok na nějaké příspěvky od státu. Přítel, jak sama píšeš, dodělává bakaláře, takže ho ještě nemá a může se stát cokoli a mít ho nebude. Nevím, jak si představujete, že z jednoho platu absolventa přežijí tři lidé. Jistě, možná by to šlo, ale bylo by to velmi VELMI náročné. Zkus si pozjišťovat ceny plen, dokrmovacích mlék, kočárky, oblečení (jistě, to se dá sehnat levněji přes známé nebo "podědit), ale jsou tady další výdaje jako náklady na bydlení - například takové nedoplatky za elektřinu, vodu... Možná se budeš divit "i ušima", na kolik tě takové základní věci přijdou. Na dítě máš spoustu času, jsi hrozně mladá. Já - je mi dvacet - bych si nyní dítě nenechala. Tento rok maturuju a je to hodně náročné. Nevím, jak bys to zvládla s malým cvrčkem, časem by se ti do dodělání zkoušky třeba ani nechtělo. Může se stát cokoli, přítel najednou zjistí, že není až tak vyspělý a popádí pryč a věř, že z absolventa VŠ bys "nevytřískala" žádné solidní výživné. Vím, že to zní dost krutě, ale život je krutý. V otázkách dítěte, za které poneseš do 18 - ti let zodpovědnost, budeš ho muset živit, šatit, vytvářet zdravé domácí zázemí, se nyní NESMÍŠ rozhodovat srdcem, musíš si to promyslet racionálně. Metody interrupce jsou v dnešní době šetrné, už to není tak, že podstoupíš interrupci a už nebudeš mít mimčo. Užívej si rande s přítelem, užij si hezký studentský život a až budete mít s přítelem dostudováno, zajištěno bydlení a dobrou práci a nějaký čas praxe, tak s chutí jděte do mimča. Tohle váš vztah z 95% zničí (finanční problémy, přítel se bude chtít jít někam s kamarády bavit a ty budeš doma s miminkem, budeš nevyspalá, jen se základní školou, okolí ti to dá "sežrat). Drž se, moc ti držím palce, hlavně nedej na názory, že interrupce je vražda. Přeju ti hodně sil

nedělej z ní neschopného nesvéprávného tvora... jen si chce vyslechnou zkušenosti a názory, ale stejně je to potom na ní.

Holka, přečteš si tu plno protichůdných názorů, já je přečetla taky, a závěr mi z toho vyplývá jen jeden: Odprosti se od rozumových důvodů, odprosti se od strachu, ten je v Tvojí situaci naprosto pochopitelný a odůvodnitelný, odprosti se od toho, jaký názor má přítel, co by na to řekla rodina... A zeptej se jen a jen sama sebe, svého nejnitěrnějšího nitra: cítíš, že ho chceš?

pokud na to nebudu mít finančně, tak je logické, že si dítě nepořídím. Pocitově na to mít budu, na děti se těším, nad miminkama se rozplývám a ráda je hlídám. S tím problém mít pravděpodobně nebudu. Přijde mi logické mít pro dítě zázemí. Nepořídím si dítě jen pro to, že ho chci.

schopný a svéprávný tvor neřeší krizové situace na netu na diskusi (čímž to není myšleno nic proti zakladatelce, ale všeobecně.

Reaguji na Gogelka17:

Ahoj, můžu se zeptat, kde jsi narazila na zmiňovaný článek s názvem "Bez tebe mě bavil svět"? Zkoušela jsem strejdu Googla, ale nabízí mi stále jen známou českou písničku z veselohry století Děkuju.

Reaguji na Cocosannkka:
Vzhledem k tvému příspěvku mám pocit,že si chceš dítě spíše nechat....radit ti zda si dítě nechat či jít na potrat ti nemůže nikdo...maximálně říct názor ale vše je na tobě..Zavři se třeba do pokoje, pust si hudbu a přemýšlej co opravdu chceš... 100% jistá si nebudeš tak ani tak vždy budou pochybnosti....Rozhodnout se ale budeš muset sama...je to tvůj život takže nekoukej na to co ostatní ale přemýšlej o sobě (zvládnu to, jsem připravená atd) Přítele, který to bere zodpovědně máš (takže finančně by problém asi tak uplně nebyl a sama na to také nebudeš...)...otázka tedy je jestli miminko sama chceš.

No to není dobrý nápad. Děcko není jen otázkou chtění, ale měla by zvážit, jestli by měla co jíst, kdyby přítel odešel. Ze začátku si to můžou malovat růžově, pak stejně krásně může skončit pod mostem. Když plánuju dítě, nebo už jsem v jiném stavu, musím si sundat růžové brýle a spadnout z mráčku. Dnešní svět je o financích. Nemáš peníze, nebydlíš, nejíš.

Reaguji na Anii: Naprostý souhlas!

jestli má jednoho z těch úžasných chlapů co už těsně po 20tce "rodinkujou" tak nechat! Škola se vždycky nějak zkoulí. Zase bude člověk ještě mladej, když už bude dítě odrostlý, kdo ví, kdy člověka skolí rakovina, nebo něco. Holt osud, a bude muset makat od rána do večera. Když to ustojí.

proboha, ty jsi ale vůbec nepochopila, co Laky napsala. jasně, že pro někoho, kdo dítě chce, je to to nejmenší (aspoň v tu chvíli, kdy se rozhodne, že ho opravdu chce). ovšem nikomu nenamluvíš, že není pravda, že dítě ti natolik změní život a to ve všech ohledech. je mi jasné, že třeba ty dítě bezpodmínečně chceš (třeba ne hned, ale jednou), ale jsou tu i takové, které to neví takhle jistě a potom opravdu zvažuješ i takový věci.