Strach ze ztráty partnera

Maminky mají vždycky pravdu

Jo a ještě: ti správní muži mají rádi samostatné ženy, ženy, které mají svoje zájmy, koníčky, kamarády. Jakmile se žena na muže upne a vidí smysl života jen v něm, tak je to v háji a chlap od ní uteče.

Nezbývá než souhlasit. Ale občas člověk prostě musí něco prožít, zažít negativní zkušenosti, aby si to uvědomil.

A nejhorší na tom je, jak málo to dává smysl...Místo aby byli rádi a vážili si toho, že ze všech lidí na světě se upnem zrovna k nim, tak se jim to příčí. No já vám v každém případě děkuju za poznatky, a pokusím se to nějak vyřešit. Najdu si nějaký koníček a začnu se častěji scházet s kamarády - myslíte, že to pomůže?

A ty by jsi byla ráda a vážila si chlapa , který by na tebe byl úzkostně upnutý? To, že mám chlapa přeci neznamená, že se celý můj život zúží jen na něj.

To je pravda - pro všechny, kteří se jako já vždycky bláznivě nezamilují.

Ale být bláznivě zamilovaná a přitom nezávislá se přece vůbec nevylučuje. Ty si pleteš lásku a závislost. Láska je o tom, že někoho miluji a jsem ráda, že s ním můžu sdílet svůj život a tím, že ho miluji, mu taky dávám prostor pro jeho život. Nezdravá láska, závislost, je to, když si toho člověka chceš jakoby "přivlastnit", být jen s ním, defacto ho "udusit" svou láskou. Ale to není láska, to je závislost, strach, že toho člověka ztratím a budu sám/sama, tak ho vlastně "dusíš" ještě víc, takže o něj nakonec stejně přijdeš. Láska není koule na noze. Love is a bird, she needs to fly.
Aby člověk měl zdravý vztah, musí se nejdřív naučit být sám, milovat společnost sebe sama, a pak teprve může prožívat vztah bez patologických jevů, protože tím, co vysíláš ven, tak tím si k sobě přitáhneš takového člověka. Snad jsem to napsala srozumitelně.
Sama jsem teď zamilovaná až po uši, ale toho muže nenaháním, užívám si čas, kdy s ním nejsem, užívám si čas, kdy jsme spolu.

Tak jsem začala být trochu nedostupnější a dneska jsem se mu celý den neozvala (jsem na pár dní doma u rodičů), a v devět večer mi už napsal, jak se mu hrozně stýská a jak mě potřebuje. Tak to asi zabírá - doufejme Takže holky díky za rady

Reaguji na LaArdilla:

A srozumitelně jsi to určitě napsala, ono bude prozatím těžké přinutit se nemyslet celý den na to, co dělá, proč asi nepíše, atd., ale myslím že až se to naučím, že by to mohlo své ovoce přinést. Takže díky

Reaguji na GabrielleS: já mám něco podobného
s přítelem jsme 7měsíců a ze začátku mi ani nevadilo když občas někam zašel,potom přestal chodit a říkal mi,že nemá potřebu,že je radši se mnou .. ale asi před měsícem se to zlomila a začal mi říkat,že zase bude chodit a tak .. mě to ale hrozně vadí,nevím proč .. prostě předtím potřebu neměl a teď najednou ? já také nikam nechodím,ani se mi moc nechce .. jednou když jel někam na zábavu i když jsem mu psala,že si nepřeju aby tam jezdil,protože tam byli holky co nemám ráda a vím,že by něco zkoušeli tak stejně jel .. v tom jsem ho začala bombardovat smskami,ať se vrátí atd .. no hrozný,nevím jak se zabvit pocitu,že když někam jde tak se jde bavit a ne se bavit s lehkýma holkama

tímto je řečeno mnohé

Bez partnera jste taky byly samostatné, měly jste své zájmy,koníčky,dny nějak vyplněné a vztahem by všechno tohle nemělo zmizet a vy se upnout "jen" na partnera a jeho život, měl by to být především váš život a partner jeho součástí

Vždyť váš život je stejně hodnotný jako život vašeho přítele

Navíc,komu by se líbilo mít někoho stále za zadkem, bez nápadů na akci,výlet, něco na podniknutí, bez svého názoru, bez sebevědomí a kuráže...

Pokud se tohle někomu líbí a naopak vám vyčte,že žijete spíš svůj život,přestože tomu tak není, tak je sám sebou nejistý a o takový vztah není důvod stát