Strach ze smrti

Děkuji za na bídku,přiznám se icq nevím jestli mám vůbec aktivní asi jsem tam 4 roky nebyla tak si nepamatuju přihlašovací údaje ,ale mám skype ,tak jestli tě najdu i tam budu ráda .Jak ti pomohli knížky ,které jsi četla.Budu muset taky vyhledat nějakou literaturu.S těmi psycholožkami je to těžské,všechny v okolí mají volný termín za měsíc,což je děs.

Reaguji na LenisB: skype mám Vaciicandaaa, momentálně čtu přímo Pohled do Slunce od Irvina D. Yaloma, je to přímo o překonávání strachu ze smrti, a skvěle se to čte, je to plné případů z jeho praxe, takže žádné blafy psychologa prostě v dnešní době potřebuje fakt každý si myslím

Tak na to se tedy taky vrhnu.Musím přiznat,že díky příspěvkům,které jsem tu včera četla jsem v pohodě usnula.Ráno jsem nad tím sice zase přemýšlela a vlastně celé dopoledne,ale mě se prostě stává,že se mi na něčem jak já říkám zasekne mozek a musím to prostě řešit pořád dokola.Na skype jsem si tě přidala.Čeká mě koupání a čtení pohádek,ale pokud to dám večer bych ještě písla.Jinak moc díky za podporu.zatím ahojky

Reaguji na LenisB:
Leni, z velkého stresu, který jsi prožívala došlo ve tvém těle k úbytku životně důležitých látek, z nichž nejdůležitější je hořčík, jehož deficit vede mimo jiné k velkým psychickým problémům.
Radím Ti ho neprodleně doplnit a to ve velkých dávkách.
Svůj strach jsi tak přenesla i na dcerku a věř mi - když se zklidníš Ty, zklidní se i ona.
Děti jsou naším zrcadlem.
http://www.celostnimedicina.cz/horcik-symbol-klidu -a-miru-v-tele.htm
http://www.magnesium.cz/jak-horcik-prospiva2/
http://www.klubzdravi.cz/produkty/horcik_397.aspx

Ahoj Tru,stres prožívám s malými pauzami v podstatě 1,5 roku.V tom všem jsem zvádla donosit a porodit krásnou a hlavně zdravou holčičku ,za což děkuji nejvíce,protože jsem měla dost velké problémy v těhotenství.Byla jsem před 14 dny na odběru krve,jestli nemám štítnou žlázu a vše dopadlo dobře,dokonce i železo,kterého jsem měla vždycky málo a myslím,že testovali i horčík,ale nevím to jistě.I tak jsem si ho koupila,ale předpokládám,že nedostatek by se projevil třeba křečemi nebo tak něco a nic takového se neděje.Pravdou je,že poslední dobou jsem pořád vyčerpaná,nic mě nebaví a nemám trpělivost s dětmi,hlavně s tou starší,která si sem tam staví už svoji hlavu.Trápí mě ,že nemám sílu a nějak chuť věnovat se věcem doma jak bych chtěla.Naklizeno mám,ale na nic jiného nemám už elán.Ale možná si to všechno už moc zabíráma ,pohled do budoucnosti taky není zrovna optimistický.Do toho jsem se na delší dobu rozhádala s mámou,což mi bralo taky dost energie.Vlastně si říkám,že jsem ještě dobrá,že jsem na lécích neskončila už dávno.

Reaguji na LenisB:
Určitě ti to pomůže.
Mluvím z vlastní zkušenosti. Sama jsem trpěla dlouhá léta těžkou fobií a myslela si, že ji mám na doživotí.
Magnezium opravdu až zázračně pomohlo.
Držím pěsti, ať to zvládneš.

Díky ,zkusím to Brala jsi i nějaké jiné léky?

Když tu vidím tohle téma, tak sem taky musím napsat.. Je mi necelých 18 a poslední dobou se hrozně bojím smrti. Ale ne ve stáří, ale že umřu třeba do roka nebo prostě mladá. Ale nejde ani nejde tak o mě, spíš mi jde o to, co by dělali rodiče a kamarádi, když na to myslím, vždycky mi je do breku. Kvůli tomu jsem přestala brát i antikoncepci, bojim se, že budu mít trombózu nebo mozkovou mrtvici, případů je čím dál víc...

Vím, možná to zní hloupě..

Reaguji na Ajuš: absolutně to nezní hloupě myslím, že víc lidí má tyhle pocity. Určitě to zase odejde, ten strach

Reaguji na Monoušek:

Ahojky. Bohužel také musím říct, že jestli mám z něčeho strach, tak ze smrti. Přemýšlím nad tím často před spaním a tak reálně, že se bojím, že to opravdu přivolám. Myslím třeba na to, že mě čeká večer nějaká delší cesta a já se vybourám a nikdo mi nepomůže (v noci). Nebo třeba se bojím hrozně konce světa, že už nebudu prostě žít život. Že by měl umřít někdo blízký si vůbec nepřipouštím. Rozumím smrti stářím, dokonce mě až fascinuje, jak jsou s tím staří lidé smíření. Bojím se panicky toho, že mě někdo přepadne atd. Je to hrůza no...je to zvláštní se muset smiřovat s něčím jako je smrt....

Jé tak to já se spíš bojím smrti ve stáří, než toho, že mě zítra porazí autobus Ten pocit, že už má člověk život za sebou a nečeká ho nic než ta smrt, brrr... Někdy si právě řikám, že by snad bylo i lepší umřít mladá. Myslím, při nějaké nehodě nebo nějak podobně nečekaně, smrt na nemoc je samozřejmě něco jiného, spíš hodně podobného té smrti ze stáří.
No, já jsem hodně tímhle strachem trpěla když jsem byla malá, to jsem fakt měla i stavy podobný záchvatům... a strašně jsem se tehdy i bála konce světa, před tím rokem 2000 se o tom hodně mluvilo a fakt jsem z toho byla špatná. Teď v současnosti už to ale nemám, občas mě sice přepadne takový špatný pocit, ale... snažím se na to nemyslet a kdyžtak se uklidňovat tím, že to prostě čeká všechny.

Ahojky všem.Jsem tu nová,ale né náhodně.Asi před týdnem jsem dostala záchvat paniky - strach ze smrti.Měla jsem ho již několikrát.I v mládí.Ale vždycky jsem se utěšovala tím,že mě to čeká až tak za 50,60 let.Takže jsem na to přestala myslet.Teď je mi 29,aby jste si nemysleli,že jsem stará.Před čvrtrokem jsem porodila nádherného synka a tím se to taky možná odstartovalo.Léčím se totiž na panickou - úzkostnou poruchu.Chodím k psichiatrovi a beru antidepresiva.Abych mohla kojit tak jsem dávku hoooodně snížila a tím se rozjel můj strach.Také jak jsem doma sama s prckem mám spoustu času přemýšlet.No zkrátka se v tom pěkně motám.Když jsem prcka neměla tak mi to tak nepřišlo,ale vzhledem k tomu,že je to vymodlené dítě a čekali jsme na něho asi 3 roky tak tím víc se o něho bojím.Bojím se také,že umřu moc mladá,že ho neuvidím vyrůstat,že na mě zapomene,že si přítel najde nějakou s prominutím couru, která bude vychovávat moje dítě.Občas nechci jít ani spát a chci se na něho pořád dívat ,abych si ho co nejvíce užila a vtiskla do paměti.Pak se zase bojím toho,že jen tím,že na tu smrt myslím si to přivolám a další panika je z toho,že už tu nebudu nikdy a nic nebude.A takhle je to pořád dokola jako v začarovaném kruhu.Začala jsem se tomu hodně věnovat.Hledala jsem články o klinické smrti a zpovědi lidí,kteří to prožili a musím říct,že to trochu pomohlo.Taky se chystám si půjčit ty knihy od Moodyho.Ale nejvíc mě těší myšlenka,že v tom nejsem sama a že je nás víc.Má někdo ještě nějakou radu jak se od toho odprostit?

Taky jsem měla strach ze smrti. Ale jen tak ze zvědavosti jsem vyzkoušela takzvanou evokaci. A od té doby již ze smrti strach nemám.
http://www.lawbright.com/logdos/phulint.html
Příklad ze stránek Oxfordské lóže Goden down.
http://www.lawbright.com/logdos/

jen se musí mít člobrdík na pozoru koho co evokuje, aby výsledek nevypadal takto.
http://www.youtube.com/watch?v=7TCfNFckx6Q