Singles život aneb jak si užíváte?

Reaguji na Sarina86:
já nikdy nechápala ty baby, co si bez chlapa ani nepr.dnou. A že jich je

Musím souhlasit.

V průběhu života jsem si ověřila, že jsem párový typ, ovšem s potřebou jistého a dost značného osobního prostoru pro seberealizaci ( pracovní i hobby). Ale dobré fungování v páru a v rodině je pro mně osobně důležité. Byla samozřejmě i období, kdy jsem byla singl, krátkodobě jsem si to snad i "užívala". Když to tak hodnotím s odstupem, vlastně jsem si to spíše říkala, namlouvala, že si to právě ted´ užívám.. ale u mně je to jinak, mám ráda soužití, sounáležení, spoluprožívání Ale rozhodně ne za každou cenu.

Reaguji na BíláVrána:

Naprostá pravda. Holky, zkuste to opravdu brát z té lepší strany, že máte teď čas jen samy pro sebe, protože jednou vám to bude chybět. Věnujte ten čas svému sebezdokonalování, ať jste připravené, až se objeví ten pravý. A ten pravý se neobjeví, když ho budete urputně nahánět a čekat na každém kroku. Přijde, až se vám to bude nejmíň hodit. A pokud už jste z toho nervózní, že už je to dlouhá doba, tak nezbývá než si říct, že všechno má svůj důvod.

i když je toho času už nějak přehršle?

31 let ti přijde, že by z toho člověk neměl být nervózní...? vím, že je chyba ve mě, to je mi jasné...ale ten pravý důvod najít stále neumím, i když jak už jsem psala, já už nic nehledám...

Ne, ničemu tím nepomůžeš a naopak snižuješ šance na seznámení.
Jiný si najde partnera už ve 20 letech a také nemá záruku, že neskončí sám a rozvedený třeba ve 35 letech.
Je lepší brát věci tak jak jsou a na všem si najít to dobré a pozitivní!
Jsi rozhodně v mnohem lepší situaci než ty, které zůstávají v nefungujícím vztahu jen kvůli dětem, nebo, že by neměly kam jít...

Holky, které jsou zdravé, mají práci a třeba i navíc dobré rodinné vztahy by se měly sebrat a přestat fňukat jak je to bez partnera hrozné a těžké.

Tak nehledej, třeba se zase dostaví chuť hledat, nebo si ten pravý najde Tebe! Sakra ženská, neštvi mě, nebo Tě pojedu do Liberce srovnat.
Jsi milá, vtipná, veselá, máš ráda zvířata, lidi, jsi kočka, na světě chodí chlap, který to ocení.
Až přijde ta pravá chvíle, tak se najdete, neboj!

Tohle si taky říkám a hlavně kamarádky mi tohle neustále radí. Ale sama jsem už skoro 5 let, po takové době samoty je už těžké se přesvědčit, že se to zlepší. Psychologů jsem navštívila spoustu a stejně to nikam nevedlo. Achjo celej singles je na *** a ne že se dá užívat.

Na psychology se vykašli, najdi si pozitiva na tom, být single, jednou na to období budeš vzpomínat.

Pokud sedíš doma na zadku a lituješ se, tak ano.
Je tolik věcí, které můžeš dělat a věnovat se jim. Cestuj - klidně i po ČR, vymaluj si byt, přestěhuj nábytek, zaplať si jazykový kurz, kurz vaření, začni jezdit na koni, pořiď si zvíře....cokoliv!

já jsem sama přes dva roky po čtyřletým vztahu, s pár pauzama na "převozníky" - vždycky tak tři, čtyři měsíce pořádnej vztah bych sice chtěla, ale moc dobře už vím, co chci a co nechci a proto většina chlapů skončí na tý převoznický úrovni. Užívám si ten pocit, že nemusím brát všechno, že můžu hledat to, co mi vyhovuje opravdu dobře. Za tu dobu jsem se stihla přestěhovat do prahy, začít budovat kariéru (jedno povýšení už jsem si vysloužila), zhubnout 15 kg, mít pár kamarádů s benefity, začít cvičit, občas se prostě jenom tak jít opít, nakupovat bez výčitek, a co se mi líbí nejvíc, mám kluka kamaráda. Kdybych byla v páru, přítel by to řešil. takhle s ním můžu každej týden někde trajdat a nikdo se mě na nic neptá

Nevěš hlavu,jsem důkaz toho,že opravdu vše jednou přijde a právě podle mě v období,kdy už nic nečekáš a si rezignovaná.Chlap se určitě najde a si poměrně mladá a věřím,že i ty děcka budou.
Byla jsem na tom x let úplně stejně jako ty a na zázraky nevěřím,ale takový menší se přeci jen stal a mám úžasného chlapa,to čekání se nejspíš vyplatilo.
Si podnikavá holka život užíváš,takže to je super.

Ale tak to trochu přeháníš ne?

Tak zrovna u Tebe se mi nezdá, že by si měla času nazmar, když máš tolik aktivit
Neházej flintu do žita, ON jednou přijde. Holt někdo potká toho pravýho v sedmnácti, někdo si prostě musí počkat. Než jsme se narodili, tak jsme si to "nahoře" nějak naplánovali, abychom se něco naučili. Každý máme prostě svou cestu.
A jak píše

Jsem moc ráda, že jsem nezůstala s tím prvním, ani druhým, a pak si počkala na toho "svého pravého", ale kdoví, nikde není zaručeno, že spolu budeme šťastní až do smrti.

Abych nebyla OT. Na užívání si single života jsem měla jen chvilku - půlku července, srpen a září a nechci se rouhat, ale mohlo to klidně trvat déle. Věčně jsem byla se psem v lese, zvelebovala si zahrádku, odpočívala na chatě, četla, byla na pár výletech. No moc jsem toho nestihla, ale asi to tak mělo a má být

jsem na tom úplně stejně, tak si to singlovství můžem užít někdy spolu

Ale tady nejde o chlapa, ale o to, že člověku chybí láska, blízkost někoho, koho miluje, vědomí, že někdo miluje jeho, že mám svého parťáka, který tu bude pro mě, když budu mít den blbec! Kdybych byla na ženský, tak mi asi bude chybět ženská, ale tohle všechno zázemí a pocity ti může dát jenom partner! Jako žít bez lásky, to teda fakt ne!
Mimo to, co třeba takový sex? Bohužel nejsem typ, co by šel do sexu na jednu noc, takže představa žít x let jako jeptiška v nejlepších letech ve mě jásot fakt nevyvolává a bude mi úplně k p.r.d.u, že mám zcestovanýho půl světa, umím deset jazyků a krasojezdit na koni!