Singles život aneb jak si užíváte?

Holky, já si svůj single život neužívám. Odešla jsem do Prahy, abych to měla k příteli blíže, ale skoro nikoho tu neznám. Se spolubydlící si někam vyjdu tak jednou do měsíce, protože ona má přítele a bez něj skoro nikam nechodí. Ostatní kamarádi už mají svoje "party", do kterých není lehké zapadnout. Takže chodím do školy, po obchodech nebo si občas zacvičím.
Takže kdyby některá z Vás byla z Prahy a byla na tom podobně jako já, ráda se seznámím

Reaguji na wierska: Asi to bude znít jako klišé, ale já sma už 7 měsíců a fakt si užívám, beze srandy! Prostě občas flirtuju-je o mě větí zájem, než když jsme byla zadaná, chodím na vínko - třeba i jen s kámoškama, snažím se v práci, doma kombinuju oblečení, zkoumám, co by mi udělalo radost nebo jak zlepšit svoje zdraví, vzhled apod., začala jsem studovat filozofii (jen tak doma), raduju se z blbostí, nevařím, když nechci vaři, uklízím jak chci, tancuju si v kuchyni, obča udělám nějakou blbost - jako lezení na skálu. Po dlouhý době jsme byla na diskotéce a až do rána a faktazie-strašně chlapů, ale já si prostě jen tancovala a užívala si pozornosti. Nikoho nevyhledávám, nějak se chci věnovat sama sobě a jsem řekla bych možná i spokojenější Joo, co si budem povídat, příroda volá, je jaro, ale nic nehrotím. Mám o někoho zájem, ale netroufám si ho oslovit, tak uvidím. Ale prostě dělám co chci a co mě baví a rozhodně radím nedumat a nehlouvat nad tím, co bylo, ale halvně co bude a co suprového nás ještě čeká Svět se nesmí točit jen kolem chlapů - žijete pro sbee, ne pro ně!

Sarina86: tvůj příspěvek mě opravdu hodně nakoplDěkuji!! Taky začínám zase singl období a přesnš takhle nějak si to představuju

nevěš hlavu, mě bude za chvilku ještě o dva roky víc každopádně tohle mne taky často napadá... trochu se toho bojím, ale myslím, že ten strach je přirozený... člověk už se nikam pořádně nedostane - jen do práce/z práce , já jsem teda ještě hodně po venku v lesích, jenže srnce si za manžela fakt vzít nemůžu
někdy z toho mám až panickou hrůzu, že zůstanu sama, ale teď jsem v jakémsi období smíření a rezignace - v podstatě jsem si zvykla a je mi to jedno, s žádným vztahem už nepočítám, to by se musel stát zázrak a zázraky mě se nestávají... takže už jsem se nějak s tím svým osudem smířila, jednou mi to bude líto kvůli tomu, že jsem si myslela, že budu mít děti, tak asi nebudu... to je pro mě dost těžké...
ale jinak se zabavit vcelku umím... jsem už tak nějak i zvyklá...

Reaguji na Malacek:
Ahoj zlato,
to je mi líto, že se pořád neobjevil ten pravý .
Holky, já vám to zkusím trochu odlehčit pohledem zase z druhé strany :
Dneska bych si zrovna tááák přála být single ! Manžel je doma s chřipkou, do toho hlídá obě malé děti, protože kašlou. Kromě toho, že kašlou, už se tam od rána perou, páč když jsou spolu, vpodstatě nic jiného nedělají Až přijdu domů, nejdřív je budu muset zmlátit na jednu hromadu a pak kolem nich začnu kmitat. Jídlo, prádlo, úklid, škola, práce, co jsem si vzala domů. A to v sobotu dělám zkoušku, takže bych se večer ještě potřebovala učit. .
Prostě být single je někdy výhoda, protože máte čas sama na sebe, což já skoro neznám
Takže než se najde ten pravý, s kterým budete chtít dobrovolně podstoupit ten cirkus jménem Rodina , tak si užívejte volnosti a svých vlastních sobeckých zájmů.
Až ho najdete, což Vám samozřejmě ze srdce přeju, tak možná dopadnete jako já

Holky já jsem sama teprve 7 dní..a chci říct, že těžší to máme my kterým už je víc....všichni v mém věku jsou zadaní...u nás tady nejsou normální chlapy,buď hulí a nebo už někoho mají,odstěhovat se nemůžu..je to na hlavu..snášim to velice špatně.

holky uznávám že těm kterým je přes 30 tak to mohou mít těžší, ale na druhou stranu někdo holt má to umění nebo štěstí a nějak se dycky seznámí. mě je tedy 24 a víceméně jsem sama skoro 2 roky. nyní tedy není ani kde se seznámit, - práce domov a kamionáci fakt nejsou pro život ale jen pro užívání navíc u nás je většinou spíš 40+ a okroužkovaní k tomu.
ale kolegyně co nastupovala se mnou byla zadaná, letos je jí 39. nemá děti, ani nic.
a seznámila se s borcem u nás v práci, mi si bereme od řidičů telefony, no a ona mu napsala a bylo to.
jenže jako řidič si chtěl jen užívat tak to padlo. no a nyní má dalšího.
prý seděla v kfc a čumí z okna a najednou se usměje na borce u vedlejšího stolku, no a on přijde a pokecaj a je to. za měsíc letí do paříze.
nechápu to, není hezká,mladá, štíhlá ani chytrá. tak fakt nevím v čem to je. já na někoho mrkat tak se mě tak zeptá zda sem neztratila brejle

Reaguji na jersey: Reaguji na jersey: Do prčic holky !! Seberte se, nee? Kterej chlap by vás asi jako tak chtěl ??! Fňuk, fňuk, nemám chlapa, nemám chlapa! Bože, co budu dělat? Hodím si mašli? Potřebuju testosteron, nebo se zblázním !! No, bravo! Tohle myšlení k vás dozajistě přivábí hordy chlapů, co hody, celé galeje a armády sympatických krasavců! Vždyť je to směšný! Prostě nemůžete někomu nabízet vztah a vás, když nejste srovnavný a spokojený sami se sebou. Proč se nevěnujete sami sobě, jak jsem psala výše? Teprve až budete happy i o samotě nebo jen s kámoškama, pak teprve chlap uvidí "free" ženu, bezstarostnou, usměvavou, spokojenou - do té se pak třeba zamiluje! Do ufňukaný, zamračený a závistivý asi fakt neeeee! Omlouvám se, že jsme tak drsná, ale je to tak. Já na to přišla v 25 a věřím, že když se nad mma slovama zamyslíte, tak budete třeba souhlasit. Howgh! Domluvila jsem

Reaguji na Sarina86:
já myslím, že tady nikdo nebřečí a nevěší se, ale ono, když jsi tak dlouho sama jako já např., víš, že víš, že vyhlídky máš nulové, tak to prostě někdy je člověku líto a né, že ne...
ale třeba já si myslím, že srovnaná sama se sebou jsem, musím se sebou trávit nejvíc času a sama a umím to... už jsem se dávno naučila...

Reaguji na Sarina86: Taky si nemyslím,že bych nebyla srovnaná sama se sebou,takže nevím co je to za poučování tedy a nikomu na rameni taky nefňukám,ba naopak.Spíš každému kdo se mi zepta,říkám,že je mi dobře samotné,že k tomu chlapa nepotřebuji...takže asi tak

Zase tyhle fráze, užívejte si života když jste samy. jenže ono to tak nejde užívat si když jsi sama. A když se nikdo seznámit nechce Spíš už začínám rezignovat.

Reaguji na Malacek: Jako když si budeš říkat, že vyhlídky nulové, tak nevím nevím. Ale jsem v podobný situaci - flirtuju s jedním ostýchvých chlapem - po mailu !! Je to ocbhdoní partner, a taky to nevypadá, že by se odhodlal. Ale co! Buď se tak stane a já se asi zblázním a nebo nee.Jeho smůla. Každej musí mít naději a vyhlídky! Máš možnost třeba jen flirtovat - tak procvičuj Lépe tedy osobně než virtuálně, ale to pomáhá na sebevědomí.

Reaguji na SweetGirl: Neee, rpzhodně nerezignuj. V bývalé práci byla holka (3, na který to bylo úúúděsně vidět, že chce chlapa! To není dobrý...jak říkám, odprostit se od toho, byť to trvá delší dobu a soustředit se na jiný věci. Já si třeba vymalovala byt a další pindovinky. Prostě e zabavit. A nebo: flirtovat! reálně, virtuálně, to pomůže na to naše vnitřní já a ego. Prostě se srovant, věřit si a tu dobrou náladu a energii čírit kolem sebe. A to by bylo, aby nebylo! Každej chce ženu do nepohody, usměvavou, hodnou, pchotnou a hlavně hravou! Tak třeba zapřemýšlet (to dělám). čím bych někoho mohla zaujmout...kdo vlastně jsem? co chci? jakých svých předností jsem si vědoma? O co se mohu podělit s jinýma? V čemje mý kouzlo? Třeba tak...ponořit se do svýho nitra a pak si to jen fakticky uvědomovat.
Já vím, zním jako rozumbrada, ale nechci vidět, jak se trápíte!

Proč by to nešlo?!

Život je o tom, umět udělat sama sebe šťastnou, nečekat, že to za vás udělá partner, děti...
Čím dříve to pochopíte, tím spokojenější budete. Naučte se užívat života nyní, nežijte představami a budoucností. Život je příliš krátký.
Reaguji na Sarina86:
Drsně napsáno, ale v podstatě souhlasím. Se svou povahou moc nechápu ty, které neumí bez chlapa fungovat. Partner je zpříjemněním života, ale ne jeho alfou a omegou.

Jo, to je pravda, holky!
Já jsem to tak nějak začala chápat až poslední dobou, proto mám teď status šťastně nezadaná. Ale já miluju svobodu, možnost dělat si co chci, kdy chci, jak chci, na nikoho se nevázat a jen se bavit....ale chápu, že když by mi už bylo přes 30, chtěla třeba dítě, tak bych z toho asi měla depku....