Singles život aneb jak si užíváte?

A ještě něco pro pobavení. Zatímco já se jako single blížila postavě modelky a učila se francouzsky (nepovedlo se), můj přítel má doma ze svého single-období sbírku přes 1 000 papírových modelů tanků a jedna moje známá to vyřešila tak, že si pořídila dítě (za svobodna a zcela plánovaně). takže řešení jsou různá

No jasně však jsem to nemyslela úplně do slova Ale třeba jako chodit pařit s kamarádkou do 5 do rána fakt jako koníček moc asi nepovažuju Ale jinak cestování,procházky třeba po Praze atd to samozřejmě jo.Já jen chtěla poukázat na to ,že nějaký učení nových jazyků i když já na ně mám zrovna talent co můžu říct,doma si vymalovat mi vždycky bylo na ***. Koukala jsem na svoje kolegyně v práci jak puk když jsem se jich zeptala jestli jim nevadí být dva roky singl a ony říkaly ...Noo ehmm vííš nee...Já jsem stráášně spokojená jako singl..Mám čas venčit pejska,chodit do fitka,číst..A potom jsem je vždycky poktala v klubu -buď brečící když odcházely nebo hladově civící na každýho chlapa. Prostě vždycky tyhle věci-nové koníčky nepomáhají.

Jasan já taky chodim cvičit A vážně mě to baví.Ale pořád stejně nevim jestli to dělám pro sebe nebo abych byla ještě štíhlejší a tím pádem poktala úplně pana dokonalého Já myselala takový to...čtěte si,vymalujte,choďtě na výstavy... Neee

Já myslím, že tě to nebaví, protože jsi zklamaná a bolavá ze zklamání.. Já to taky tak měla, po rozchodu na mě padal strop, nebavilo mě nic, pořád chodila do společnosti abych nebyla sama a nemyslela.. Pak se to zlomilo a začala jsem si to užívat. Prostě najednou. Bavilo mě to soukromí, dělat si co chci za zavřenýma dveřma, absolutní soukromí. Uvařila jsem si něco dobrého jen pro sebe nebo pozvala kamošku, koukala na pořady, který on nesnášel, hodně jsem se starala o sebe, dlouhé koupele, různé masky atd. Je pravda, že jsem čas netrávila moc aktivně, ale vůbec mi to nevadilo. Neměla jsem tu potřebu. Takže moje rada: teprve až všechno OPRAVDU přebolí a budeš ráda i sama se sebou tak budou hezčí i uplně obyčejné činnosti i nečinosti.. Já na to strašně ráda vzpomínám a jsem za to období vdečná.

Reaguji na Shelita: Já když byla sama, tak na ty výstavy a tak chodila. Ale faktem je, že i teď jdu někdy sama a to partnera mám-ne, že by se mnou nešel ale někdy si to vychutnám sama líp, samotu si prostě někdy užívám. Takže, když jsem nezadaná, tak mi to nějak extra nevadí Nebo si jdu klidně sama sednout někam do baru, hospůdky, na večeři-nemám s tím problém-docela mě to i baví pozoruju lidi kolem,a téměř vždy, jsem se tak i s někým seznámila

taky souhlasím s tím, abys byla prostě mezi lidmi, mě teda moc nepomáhá, když dřepim doma sama, ikdyž dělám něco co mě baví, po chvilce na mě stejně příjde smutek. Kamarádi a různé akce mi vždycky zlepšili náladu na dlouho

K čemu mi bude, že budu umět deset jazyků, tělo dokonalý cvičením, budu mít přečtenou celou knihovnu, ale bude mi chybět láska. To prázdno nic nevykompenzuje...

Reaguji na wierska:
Co si koupit nějaké zvíře? Já uvažuju o morčeti... Chtěla bych psa, ale nebydlím sama, takže to mi neprojde.

Mimochodem, nevím, proč je tu zažitá představa toho, že zadaná holka musí nutně sedět s chlapíkem celé dny doma a držet ho u telky za ruku, a když jde někam on, tak ona na něj asi má čekat doma. Nedovedu si představit, že bych na nějaké činnosti neměla při vztahu čas. Pokud chci jít cvičit, jdu. Pokud chci vidět kamarádku, jdu. Na kurz jazyka taky chodím. Když chci jít pařit, taky klidně jdu. I bez něj! Jenom proto, že jsem se spárovala, nepřestanu s tím, co jsem dělala předtím...

No to určitě nepřestanu, ale kdybych měla dělat všechno, co jsem dělala dřív, tak toho partnera ani neuvidím a to s ním žiju Některé aktivity jsem vypustila, naopak některé věci jsme začali dělat spolu-není to tak, že bych seděla na zadku a čekala až přijde, ikdyž znám i takové, které když si najdou partnera, tak jakoby umřely-prostě na něj jen čekají a bez něj nedělají nic-no někteří by je ani nikam nepustili-co kdyby se tam dělo něco nepřípustného že

Reaguji na aksile2aksile:

Tak já nikdy zas tolik koníčků neměla a hlavně mám taky takové, které se dají v pohodě zvládat, takže jsem to se vztahem vždy v pohodě skloubila, ale když už někoho mám, chci ten čas trávit především s ním, prostě pak už člověk ani nemá potřebu někde poletovat a ke štěstí mu stačí spolu kouknout na nějakej fajn filmek. No ale to je mimo téma...

tak já budu s malými ,,převozníky" hm, to slovo se mi líbí sama skoro 2 roky taky a přiznám se, že si to taky zrovna moc neužívám.
jo sportuju, čtu si hodně /na to jsem maniak), snažím se zlepšit v jazyku, ale nemám koruny, tak uvažuju spíš o zahraničí, a bohužel jsem většinou stereotypní práce-domov

takže za mě užívání moc ne..musím si najít nějaký rytmus
těším se na teplo, opráším brusle. sem minulý rok po 3 letech je vytáhla a byla na nich 6hodin. (kdo zná od vyšehradu na druhou stranu po té dráze tak až k ceduli konec prahy.D

Docela se podivuji nad tím, že se cítite tak nenaplněné nebo smutné bez chlapa. Jsem zhruba půl roku sama a nikdy jsem se snad neměla lépe. Užívám si studentského života, věnuji se svým zájmům, snad se mi ještě nestalo, že bych doma jen tak seděla a nudila se. Chlapy od sebe naopak spíše odháním. Mám spoustu kamarádu a vůbec nemám nějaké pocity samoty nebo tak něco. Je mi 21, možná to bude tím.

čtu si odpovědi na otázku zakladatelky tématu a všechno je zajímavé... a co bych udělala já? No nejsem sama, ale to není podstatné... já když mi není moc dobře na srdíčku a partner nemá pro pracovní povinnosti čas, tak si zajedu do přírody, co máme při domě, to mi vždy vzedne náladu. Teď již začíná více svítit sluníčko, tak možná i to Ti dodá hezké myšlenky, mě to tedy vždy pomáhá, ale já vždy byla na přírodu a když je lepší počasí, tak můžeš jít na kole do přírody a i klidně sama, já taky chodím, protože partneř býva docela dlouho v prácí a vždy se vrátím plná energie a dobré nálady z prochádzky anebo na kole po přírodě a vela jiných lidí, kteře setkávám se prochází anebo cvičí (na kole, na bruslích) sami a vůbec se za to nehambíme a ani mi to nepříde divné... hlavně se neohlídej po druhých (co si myslí), je to Tvuj život, svoje srdíčko a svoje bolístky a Ty se musíš z toho dostát... co píšou holky o výuce nových jazyků, tak si myslím, že pokud se na to necítíš, tak to nedělej, taky jsem starší a nechtělo by se mi chodit na jazyk... a poté možná v práci se musíš neustále učit a zdokonalovat, tak poté chvíle mimo práce věnuj jinak jako vzdělání - píšu z vlastní zkušenosti... Ale mě se to asi lehko radí, když nejsem v takové situaci, jako Ty, držím palečky, aby si to čím dřív zvládla...

Jsem singl už myslím to bude 3 roky nebo víc,přesně nevím,mezi tím jsem samozdřejně nějaké vztahy měla,ale ne vážné,jeden milenecký,který trval 2roky.Před pár měsíci skončil.
Ale,abych se teda dostala k tématu,takže singl život si neužívám vůbec,poslední dobou je mi tak nějak smutno,když mám problémy,blbou náladu nikdo tady není ke komu bych se přitulila a co by mně zahřálo a ulevilo u srdíčka.Nějak to poslední dobou beru dost špatně Do práce chodím,každý den vařím,uklízím,někdy zajdu na alpining,ale i tak mně to nenaplňuje.Kamarádku nemám žádnou o to je to horší,že ani nikde nevyrazím za kulturou a s nikým se neseznámím,sama je to tak nějak divný ...Za mně určitě singl život nic moc žádná sláva,vyměnila bych za tolerantní a dlouhodobý vztah,ale podle mých úvah a cílů zůstanu asi sama

Jsem sama pouze 3,5 měsíce, což je ještě krátká doba ale život singles mě vůbec nenaplňuje,od rozchodu jsem se začala věnovat angličtině, začalo mě trochu bavit čtení a občas si zacvičím ale jinak je můj život z práce a domů, kamarádka je jen jedna, všichni jsou už zadaní. Občas zajdu na nějaké randíčko, nápadníci by byli ale mě vždy chtějí ti co já nechci...Je fakt že se chlapy kolem mě točí, včera jsem měla narozky a od jednoho jsem dostala kytku, zaplacený welness a řetízek a od druhého kytku a můj vysněný telefon ale tak drahý telefon jsem přijmout nemohla, vim že to jsou chlapy do života ale nemám tam tu jiskru a chemii, bez tý to neumím s tím jedním se vídat dál chci,protože si říkám že fakt hodných chlapů je málo, že jsou to samí svině, tak uvidím jak to bude pokračovat, je fakt že jsem bývalého ještě ze sebe nedostala, každý den si vzpomenu, možná proto nedokážu někde cítit tu chemii ale to kafíčkování s chlapama mi pomáhá, prostě si povídat, vyjet na výlet...Já si dnes tak nadávám proč tak hodný chlapy co by mi snesli modré z nebe a skáčou kolem mě a byli by i pro rodinu nechci, protože tam není uplně to co by tam mělo být a ty který mě přitahujou a je tam chemie tak většinou takový hodný nejsou,jen mi ublíží...Život single mě fakt nenaplnuje,přijdu si sama, kamarády taky moc nemám, neni kam vyjít, do toho depka že je mi 27 a furt sama a už se blížim k třicítce a nemám nic, už mám věk na rodinu...člověk se musí asi naučit brát ten život jaký je...