Singles život aneb jak si užíváte?

Reaguji na Lifeisamiracle:
zase souhlasím.
Já jsem od přírody samotář a dělá mi problém s někým, i když partnerem, sdílet "vše". A místo, aby to chlapům vadilo, tak je to lákalo ještě víc.
V době kdy jsem poznala současného přítele o mne mělo zájem cca 7 mužů (možná ještě víc, ale zoufalce bych asi nepočítala) a já byla přesně v tom rozpoložení "hm, nevím, o vztah nestojím, mám teď svých koníčků a plánů dost"...

náhodou..je super číst takový názory, mají něco do sebe

díky, hlavně jsem ráda, že je někdo čte a nepíšu to zbytečně samozřejmě každá můžeme mít jiný názor, ale je vždy fajn si vyslechnout názory druhých, kteří jsou třeba v situaci, v níž my ještě nejsme, ale můžeme se tam snadno dostat...

tak to mi mluvíš z duše! asi na tom budem hodně podobně, co se týče vztahů a mužů já jsem momentálně single a naprosto dobrovolně a dokonce jsem za to fakt šťastná, bývalý přítel mě strašně omezoval a plánoval nám budoucnost ve Švédsku, kde momentálně žije, přitom já jsem zrovna ten typ ženy, co má svoje vlastní sny a nepotřebuje následovat partnera, aby vůbec nějakou náplň života měla..a sama se prostě necítím, když žiju ještě se svojí rodinou a studuji dvě vejšky, kde mám kolem sebe spoustu skvělých lidí a i s některými učiteli mám přátelský a rovnocenný vztah..do toho mraky zahraničních přátel, s nimiž jsem stále v kontaktu a občas se vídáme..ano, partnerská láska je něco jiného, ale pokud mám vše ostatní, tak mi zatím nechybí..navíc teď v létě pojedu zas na půl roku do ciziny, takže není ideální období na vážnou známost..
nicméně je fakt, že je rozdíl, zda je člověk sám, protože si to tak vybral a je za to rád, a mezi tím, že někdo dostal kopačky to mě úplně bolelo u srdce číst některé z vašich příspěvků, holky já jsem kopačky nikdy nedostala a ani mě žádnej chlap nikdy neodmítnul, takže nevím, jaký to je..heartbreak jsem sice jeden hodně silnej zažila, ale to ne proto, že by mě ten kluk nemiloval, ale spíš mě miloval až moc a nějakým hodně zvláštním způsobem a strašně mě trápil, ale nakonec jsem se s ním rozešla já, on by na to nikdy neměl odvahu..nicméně jsem za tu zkušenost strašně ráda, to byla velká lekce do života a dnes jsme dokonce blízcí přátelé a vzájemně si fandíme a podporujeme se ve svých plánech
holky, držím vám všem palce, ať potkáte někoho, s kým budete šťastné! hlavně vy, co po lásce toužíte už teď a zatím se vám jí nedostává..já prostě věřím na to, že člověk dosáhne v životě toho, co si zaslouží..já si třeba také myslím, že si někdy zasloužím to, co hledám..i když o mně hodně mužů jeví zájem, nikdy jsem ničí lásku nezneužívala ani k tomu, aby mě pozval na zákusek a i proto jsem se s chlapama vždycky radši rozešla, když jsem viděla, že to bylo nevyvážené, každý si mě chtěl totiž hned brát (třeba i po dvou měsících vztahu) a už vymýšlel jména našich dětí..a to to byli vždycky předtím hrdí chlapi, po nichž toužilo spoustu holek, ale pak se vždycky vedle mě nějak změnili..ovšem často to s sebou neslo i negativa, hlavně žárlivost, že se kolem mě motají i jiní takže ono žádná to nemáme snadné...i ta, kolem níž se točí muži, tak touží jen po jednom jediném, který by ji udělal šťastnou..a logicky čím jsi samostatnější a se sebou spokojená, tím vyšší máš nároky (aspoň to je můj dojem)

to je pravda!

Jinak skoro pod vše co píšeš se můžu podepsat; mám to velmi podobně. Také majetničtí, žárliví partneři... a o to víc jsem pak byla šťastnější volná a sama.
Teď mám poprvé přítele, který se mne nesnaží měnit, přistřihávat křídla - a tak mi to vyhovuje.

Stejně vám chvilkama trochu závidím - taková až bezbřehá volnost jaká je při single životě už nikdy v partnerství nebude.
Dřív jsem prostě sbalila kufr a přemístila se jinam. Nebo se na chvíli někam zašila a nikomu neřekla kam. Dnes už myslím i na někoho dalšího.