Rozvody - nová móda dnešní doby?

Reaguji na bono2:

tohle říkám pořád...

Reaguji na tamaris:
samozřejmě to platí i obráceně.

dneska je takový luxus, můžeš si vybrat, koho chceš, být s ním, kde chceš (kde to zvládneš), mít děti, nemít děti, žít s osobou stejného pohlaví...a pořád nám to není dost, a pořád chceme něco jiného.

stejně je to s tou ekonomickou situací výše zmíněnou. tak dobře se lidi ještě nikdy neměli, ale pořád všichni remcají, a ještě klidně tvrdí, že se musí rozvést kvůli špatné ekonomické situaci. já nevím, děda s babičkou se nerozvedli, ani když jim komunisti zabavili grunt a ještě museli ze svého! odvádět všecko do komunistických chřtánů. jakou horší ekonomickou situaci byste chtěli? takových párů bylo.

Moje babička má např. tyto názory: žena může být šťastná, že si ji někdo vezme, že nezůstane stará panna, pokud chlap rodinu živí měla by zavírat oči a co nejvíc toho snášet, oba by měli co nejvíce dělat pro rodinu, kamarádky, kafíčka, páteční a sobotní večery ve společnosti nechápe, jde o zabezpečení, výchovu dětí a v manželství jsou nejdůležitější kompromisy, rozvod je ostuda a jak to chudák ženská zvládne sama a když má více partnerů tak si o ní nemyslí nic dobrého. Takže proto asi dříve nebylo tolik rozvodů.
Dnes je to povoleno, takže proč toho nevyužít. No, ale kdyby každý více zvážil jestli s tím s kým chce strávit zbytek života, více ho poznal atd. tak yb k nim tolik docházet nemuselo. Samozřejmě je to i o nastavení hranic na začátku-co si kdo nechá líbit. Potom si nikdo nemůže stěžovat že ten druhý mu dělá to a to. Nikdy není chyba jen na jedné straně.,pokud se teda jeden z páru nechová tak jak by měl a u druhého jde jen o rozmlsanost (co kdyby jiný partner/partnerka byl lepší, co tak mít víc svobody, co tak chodívat dělat to co nemůžu-casino, drogy, nevím co ).

Právě se rozvádím... manžel přišel na to, že se k sobě nehodíme, chceme každý něco jiného, máme jiné priority, potřebujeme vedle sebe jiného člověka... Bohužel jsou to kecy, už cca čtvrt roku po svatbě mě začal mít dost, vyčítal mi každou kravinu, proč jsem taková a taková. Nechci říkat bohužel, ale zrovna v té době jsem otěhotněla, po narození syna se krize ještě prohloubila, nezájem a výčitky, jaká jsem a že se o něj já nezajímám, že ho ani nepohladím (měla jsem šílenej porod, ukrutný šestinedělí, pak obrnu ve tváři, děs). Vůbec jsme nebyli spolu, žili jsme vedle sebe, on měl svoje zájmy, staral se o syna, ale o mě ne. Já se naopak snažila asi až moc, taky chyba.
Myslím, že my dva jsme k sobě opravdu nepatřili, manžel je blíženec, má plány a hlavu v oblacích, má obrovský nároky na všechny okolo, jen ne na sebe... Nedokáže přiznat svoji chybu, NIKDY jsem od něj neslyšela "promiň" (fakt nepřeháním, nikdy). Ale byla jsem zamilovaná, choval se ke mě hezky, měl mě rád a já měla pocit, že dospěl a ví co chce. Neví a pravděpodobně nikdy vědět nebude. Bohužel ukončil náš vztah stejně, jako všechny vztahy předtím - zjistil, že nejsem dokonalá bytost, takže přišla frustrace a následná krize.
Ale rozvádíme se v klidu, svým odchodem mi udělal obrovskou službu, na všem jsme se v klidu dohodli, syna máme ve střídavý péči, protože na něm nám oběma záleží nejvíc. Bez syna by byl rozvod jedodušší, ale díky němu mělo to manželství smysl, navíc mi ten jeho dětskej úsměv moc pomáhá se se vším srovnat. A důkaz, že i malý děti chápou a jsou geniální.... synovi bylo cca 15 měsíců, když manžel zavelel rozchod. Slova jako táta, auto, ham apod. zvládal bez problémů, ale máma ještě neřekl. No a ráno po rozchodu, kdy jsem byla celá smutná, se na mě to dítě v postýlce podívalo, natáhlo ruce a řeklo máma... Šla jsem do kolen. A teď to beru tak, že si najdu někoho, kdo mě bude mít rád a bude si mě vážit, když on nechtěl. Každopádně velký poučení do života - lidi se nemění.

je pravda, že dříve asi zase bylo hodně lidí strašně nešťastných v manželství, které bylo naprosto nefunkční.

na druhou stranu, když vidím děcka, které mají čtyři dědečky a babičky, ani neví, kolik mají sourozenců a jak je nazývat, kteří mají sourozence ve věku své matky, které jsou poštvávané jedním nebo druhým rodičem proti druhému, které všichni jeho dvojnásob početní příbuzní uplácejí dárky, aby si pojistili, že novou milenku, matku, bábu nebo kýhočerta snese a nebude dělat problémy, až tak, že pak ani nerozbalí všechny vánoční dárky, protože to pro něho není nic zajímavého....je mi z těch rodičů zle.
a takové děti jsou asi každé druhé z rozvedených manželství. rodiče to nikdy nepřiznají, ale jsou.

Souhlas.

Myslím, že v dnešní době se o mnoho věcí už nemusí "bojovat" a mnozí lidé už to snad ani neumí. Získat různé statky je jednodušší. Přijde mi, že s manželstvím některých lidí je to jako s televizemi - když se porouchá, tak radši koupí novou, než aby ji nechali opravit. Když je problém v manželství, tak si radši najdou jiné útočiště, než aby to řešili. Přijde mi to smutné. Plýtvání city a částmi životů, které již nejdou vrátit. Nikdo proti těmto vztahům není imunní a mnohdy ani nepoznáte, jestli je váš nastávající "vyhazovač rozbitých televizí". Možná by to chtělo vést děti k větší zodpovědnosti a učit je, jak řešit problémy (a vůbec je řešit). Protože už ve výchově je podle mě docela velkej kámen úrazu.
Samozřejmě se nezmiňuju o rozvodech s násilníky, alkoholiky atd. To je úplně jiná sorta a s takovými rozvody, pokud selhávají všechny způsoby terapií, naprosto souhlasím.

tohle by snad mělo být tesáno na každém rohu.

i když je mi smutno, že máš těžkou situaci, toto je naprosto zcela zásadní pravidlo. a jedna z věcí, kvůli které je tolik rozvodů. lidi z nějakého mně záhadného důvodu pořád myslí, že ano

Když to trochu nadnesu, pár se potká v pátek večer, v sobotu ráno se vedle sebe vzbudí, v neděli se jeden k druhému nastěhuje, měsíc na to partnerka předloží chlápkovi pozitivní těhotenský test a plánuje se svatba. Po pár letech zjistí, že to není to pravé ořechové, že mají například rozdílný pohled na výchovu, chlap nevydělává tolik, jak by si ženská představovala, oba to přestává bavit, přijde milenec nebo milenka a pak právníci ... "prostě jsme si přestali rozumět" a instantnímu manželství je konec.
Možná, že kdyby lidi poznali svoje charakterové vlastnosti dřív, než se nahrnou do manželství, nemuseli by se po svatbě tolik divit, trápit se a následně se rozvádět.

ještě jeden postřeh:

všimněte si, že rozvodovost stoupá se životní úrovní.

už jsem to psala výše - ekonomická situace (údajně strašně hrozná) nám naopak rozvody dovoluje, umožňuje a podporuje. dřív by žena bez manžela (obráceně bohužel nikoli) navíc s dítětem šla žebrotou. každá si důkladně rozmyslela, jestli ho opustí. i když byl alkoholik třeba. i to je podle mě jeden z faktorů.

Jsem sice ženská ,ale taky blíženec..moc na to nevěřím,ale úplně jakoby jsi popisovala mě

to mě napadlo jako opačnej extrém, často jsou spolu lidi sedm, devět let, aniž by se vzali, pořídili si něco dohromady, a pak se prostě rozejdou...zvláštní..

osobně jsem z úplný rodiny a neumím si představit, že by to bylo jinak....mamka byla před manželstvím s mým tátou ještě jednou vdaná (všeho všudy snad na půl roku) - bylo jí osmnáct, otěhotněla, on šel na vojnu, kde "zvlčel" (víme jak, že) a ona se s tím nemínila smířit a snášet to...tak se rozvedli a já mám o deset let staršího, "polonevlastního" bráchu.....jinak v široký rodině nemáme žádnej rozvod, asi štěstí, v dnešní době...

asi to nebylo jednoduchý a mrzí mě, čím sis prošla...bohužel mám s blížencem podobnou, ne-li navlas stejnou zkušenost a donedávna jsem doufala, že ho změním..nebo ani ne já, ale spíš jeho city ke mně, o kterých uměl tak hezky mluvit...bohužel to bylo asi to jediný...teď se snažím si to všechno nějak poskládat v hlavě a dojít k tomu, k čemu se podařilo dojít Tobě:

je fajn, že alespoň při rozvodu dobře vycházíte, už kvůli prckovi, tak hodně štěstí

přesně, ono skutečně s někým vést společný život a domácnost není jen tak, a lidem to zřejmě nedochází... já bych poznávala a projednávala dokonce ještě před tím, než bych se vedle něho ráno probouzela, natož před svatbou

OT:
zajímavé je, že na těch blížencích, jakkoli tomu sama nijak nevěřím, asi něco bude. i já jsem blíženec a nároky mám, strašné, a i jinak se popisu výše blížím - akorát mám obrovské nároky i na sebe, neustále se snažím vypadat líp, míň vážit, líp psát, víc vědět, nikdy nemít špinavé boty nebo nedejbože trčící nit z kabátu...do manželství se nehrnu, to by dobře nedopadlo