Rozvod - péče o děti

To mě taky napadlo - střídavá péče bude rozhodně dražší než trvale u jednoho a sem tam na návštěvu ke druhému. Je potřeba mít téměř vše "ve dvojím provedení". Nicméně úplně šílené se mi jeví to, co se občas dočtu např. ze Spojených států - půl roku v jednom městě u maminky, půl roku 1000 km dál u tatínka

Tak. Ještě se to řeší tak, že je jeden stálý byt a v něm se střídají rodiče - děti jsou tam trvale. Ale to je obrovská výjimka, která vyžaduje troje bydlení (otec, matka, děti).

Nicméne pořád se mi střídavá péče zdá takovým řešením - rozpůlíme děti, ať se nehádáme a máme každý trochu A dle mého touto křehkou dohodou může docela zamávat to, když si jeden či oba rodiče najdou partnery.

zaha
Střídavá péče vyžaduje vyrovnané rodiče, kteří vědí, co chtějí a mají jasno v hlavě (chtějí být se svými dětmi) - je docela pravděpodobné, že člověk, co to má takto srovnané v hlavě, si nenajde partnera, který by ho dostal do takového vleku, aby ten účastník dohody o střídavé péči řekl, že už děti nechce. To jsem ještě neviděla.

Ještě doplním, že děti mají právo na otce i matku. Nadto já jsem velký zastánce střídavé péče - kompletní péče je rozložena mezi oba rodiče, tj. i tatínek se musí s dětma učit, prát, vařit jim, má velkou zodpovědnost za školní docházku atd. Není to tak, že matka odmaká pracovní týden (škola, praní, vaření, úklid - z toho nervy v kýblu) a otec se dělá hezký tím, jak děti v poklidu vyzvedne v sobotu od matky a udělají si prima výlet.

Psycholog by mohl namítnout, že zejména malé dítě potřebuje mít pocit domova. Tak nevím, jestli toto zajístí stěhování co dva týdny

Záleží, co považuješ za malé dítě. Můj osobní názor je ten, že pokud není dítě kojené a není tam jiný faktor, který vylučuje střídavou péči (např. že dítě otce nikdy nevidělo, zdravotní důvody na straně otce, apod.) tak odpírat střídavou péči je v rozporu se zájmem dítěte - dítě má právo na oba rodiče a není důvod, pokud oba dva rodiče chtějí o dítě pečovat, aby jednoho vídalo 12 a dalšího pak je 2 dny víkend (typický model v ČR). Na druhou stranu musím přisvědčit tomu, že soudy střídavou péči u dětí do 3 let věku neschvalují..

A malá poznámka do třetice - soudy dost často otce ve shora uvedeném diskriminují. I v případech, kdy je otec prokazatelně lepší, odmítají střídavou péči a nebo dítě dokonce svěří matce. Faktem ale je, že jen cca 20% otců má o děti a péči o ně po rozvodu opravdový zájem.

Pro péči o malé dítě je biologicky předurčená matka. Minimálně nějaký čas před narozením a po něm je pro dítě významně nezastupitelnější než otec. Jasně, společnost se zcivilizovala, jsme si rovnoprávnější než dřív atd. Stejně tak vím, že ne každá matka je dobrá matka.
Ještě jedna věc - asi jsi z oboru, ale tohle je spíš takový společenský pohled na věc: pokud je otec rozvedný a jeho děti vychovává bývalá manželka, většinou ho to společensky nijak neponižuje. Ale pokud je tomu naopak, děti jsou v péči otce, je matka v opravdu velkém podezření, že se nestarala, určitě je závislá na lécích, alkoholu, a vůbec atd. Zřejmě to vychází z tradice, kdy se děti matkám po rozvodu svěřovaly tak nějak automaticky a otcové mnohdy o péči ani nestáli, protože to považovali za předem prohrané.
Můj osobní pocit - pokud by se mi přihodil rozvod a děti dostal do péče manžel, asi bych se s tím vyrovnávala moc dlouho a moc špatně. Považovala bych to za odebrání svých dětí.

co bych dala za střídavou péči, popřípadně každý druhý víkend

zpravidla je to tak, že otec si dítě bere, když se mu to hodí tak 3* ročně - co bych dala za nějakou pravidelnost, aspoň, když byla malá, chodila na základku, musela jsem řešit prázdniny, nemoci . . .

jednou úplně zoufalá jsem šla na radu na sociálku, a tam mi řekli, že můžu být ráda, že mi byla svěřena do pěče a ještě se mi tak blbě zeptali něco v tom smyslu, jako že jí nechci, že mě obtěžuje . . a to jsem se jich ptala jen na to, jestli je možně dát dítě otci na měsíc na prázdniny, když on sám nejeví ani snahu, ani zájem

prý mám být ráda, že jí nám, po rozvodu mám povinnost se o ní starat a on má právo se s ní vídat, jak on chce

Taky jsem psala, že u kojeného dítěte je střídavá péče nevhodná. Jen ty jsi stále nenapsala, do jakého věku považuješ dítě za malé. Osobně si myslím, že 3-leté je střídavou péči zralé a z mé zkušenosti psychologové námitky nemají - jen soudci občas bez odborného argumentu ano.

A muž, který se chce starat a usiluje o střídavou péči, se tak cítit nemůže?
Podívej se na kauzu Bartošová, ta je na odebrání dítěte zralá.. a proč to tak není?
a) Štaidl dítě nechce,
nebo b) soud preferuje přes všechny excesy matku z důvodu, o kterém píšeš ty - je to MATKA - porodila dítě a tak má na něj "větší" nárok-
Pokud si dobře pamatuji, byly doby, kdy dítě Štaidl chtěl, ale soudy preferovaly "matku" Bartošovou. Ale podle mne není žádná zásluha v tom, že můžu porodit dítě a preference matek jen na základě toho, že dítě porodily, považuji za diskriminaci.

Jo, může, to jim neberu. Však jsem před tuto informaci napsala, že jde o můj pocit.

Toto je zřejmě pohled odborníka na právo. Ale matka to může cítit úplně jinak. A trochu bych vytkla to slovo JEN porodily: roky usilovat o těhotenství, zdravotní komplikace, event. problémy v práci, těhotenství na několikátý pokus a nakonec porod. To rozhodně jení JEN!

Ad. případ mé kamarádky: jde o 4 leté dítě, které chodí 1/2 roku do školky. Do té doby s ním byla na rodičovské dovolené.
Za malé a fixované dost často spíše na maminku bych obecně považovala předškolní dítě. Jde o můj pocit na základě zkušenosti sebe-matky dvou dětí. Kromě dítěte ovšem záleží na režimu domácnosti - pokud maminka pracuje na směny nebo od rána do večera a tatínek chodí z práce v 15 hodin, může vše být jinak. Vycházím spíš z tradičního rozdělení rolí v rodině, které nikoliv absolutně vedeme i doma a zatím to funguje.

Hmm, moc pěkně řečeno. Ty máš povinnosti a on má práva...
A nejlepší je ten model, kdy matka oddře týden školy a svojí práce a tatínek pak dělá hezkýho o víkendech. Kdyby se radši dělala prevence proti rozvodovosti. Rodina je dneska kus hadru, se kterym si každej utře zadek při sebemenšim problému.

No o těhotenství snad usilují oba-ne?, chlapa to taky strestuje, kor když je problém na jeho straně.. zas bych to nedramatizovala - těhotenství není žádná zásluha a porod taky ne (btw. jsem v třetím trimestru, vím o čem mluvím) - a už vůbec to není něco, k čemu by měl soud přihlížet při svěřování dítěte do péče - zde je jediným kritérie nejlepší zájem dítěte.

jataky
No, jen si stále nedokážu představit ten nitroděložní vývoj bez trvalé účasti matky, ba naopak otec u toho je biologicky nezbytný jen velmi krátce

Překrucuješ téma, už mě to neba... Rozhodně to, že máš dělohu neznamená, že máš dostat dítě do péče, protože jsi automaticky proto lepší rodič.