ses
Já si to nemyslím. Pokud mě něco život naučil, pak to, že s větším odstupem se vidí větší celky a souvislosti... a protože člověk žije v čase, může mu ten odstup právě pomoci zjednat čas. Vystoupí pak nové souvislosti a tak...
P.S. dovča by bodla. Můj otrokář však soudí, že mám padnout na ústa v pracovním procesu. Opět u nás mohutné vyhazovy, teď to prostě zase nejde.
thunderbird
Dobrou noc.
Když manžel nikomu neubližuje,jen si nerozumíte,ve vztahu je dítě,které ničím nestrádá,je pak sobecké myslet jen na sebe samu a rozebrat dítěti rodinu..Je vidět jestli matka cítí za sebe,nebo myslí na blaho dětí. Kvůli dětí se musí mnoho překousat. Tedy nemusí,jen kdo je má rád opravdu,nebude váhat a jeho vlastní život je postavený na štěstí jeho dětí a bude i nadále. Určitě bude mít dítě těžší život u jednoho z rodičů..noví partneři..a další věci s rozvodem spojené...děti to velmi těžce berou a nezřídka jsou tím jakkoli poznamenané..to by si měl každý uvědomit,než něco začne dělat..
hernajska
včera jsem mluvil s kamarádem. Manželka 35, on 49, dcery 9 a 14. Sebrala se, nechala mu holky a občas se jezdí na půl hodiny podívat do "děcáku" s bonbóny. Tak jsme si zanadávali, jedou takhle skoro dva roky a zvládá to slušně. Holky už jsou taky docela velké. Mladší to odnáší, že nemá mámu, starší je tvrdě v opozici proti otčímovi a nechce ani za mámou.
Rozebírání rodiny také nerozumím, ale když se pr*á velký mozek s malým, tak na rozumná řešení nikdo nepřistoupí.
thunderbird
to tak někdy bývá,přednost má milenec a děti počkají,ale říkám,kdo žije dětmi a miluje je..tak to nikdy neudělá..Kdesi jsem četla,že všeobecně děti mají strach z otčímů,mnohem více než z macech...proto asi více potkávám rozvedené chlapy s dětmi,už méně žen s dětmi,kdysi byla vyjímka kdy otec dostal děti do své péče,dnes tomu už tak není,a jsem i za to ráda,že soudy nejsou jen jednostranné.
tak když se naši rozvedli, tak jsem byla nejšťastnější pod sluncem, protože takovýho kokota jako je můj fotr byste fakt doma nesnesli. A to prosím mamu nebil - jen ji malinko psychicky zdeptal, stejně tak jako mě.
hernajska
přšece nebudu s člvověkem, se kterým si nerozumím kvůli dítěti. myslím, zže i dítě to dost brzo vycítí, že něco neklape, v tom případě ho to ovlivní i do budoucna .....
Miabella
asi záleží na situaci,když dítě se taky přiklání jen na jednu stranu,není co řešit,ale pokud dítě není rozhodné,má moc rádo oba rodiče,je lepší se pro děti obětovat..pak je složité co to je obětování se..jestli zůstat a hádat se dál,či zůstat a před dětmi vydržet hrát roli ideální rodiny..je to složitý a někdy(většinou) se nedá domluvit..jak píšethunderbird
svoje děti miluji nade vše, ale zároveň miluji i sebe. Takže jednou větou zhrnuto.... pokud bych nechtěla žít s manželem, ať už je důvod jakýkoliv a měla na to prostředky, abych šla do svého bydlení společně s dětma, rozhodně bych nezůstávala ve vztahu, kde jsem otrok všech, ale hlavně že mají děti "tátu", který stejně chodí domů většinou po večerech, víkendy tráví někde jinde a dom se příjde jen najest, vyspat a tak.... Takový život by se mi určitě nelíbil. Myslím si, že dva dospělí by měli být natolik rozumní, aby pochopili, že ty děti jsou jejich obou a musí pro ně udělat oba dva a ne se podřídit ženská a celej zbytek života trpět.
Znám takových hodně a když se ohlédnou zpět za svým životem, tak mi řeknou, jak byly hloupé a toto by už vživotě neudělaly. Sama soudit nemohu, nad rozvodem nepřemýšlím
suflatko
taky jsem chtěla napsat, že jsem asi dost sobec, protože sebe mám moc ráda a v takovým vztahu bych ani kvůli dítěti nezůstala, protože bych byla zdeptaná matka.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.