Rozum a cit - přátelé nebo protivníci?

Pěkné ani nee, spíše smutné v mém věku Vystřízlivění z naivity a krásných iluzí bylo bohužel moc rychlé a předčasné..

Ale je pravdou, že u nás, žen, to srdce má většinou důvody, které rozum nezná.. To si asi připustíme každá při vzpomínce na naše bývalé partnery

Tali
...aha..protivníci..ale když pořád vyhrává rozum, který tě vede k tomu aby jsi couvla, tak to už nejsou protivníci, ale prostě rozum vyhrává a tudíž se už nepře, prostě řekne a ty to uděláš..
...co takhle nevystřízlivět a přeprat ten rozum.. ..to přece jde v každém věku! Trocha naivity ještě nikoho "nezabila".

..asi ano...ale troufám si říct, že je to tak i u mužů...

Vyhrává ale až za poslední rok a půl, zřejmě proto, že ještě žáden z těch mužů neoslovil natolik srdce, aby dovedlo najít důvody, které ten rozum nezná, tudiž ho přemohl rozum..Anebo spíše proto, že když několik let vyhrávalo srdce nad rozumem (a skončilo to katastrofickými výsledky, kdy se mísily slzy s krví), je teď rozum bohužel v přesile a jsou věci, které se zapomenout nedají..a navždy mě už nějak ovlivní.. A věř, že já sama to tak vlastně nechci.

ses
Trocha naivity ještě nikoho "nezabila".
Mě právě bohužel málem ano.

Tali
...to je mi líto..zřejmě to nebyl ten pravý, ale jak zjistit, že je to ten pravý? toť otázka že...
...rozumím ti, je jasné, že když jsi se zklamala, tak už nechceš dát srdci šanci a couvneš..jenže takhle se nehneš z místa...já měla na mysli trochu naivity..ty jsi asi byla až moc naivní, když to tak dopadlo..opravdu mazec jak se to někdy v životě dokáže zvrtnout..
...nebuď smutná..ten pravý si asi dává načas

Právě že až tak naivní jsem zase taky nebyla, jinak by to dopadlo ještě mnohem hůř. Spíš jde o to, že dnes člověk nemáš šanci ani poznat realitu života vého partnera, třebaže s ním žije.. Pravda je ale ta, že tohle člověka dvakrát v žiotě nepotká, takže bych mohla být možná v klidu, ža každý jiný bude lepší, ale být s někým bez lásky..je to takové nijaké..i když je třeba rozum pro A tak jsem změnila naprosto život, až se někdy leknu toho, jak moc jsem nezávislá a realistická..

Tali
...vím, četla jsem tvé příspěvky na tématu Nevěra..zkusila sis hodně...

..myslíš jako, když je člověk zamilovaný a poslouchá srdce, tak partnera nepozná dostatečně? Každý z nás dokáže buď mile nebo nemile překvapit, ale záleží na nás jak rychle se z toho otřepem a dokážem se přes to všechno fuj přenést...
..no být nezávislý není špatné, ale nic se nesmí přehánět..je fajn, že už myslíš pozitivněji, že každý jiný bude lepší...ale být realistický a trochu naivní může být taky dobrá kombinace, musíš se zase naučit věřit, to půjde těžko, ale přece nechceš být do konce života sama, ne?bez lásky?

Právě že až tak naivní jsem zase taky nebyla, jinak by to dopadlo ještě mnohem hůř. Spíš jde o to, že dnes člověk nemáš šanci ani poznat realitu života vého partnera, třebaže s ním žije.. Pravda je ale ta, že tohle člověka dvakrát v žiotě nepotká, takže bych mohla být možná v klidu, ža každý jiný bude lepší, ale být s někým bez lásky..je to takové nijaké..i když je třeba rozum pro A tak jsem změnila naprosto život, až se někdy leknu toho, jak moc jsem nezávislá a realistická..

To víš, že bych to chtěla úplně jinak..Nechci být bez lásky, chlapů se kolem mě motá hodně, jenže o to víc mě vysiluje, když je víc poznám..
Jasně že nechci být pořád sama, nechci být ani až tak samostatná a nezávislá, chci oporu muže, to jo, jenže všechno tohle své zázemí jsem si vybudovala sama, ze dne na den jsem se rozhodla odstěhovat od mamky úplně do jiného města, rozhodla se pracovat a školu dodělávat dálkově..Zprvu jsem spala na zemi a po nocích se mi chtělo brečet z toho všeho..Pusto, prázdno a každý den návrat do ticha..Ale když se rozhlédnu teď kolem, jsem na sebe vlatně pyšná, jak jsem to s bravurou zvládla! Zprvu jsem měla výplatu akorát na zaplacení složenek, takže jsem to řešila dalšíma dvěma brigádama a chodila z jedné práce do druhé..Abych měla na sedačku, na stůl, televizi a hlavně vůbec na jídlo a živobytí. A tím, že jsem si tady vše vybudovala sama, tím myslím i ten vnitřní pocit jistoty, těžko se mi bude někoho pouštět do svého já.. I když bych chtěla..moc

Tali
..můžu se tě zeptat proč jsi se vlastně odstěhovala od mamky? Přece v takové kritické době, kdy jsi se rozešla s partnerem, jsi potřebovala spíš zázemí a blízkou osobu, nebo ne? Hodně sis to takhle zkomplikovala, ale asi opravdu o to víc potěší, že jsi to dokázala...
...no víš s těmi muži jak píšeš, že pořád randíš, pořád, tak to zase třeba tak nehoň, ať tě to opravdu nevysílí úplně, to by byla škoda.

ses
Po rozchodu s tím psychopatem jsem u mamky bydlela cca rok, protože jsem neměla nic, vůbec nic, nezůstaly mi ani vlastní spodní kalhotky, prostě nic, myslel si, že když mi nevrátí věci (oblečení, kolo, rotoped, skripta, knihy, prostě veškeré osobní věci), donutí mě k návratu, ale to bych byla sebevrah..Během toho roku jsem začínala zase od nuly..
S tím stěhováním to je složitější..v té době jsem sice někoho měla, ale byl moc mladý a nevyzrálý (i když stejně starý jako já, ale byla jsem jeho první vážná známost). Místo aby mi byl oporou, snažil se mi vše rozmluvit, všeho se bál..Tak jsem šla do toho sama. A dobře jsem udělala, rozešli jsme se hned, co jsem se přestěhovala.
Těch důvodů bylo více - jednak jsem v Ostravě pracovala a studovala, čímž bylo dojíždění ztráta času..Doma to pro mě bylo psychicky náročné..Abys rozuměla, mám prababičku, která bydlí u mamky, mamka se o ni stará. Je jí 90 let a i když byla neuvěřtelně vitální do vysokého věku, tak ze dne na den (v době, kdy můj bývalý dělal všechny ty scény u nás v paneláku) jí doslova přeskočilo.. Ze dne na den změna a její stav se stále horšil. Mě to nepopsatelně ubíjelo..To, když se vracíš domů se strachem, jak na tom je tentokrát, to, jak jsem se bála, že otevřu dveře a uvidím ji mrtvou.. Tohle bych už nezvládla..
Taky jsem díky svému bývalému měla u nás ve městě neslavnou pověst, všichni se pořád pletli, do čeho neměli, byla jsem nechvalně známá z inernetových erotických seznamek, kde mi vytvořil stránky a tak.. Bývalí spolužáci z gymplu mě odepsali téměř všichni, když někdo na ty stránky narazil a s mým bývalým si dopisoval (mysleli si, že jsem to doopravdy já) a on rozesílal spoustu fotek a šířil, že dělám zkoušky přes postel a tak.. Taky jsem se bála, že ho kdykoliv někde venku potkám, nebo že si na mě někde počká a ublíží mi..
Shrnu to: Bylo to asi jediné řešení, jak aspoň trochu uniknout minulosti.
A pauzu tu si doopravdy s tím vším dám, to máš pravdu naprostou, takhle to nejde..

asi ano...
...jak to tu čtu, tak máš opravdu za sebou velkou a tvrdou zkoušku života..
...přeju Ti tedy hodně štěstí a aby už vše bylo jen fajn!

Moc Ti děkuji, ses I já Tobě přeji v životě jen vše pěkné

Myslím, že to z článku nevyplývá, ten spíš ukazuje, že mozek některých lidí vykazuje aktivitu v centrech odpovídajícíh za emoce zamilovanosti i po desetiletích. Asi to je ta menšina, kdy se opravdu setkají, jak říká otřepaná fráze, ti praví. A ta vzájemná přítažlivost je zřejmě cosi nevysvětlitelného mezi nebem a zemí, racionalitě bych ji příliš nepřičítala.