Rozdíly ve vzdělání mezi partnery

Já mám VŠ a přítel jen SŠ. Přesto vydělává mnohem víc než já i všichni vysoškoláci co znám. Podle mne na tom nezáleží, záleží na tom, jak se člověk umí v životě uplatnit.

můj přítel když jsme spolu začali chodit měl pouze učňák, dokopala jsem ho k tomu aby šel na střední a měl maturitu (on sám to taky chtěl), tak šel na další 4 roky na střední (protože nástavba se neotevírala), po střední šel na VOŠ což nedodělal (dle mého nebyl zvyklý na ten samostatný způsob učení na vysokých školách a voškách. Já má VŠ a celkově se dost zajímám o věci, je pravda, že o politice nebo problémech ve světě neví moc a nemá an to ani pořádně svůj názor, ale pokud si už o něčem zajímavém povídáme rád se přiučí nebo vyslechne. Každopádně je hrozně milý, šikovný (tak jako většina vysokoškoláků neumí ani přidělat poličku nebo opravit baterii u umyvadla U nás v rodině jsou všichni spíš na vejškách, takže ho dost využívají když potřebují pomoci a on pomáhá rád. tím chci říct, že nám to klape super a pokud mu nebude v budoucnu vadit, že budu asi vydělávat víc (dělám ještě poslední ročník), tak je vše o.k. (8let spolu).

No já jsem určitě rozdíly ve vzdělání pocítila a díky tomu to nevydrželo

skoro vůbec to není o vzdělání...mám skoro vš, nějak extra chytrá si nepřijdu...ale přesto, najít mezi mými známými vysokoškoláky muže, se kterým bych si měla co říct, je těžký...překvapuje mě, jak malý rozhled, rozlet a přehled mají lidi na vysokých školách. asi nejhorší to je na medicíně, krom svého oboru se s nimi asi nedá o ničem jiném bavit takže paradoxně nejvíc si rozumím třeba se svým bratrancem, který má myslím střední lesnickou školu, ale je to chytrý veselý kluk, co čte noviny, knihy, sleduje zprávy, a prostě ví, co se děje, není strojený, škrobený, ani upjatý. nebo se známým zedníkem, který je na tom podobně. umí udělat vtip nebo ironii, umí si udělat legraci i ze sebe a nebere se tak vážně.
myslím, že jeden z problémů partnerů s rozdílným vzděláním není to vzdělání, ale prostředí. už to tu párkrát padlo. kamarádka se pohybuje mezi vysokoškoláky, lidmi co hodně cestovali, hodně čtou, znají pravidla etikety, ona sama je taková jemná...zamilovala se do zedníka. několik měsíců to bylo super, on byl hodný, galantní....pak jeli někam s jeho kamarády a vrátila se naprosto vyděšená, protože strávila několik dnů mezi sprosťárničkami, lidmi, co kolem sebe plivali, nemyli se, chovali se dost buransky, zastávali se paroubka....stejně jako jeho rodiče. s těmi si neměla vůbec co říct, bavili se jen o jídle a o výprodejích...nakonec se s ním rozešla, byť jí byl sympatický, protože měla strach, že by to časem nevydržela...a to je to hlavní úskalí, aspoň myslím.

Je to určite i hodne o věku a z jaké rodiny kdo pochází.
Já jsem měla o hodně vyšší vzdělání než můj partner. Většina mužů je ješitných

jo pro mě je taky spíš problém v jeho rodině, když začnu o něčem mluvit (většinou mám ke každému tématu co říct), tak se na mě dívají jako: no jo, zase chytrá jak rádio a nebo vůbec neví o čem mluvím. Popřípadě mají názory typu jsem těhotná a kouřím: tak je to přece moje věc, dyť je to moje dítě nebo děda celej život kouřil, pil a jedl tlustý maso a dožil se 80tky(to že to není pravidlo, ale spíše výjimka a že se mohl dožít i 85ti už jim jaksi endochází)..a pod.

No je pravda, že v rodině mého ex nebyl nikdo vzdělaný a neměli takový přehled.Taky sem měla pocit že se na mě dívají zase chytrá jak rádio

Tak k tomu mám bohužel taky co říct. Bývalý byl vyučený a jeho rodina na tom nebyla finančně dobře. Celou dobu byl nezaměstnaný a žil z půjček, které mu přerůstaly přes hlavu. Začala jsem s ním hodně brzo, takže když mi bylo patnáct a jemu dvacet, tak to ještě šlo. Jenže já jsem se neustále posouvala dál, vzdělávala se, získávala přehled atd. a on byl pořád na stejném místě. Bylo to až skoro na ostudu, vzít ho mezi mé kamarády, protože měl hrozné názory. Nechodil volit, nevěděl nic o politice, o aktuálním dění, nechodil za kulturou, nečetl noviny ani knihy, neuměl žádný jazyk, neuměl pravopis...dodnes nezapomenu, jak udělal hrubku i v názvu města, ve kterém se narodil.
Nemyslím si, že já bych mu předhazovala, že já jsem něco víc. Spíš to bylo tak, že on to neustále předhazoval mě. Tvrdil, že i když je vyučený, tak bude vydělávat mnohem víc než člověk s VŠ (konkrétně třeba lékař), že bude mít vlastní firmu atd. (v oboru, o kterém naprosto nic nevěděl)... Na jednu stranu tvrdil, že bohaté lidi nesnáší, protože se nedokážou bavit, vidí jen prachy a že se nejlíp pobaví s chudýma, ale na druhou stranu zas že chce vydělávat strašný prachy, koupit si auto, barák a tak ...no prostě to bylo celé postavené na hlavu.
Snad nikdy nebyl u voleb, protože trvrdil, že to je pro "debily", ale strašně se zastával komunistů, protože jeho mamka mu řekla, že za komoušů bylo dobře a že měl každý práci. Tudíž svoji neschopnost najít si práci přisuzoval tomu, že už nejsou u moci.
No jednoduše to bylo strašný a nedokážu si představit, že bych s někým takovým, jakožto vysokoškolačka, mohla zůstat.
Prostě vedle sebe musím mít minimálně stejně inteligentního chlapa.

Mám známého, který si vzal paní o třech titulech před jménem a dvou za. Sám je SŠ a nepracuje. Je doma, vaří, pere, žehlí a uklízí.

Když jsem se ho ptal na tento způsob života pronesl něco ve smyslu: "Je to jako kdybys přehodil dřinu na autopilota a sám se mohl věnovat drobnostem, usmívat se na pasažéry a po tom málo povinností se věnovat svým hobby."

Docela jim to klape.

Já myslím, že to je o tom jaký člověk je........i mezi inženýry atd se najdou pěkní blbci a zase i mezi těmi, kdo mají střední školy atd..... Třeba já celý život vyrůstala s tím, že v naší rodině bylo být inženýrem něco, dle čeho se hodnotila osoba. Hrozně mě to štvalo, protože jsem byla jiný tip a né studijní. Dneska mi je jedno jakou, kdo má školu, i co se týče partnera, rači budu mít doma pracovitého, hodného a obětávého chlapa jen s matutitou, než inženýra na pracáku, pro kterého je každá práce špatná a lidi soudi jen dle školy.

Ten můj má výšku, já střední, ale nedává mi to nějak sežrat. Sám říká, že inženýra nedělal kvůli tomu, aby někomu něco dokazoval, že má ing, ale proto, že to potřeboval k práci, kterou chtěl dělat. Je se mnou rád, má si s emnou o čem povídat a pokud si chce povpovídat nějak extra inteligentně, myslím tím, něco z jeho oboru, tak jde s kolegama do hospody nebo tak.

Tohle dělení mě vždy hrozně vadilo, od rodičů jsem slyšela, že se na mě stejně vykašle, protože vysokoškolák si najde někoho na vyšším postu. Můj bratr by nechodil s obyč. holkou, prý jen s vysokoškolačkou. Nevím, čím to je, ale taky je pořád sám a ty holky ho opuštějí. Kdo chce, ale tam, pomozme mu tam

podle mého to je jedno jaké má, kdo vzdělání, ale jak je kvalitní jako člověk.

Přesně tak!
Já mám VŠ a chodila jsem třeba s vysokoškolákem, který mi dával sežrat, jaký je intelektuál a jak já jsem vedle něj blbá (a jako totální blbka jsem si taky připadala). Jindy jsem chodila s vyučeným klukem, který byl celkem v pohodě a byl rád, že má vedle sebe holku, která má něco v hlavě a je samostatná.
Nemyslím si, že je to v první řadě o vzdělání, i když spousta lidí na to hledí. Jde o to, aby si ti dva měli co říct, pohybovali se ve stejném prostředí, našli společnou řeč, koníčky a respektovali jeden druhého. To žádné vzdělání nezaručí, to je prostě v lidech.

Právě proto si myslím, že za tohle z velké většiny může vzdělání. Studuju VŠ a s většinou třeba jen vyučených si nemám co říct, žijou v úplně jiném světě. Neříkám, že je to pravidlo, ale u většiny mých kamarádů to tak je.

vezměte si, kolik manželství se dneska rozvádí. A kolik z těch manželství je "vzdělanostně" vyrovnaných, tj. oba mají vysokou nebo oba mají maturitu. A nikdo to neřeší. Když se rozejde pár, kde je rozdíl ve vzdělání, hned na to každý poukazuje a označuje to jako důvod.

Mimochodem, víte, že vím i o případu, kde to dávání sežrat probíhalo paradoxně naopak? Ona s maturitou, sekretářka, on s vysokou školou, inženýr. Ona mu ustavičně dávala sežrat, jaký je on chudák, jak ničeho nedosáhl, jaká je to nula, aby se podíval na jejího tatínka, který je univerzitní profesor. Tak dlouho mu to předhazovala... až se pak (i z jiných důvodů) rozvedli

Já mám střední školu,na VŠ jsem z finančních důvodú jít nemohla.Múj přítel je ital,má dva mladší bratry.Jeho matka na ně byla sama,takže hned po základní škole musel jít pracovat ,aby vyžili.Ale ikdyž má jenom základní školu má přehled,někdy mě třeba překvapí,že neví nějakou samozřejmost ale jindy zas tím,že zná události z historie a pamatuje si i data-což já teda vůbec
Já v tom žádný problém nevidím.Ovšem pokud předním mluvím o mých bratrech-vždy jedničkářích-jeden teď dělal přijímačky na tři vysoké-všechny úspěšně,druhý je na SŠ a potom chce taky na vysokou,máti má VŠ,tak se za to stydí,že nemá žádnou školu

Ta já mám k tomu taky trochu co říct - jsem VŠ, pracuju jako právnička a přítel je vyučený automechanik (nyní, až v našem vztahu, si dodělává maturitu). Pokud jde o porstředí, tam to máme celkem v pohodě, protože on je jinak z rodiny, kde rodiče i brácha jsou otitulovaní před i za jménem.

Inteligentní je taky, hloupého člověka bych vedle sebe nesnesla.

Chci ale upozornit na jeden citlivý problém ve vztahu, který s rozdílným vzděláním souvisí (i když to nemusí platit na 100%) a to je situace, kdy žena vydělává víc než muž. U nás to platí absolutně, minimálně prozatím, protože přítel je na denním studiu a nevydělává nyní vůbec (to bylo na můj popud - že dokud nemáme děti, at si dodělá maturitu na denním, že to bude rychlejší a pro něj jednodušší). Pokud to má vztah přežít, klade to velké nároky na moje sebeovládání. Kolikrát se musím držet, abych mu "nepředhodila", že utrácí MOJE peníze za blbosti - přitom když se nad tím zamyslím, tak já utrácím taky za blbosti, to asi každý. Ale vím, jak se občas cítí trapně, že ho vlastně živím, a vím, že si musím dávat pozor, abych nerozbíjela jeho sebevědomí. Vím, že až půjdu na mateřskou, bude nás živit on. Zotím jsme spolu přes tři roky a klape to. Tak doufám, že to vydrží, opravdu ho miluju.