Rozchod kvůli rozdílným povahám

Já myslím, že pokud jste se už předtím rozcházeli, a pak znova scházeli, mělo ti být jasné, že už to není ono. Slepované vztahy ve většině případů nedopadnou dobře. A neměla by jsi veškerou vinu tahat na sebe, on asi taky není dokonalý a pro vztah by měli něco dělat oba. Já s mým přítelem jsme taky dost odlišní, ale musíte se prostě věci od sebe učit. Já jsem třeba začala zůstávat vzhůru dýl do noci, začala jsem se zajímat o různé seriály, které spolu sledujeme. On zase udělal jiné ústupky. Je to prostě o tom, naučit se spolu žít. Třeba jednou jděte někam mezi lidi, abys ukojila jeho potřeby, jindy zůstaňte doma u filmu, jak to třeba vyhovuje tobě. Dobře si ale rozmysli, jestli další návrat bude mít smysl. Hodně štěstí

Jsi krásný příklad toho: "Člově zjistí, co ztratil ve chvíli, kdy to ztratí".
Ten rozchod vypadá, jako rozumný krok, přítel už nevydržel tlak. Najdeš si takového, který nebude tak velkým opakem tebe. Teď jsi v tom nejhorším, až přejde ta palčivá bolest, tak se na to budeš koukat jinak, neboj .

Ahoj, já se rozešla před dvěma měsíci, taky jsme se dost hádali a byla jsem z toho strašně zdrcená, ale teď můžu říct, že jsem ráda, že se to stalo... Radila bych ti, aby si se teď nesnažila o návrat, ale naopak. Z toho co píšeš je znát, že jsi na něm dost závislá a potom je těžký se nějak rozvíjet nebo se pohnout z místa. Zkus se naučit být sama, pracovat na sobě, neozývej se mu a časem třeba poznáš, že to bylo správné, když jste se pořád hádali. Strašně to bolí teď, vím jaký to je, ale s odstupem času uvidíš věci úplně jinak. Já jsem teď třeba mnohem šťastnější než v tom vztahu v těch posledních měsících, kdy jsme se jen hádali. Ale když jsme se rozešli, tak jsem to viděla jinak. Naučila jsem se být sama, nebýt na nikom citově závislá, vídám se s kamarády, našla jsem si super práci a je mi fajn. Příjde mi, že teď jsem to zase já - předtím jsem byla pořád nejistá a nevěřila jsem si. Takže věř tomu, že jestli se chceš změnit a být příjemnou a pohodovou partnerkou, tak nejdřív musíš umět být sama a pak to půjde - s ním nebo s někým jiným. Drž se a nekontaktuj ho hlavně - to je nejhorší.

Všechny začátky jsou těžké, píšeš, že jste se rozešli dnes, takže je to moc čerstvé na to, abys s tím už byla vyrovnaná, obzvlášť, pokud jsi to tak nechtěla. Pokud Ti ale můžu poradit, tak s tím nedělej nic. Rozešel se s tebou, takže je zbytečné se mu podbízet a dotírat, abyste se k sobě vrátili, nechci být hrubá, ale akorát by ses tím shodila a v horším případě mu začala lézt na nervy. Vím, že je to těžké, v těchto situacích se člověku těžce radí, ale podle toho, co jsi psala, je rozchod pro Vás oba vlastně vysvobození. Psala jsi, že jste se nerozešli poprvé, takže to svědčí o tom, že něco nebylo v pořádku už delší dobu. Většinou nemá cenu prodlužovat vztah, ve kterém už pár rozchodů proběhlo, z okolí vím, že to nikdy nedopadlo dobře.

Vybreč se, ale choď se bavit, dělej něco, co Tě zaměstná, abys na to nemusela pořád myslet. Někdy se to hold prostě stává, že dva lidé zjistí, že jim to nefunguje. Čas to spraví.

Přítel je rozumný a je dobře, že to udělal. Z toho popisu jste se měli rozejít už dřív, stejně by vám to nikdy neklapalo a sama píšeš, že se divíš, že to neudělal už dřív, takže - kde je problém? Kde je otázka? Jak se s tím smířit? Sama jsi napsala, že vám to prostě neklapalo, takže sice chápu, že jsi teď zničená, ale ráno to uvidíš jinak a jasněji.

Kvůli němu je to už pozdě, kvůli sobě to dělej a postav se na nohy a teď už víš, co bylo špatně a snaž se tomu vystříhat.

Podle toho co čtu, tak bych na tvým místě taky dost žárlila kdyby věnoval víc času kamarádům. A jako ty nejsem tak introvertní a společenská, abych mezi ně snadno zapadla a bavila se s nimi. Žárlila bych taky. Já se před půl rokem taky rozešla s přítelem kvuli věčným neshodám a paradoxně sme se tak moc milovali až nás to ničilo, miluju ho dodnes ale vím, že to prostě nemůže fungovat. Tohle se holt stává že se cesty těch dvou rozdělej a je zbytečný to uměle slepovat. Bejt tebou bych ted dělala všechno co si ve vztahu nemohla. Ono to přebolí, nebo zjistí i on že bez tebe nemůže bejt a vrátí se a dojde mu že by se ti měl víc věnovat.

Máte všechny pravdu, ten rozchod byl určitě vysvobozením a byla jsem na něm závislá. Nikdy jsem neměla pevnou rodinu a tak zoufale jsem si jí chtěla vytvořit. Ale nešlo to, přítel chce od života něco jiného. Vím, že se s tím musím smířit, že další návrat nic nevyřeši. Ale tak strašně to bolí, nikdy bych nevěřila, jakou pouze emoce může způsobit fyzickou bolest. Díky za váš náhled, dalo mi to aspoň trochu síly zůstat při vědomí, že je to takhle správně.

vím že se to lehko řekne,ale nech to plynout.uvidíš jak to bude.je dobře že sis to uvědomila,pokud se dáte znovu do kupy tak na to nezapomen..aby to nebylo tak že ted sis to uvědomila a pak to bylo zase na stejno.určitě se vybreč.každý se s tím vyrovnává jinak,já bych asi chvíli brečela a šla bych mezi lidi.taky jsem to s přítelem zažila,bylo to kvuli kravině kterou já jsem si přebrala jinak.a taky to bolelo,bylo to hrozné,umim si představit jak ti asi je.

Taky si myslím, že to nemá cenu. Řekla bych, že akorát nechceš být sama a bojíš se toho, ale časem to přejde.

Souhlasím. Určitě to nebylo jen tvou introvertností, snažit by se měli oba.

Doreen, s přítelem jsme taky docela rozdílní, ale spíše se doplňujeme, než spolu bojujeme. Ber to tak, že všechno zlé je k něčemu dobré. Teď máš možnost pohnout se z místa, může to být tvůj odrazový můstek, pokud jsi sama se sebou nespokojená a chtěla bys něco změnit. Ale ne pro něho, pouze pro sebe.

Já zase věřím tomu, že takový kontrast fungovat může, introvert extroverta umírňuje, extrovert introverta trochu povzbuzuje a táhne.

Nevěřím ale na opakované slepování vztahu, to je ***** a nedělá to dobrotu.

každá z nás si prožila rozchod a každá z nás měla pocit, že to nevydrží, že náš vztah byl jiný, že to nikdo nechápe.... a vidíš, všechny jsme to přežily, všechny nás to přebolelo a některé teď žijí lépe. Vydrž, hlavně vydrž, ono opravdu bude líp. Ale chápu, jaký je to hnusný pocit a jak člověka všechno vevnitř svírá a bolí.

no to máš pravdu,je to takové svíravé a bolavé,bezmoc.ale fakt vydrž,bude líp.

Reaguji na DragonLady: Teď máš možnost pohnout se z místa, může to být tvůj odrazový můstek

to jsem si taky dneska uvědomila. Že sice něco končí, ale mám jedinečnou možnost začít lépe. Udělala jsem spoustu chyb, ale už nevezmu zpátky ani jedinou. Zbývá mi jen se z toho poučit.

všechny máte pravdu, moc vám všem děkuji za příspěvky. Nejsem jediná, kdo prožil rozchod, je to součást života a ta bolest k tomu nutně patří. A slepování je jen prodlužování bolesti. Snad se mi podaří zachovat si hrdost a jít dál.

Byli jsme s manželem to samý, oheň a voda. Rozešel se se mnou a mně došlo, že to tak být mělo, vlastně jsem se pořád jen bála a nebyla jsem šťastná. Teď mám chlapa, který je zlatý, váží si mě a chová se ke mně jako k partnerce, ne kusu nábytku. Teď jsem sice já ta extrovertní, ale jsem šťastná a klidná.