Ahoj, s bývalým partnerem jsme měli stejné vzdělání (SŠ s maturitou), ale rozdílné prostředí. Naše rodina byla v poměru peněz ta "chudší" ovšem bohatší duchem, nebo jak to nazvat. Jeho rodina měla peněz, že by je mohli vidlema přehazovat, ale ten intelekt a způsob vyjadřování byl hrozný. Chovali se jako burani, jak už tady někdo zmínil. Nečetli knihy, neměli naprosto žádný přehled o ničem, časem jsem se s nimi neměla o čem bavit, nehledě k tomu, že mi vadilo to jejich buranské a neurvalé chování, často jsem se za ně styděla, za přítele i jeho rodiče. Vztah jsem po cca po 7 letech ukončila. Takže si myslím, že ne přímo vzdělání ale hodně dotváří i okolí, prostředí, lidé se kterými se protějšek setkává a rodinné modely a vzorce.
Ahoj, tak já mám tenhle případ ve svém okolí - kamáradka dodělává doktoranturu, její přítel je vyučený kuchař. Klape jim to spolu výborně už sedm let, problém je někdy akorát v tom, když se ten její (ale tak jednou za rok) trochu napije a to pak v hospodě lítaj židle a má takový řeči, že si řeknete že je trochu jednodušší... jinak naprosto v poho. U nás je to tak, že jsme oba Ing. akorát ten můj mi předsouvá občas, že jeho ing. je důležitější než můj ing. - on je IT, já jsem zemedělskej ing. , ale to má asi pravdu.....
Já už teď mám vyšší vzdělání než partner a plánuju ještě studovat jednu (možná dvě) školy. U nás problém není. Celkově si myslím, že není problém ve vzdělání, ale v chování. U nás to funguje tak, že přítel ví, že mě baví studovat a všude říká, že jsem chytrá, že na to mám buňky apod. On má maturitu a je zase víc prakticky založený, já umím jen uvařit čaj, on zvládá uvařit základní jídla. Prostě to bereme tak, že každý jsme nějaký.
Myslím, že problém může být, pokud to jeden druhému dává najevo - já mám VŠ, ty jen maturu, neměla bych si najít někoho lepšího?
není to v inteligenci a proto nezáleží na dosaženém vzdělání, vždyť kolik je případů, že prostě nebyly možnosti jiného studia nebo pokračování ve studiu - vesměs finanční,
takže není to v inteligenci, ale intelektu
tak já mám maturitu a přítel je vyučený.musím říct, že na možnost dalšího vzdělávání jsem ho přivedla já a víceméně ho nutím.jenže u nich doma být jen vyučený ´=0 šance na práci.vyučený je tam každý.já si chci udělat Vš, (hlavně tedy kvůli práci, ale i rodičům.)já jsem spíš ten přes pc a tak a on ten manuálně chytrý..to já si v tom zase ani nešrktnu)
Cituji matadi: takže není to v inteligenci, ale intelektu
Inteligence je rozumová schopnost řešit nové, nebo složité situace.
Intelekt je schopnost myšlení a racionálního uvažování.
Takže shrnuto a podtrženo: je dobré a dokonce potřebné mít oboje. Intelekt je nám dán do vínku a inteligenci se můžeme a musíme učit, protože nám pomáhá žít s lidmi a nakonec i sami se sebou.
Taky bych řekla, že to není o vzdělání. I když na druhou stranu člověk s vyšším vzděláním má poněkud větší (statisticky vzato) šanci být jaksi moudřejším a s větším přehledem. Což je ovšem jen pravděpodobnost a ve skutečnosti může být vše jinak, zvláště dnes, kdy má alespoň Bc. skoro každý.
No a co se týče té moudrosti a přehledu, tak tam už myslím, že to může skřípat významně. Záleží na prioritách těch dvou, ale třeba pro mě je hodně důležité, aby partner četl, chodil se mnou rád do divadel, do galerií, aby byl přirozeně inteligentní, sečtělý, měl zájem o umění a svět...takže můj pokus o vztah s jedním vyučeným mužem (který to předchozí nesplňoval) nedopadl nejlépe
Cituji Romísek: Takže shrnuto a podtrženo: je dobré a dokonce potřebné mít oboje. Intelekt je nám dán do vínku a inteligenci se můžeme a musíme učit, protože nám pomáhá žít s lidmi a nakonec i sami se sebou.
líp bych to říct nemohla, prostě nezáleží na dosaženém ukončeném vzdělání, ale na té snaze a potřebě se nové učit a složité řešit, a pak je jedno, u jaké školy jsi skončil.
Pokud jeden druhému předhazuje dosažené vzdělání, výši platu - pak si, dle mého, léčí svoje vlastní komplexy, potřebuje si prostě stále něco dokazovat.
Osobně toto neřeším, buď to si mám s tím dotyčným co popovídat, nebo ne, a pravda je, že i ti, co mají tu VS, jsou kolikrát jednodušší než ten, co se vyučil zedníkem.
Mám kamarádku s vš, která nemá absolutní všeobecný přehled a řekne takové věci, které by leckdo na základce neřekl, ale dokáže se perfektně naučit. jde o to jaký má člověk přehled (-jaký chce mít přehled).
já osobně si myslim, že na dosaženém vzdělání nezáleží... aspoň né mně ;o) .. ale znám tací, kterým to opravdu vadí a hodně na to dají, ale to už záleží na každém z nás
tak to je trošku můj případ.. já momentálně studuji vysokou školu, zatímco můj přítel nechal střední školy ve 2. ročníku.. doteď nevím, co ho k tomu vedlo, možná penízky, nechce o tom mluvit. Přitom musím uznat, že je určitě chytřejší a rozumnější než já studující .. je ho škoda, ale i přesto nám to skvěle klape..těžko bych hledala takového partnera jako je on..ikdyž se přiznávám, že občas strach z budoucnosti mám - jestli se to přece jenom nestane překážkou, která nás dva rozdělí
Mám VŠ a manžel je vyučen kuchařem, vyučil se až ve svých 25 letech 1 rok po svatbě, takže, když jsme spolu chodily měl pouze základní vzdělání. Řekla bych, že nám to klape. V důležitých věcech se schodnem, máme stejné hodnoty a to je asi to důležité. Samozřejme, že v některých diskusích o politice, světových názorech se neschodnem, ale jsou to zatím pro nás nepodstatné věci. Je to také hodně o toleranci: Já samozřejmě vidělám více než manžel, v podstatě živím rodinu, tak jsme si role prohodili. On má práci, ve které končí a začíná tak, aby mohl vozit děti do školy a ze školy, píše s nimi úkoly a vozí je po kroužkách. Hodně se stará o domácnost, i když ne tak jako když je v jeho pozici žena, ale zvládáme to. A já když přijdu z práce, tak si s dětmi hraji a učím se s nimi co jim nejde. Určitě narážky ze strany kolegů jsou, ale on mi říká, že ví co chce ( mě a děti), a že je rád, že to funguje aokolí neřeší
lich
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.