Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

mám stejné příznaky

Reaguji na ditt: Reaguji na misicka4578: Je to to nejhorší asi , jak člověk stále přemýšlí co spolu dělají zrovna atd... Ten muj dokonce s ní čeká dítě takže tím tuplem vím , že to je opravdu konečná a mě nezbylo nic než jen plno slziček
Kolik dní holky máte od rozchodu ?

tak dne kdy jí mezi ně vezme se děsím nejvíc, asi pak nezvládnu ty kamarády vidět a už dopředu toho lituju...

Za týden dva měsíce. Minulý týden byl pro mě celý ok, ale od soboty zas děs...třeba je to počasím. Snažím se vždy vzpomenout jen na to špatné, abych nelitovala a nevzpomínala, ale jde mi to čím dál hůř.
Protože regulérně - od doby co jsem se k němu nastěhovala nastal nejšťastnější půl rok mého života, nehodnotím to tak zpětně, ale říkala jsem to už tehdy a že nic nechci měnit, že konečně jsem dosáhla čeho jsem v životě chtěla dosáhnout - úspěšně studuju, mám práci, mám peníze, budu mít volno, mám přítele, bydlíme spolu.
Dost podstatných věcí mi tedy zůstalo, ale nějak nemůžu znovu najít štěstí. Věděla jsem to už když se na rozchod schylovalo - říkala jsem mu, že nic nebude mít smysl, a skutečně ani moc nemá. Vydělám peníze, koupím si něco pěkného - třeba lak, nalakuju si nehty...super, ale co z toho? Nic mě pořádně netěší.
Včera po tom strašném víkendu (v neděli jsem se vyhrabala z postele od netu až večer) jsem si aspoň udělala všechny možné zkrášlovací procedury a měla trochu radost.

Kamarádka se mě asi před týdnem optala, jestli ho pořád miluju - napsala jsem jí že tedy nevím jak se to pozná, ale že asi ne, že mi nechybí. Jenže teď mi chvílema začal chybět Dokonce mě blbou napadlo mu navrhnout jestli bychom někdy jeli na výlet!! Ale takový blbiny dělat nebudu. (zas aspoň by se ta nová taky trochu postresovala )
On totiž není až tak extrémní ***** a kdybych se mu sama ozvala, na to pivo by rád zašel a pokecal. (sám zmínil že má ve mě dobrého kamaráda...super, ale já mu nehodlám dělat vrbu)

Reaguji na misicka4578:
Prosím nepiš mu, jsi chytrá holka, to zvládneš
Já si pořád o těchto jejich vztazích myslím svoje - že vyčkávali už s námi, až to budou mít jisté, pak nás kopli do zadku a dále dle statistik z mého okolí:
Pokud se někdo takto zachoval, ten nový vztah nevydržel dlouho, dotyčný padouch se po delší době chtěl vrátit (tato část bych řekla že tam nemusí nezbytně patřit), byl odmítnut, naopak druhá strana našla hodnotný vztah.
Můj nejlepší kamarád toto zažil (ano, i některé holky jsou toho schopné), včetně čekání do rána až ona dorazí od toho nového, no prostě všechno na vlas stejně jako u mě. Jenže on souhlasil dále s tím kamaráděním a vleklo se to s nimi jakou dobu...nejdříve že budou kamarádi, ona ho už nechtěla. S tím novým jí to vydrželo asi dva měsíce, pak se na ní vykašlal. Ona odjela na erasmus, ten můj kamarád by s ní stále byl ale ona nechtěla. Když přijela z erasmu, ona ho chtěla zpátky, ale on už ne. Měsíc na to si našel přítelkyni, jsou skvělý pár, 2 roky spolu a doufám že jim to vyjde. Ona je dodnes sama.

Neříkám, že je to tak vždycky, ale hned od začátku jsem se na tohle upnula, protože tenhle příběh mi ukazuje jakousi spravedlnost naprosto zjevně. Ale ona se může projevit i jinde než na poli vztahů, že

Tak to si vůbec nedokážu představit, to je šílenýýý!!
Jinak u mě je to teprv 14 dnů a připadám si jak na horský dráze. Chvíli se vznáším z toho, jak jsem nezávislá a nad věcí, načež pak to vystřídá pocit "chuděry" co se jí zhroutil svět Jediný plus na tom všem je, že jsem začala dřít v posilce

Reaguji na nonysek: Děkuji, budu se snažit a doufám, že k té spravedlnosti jednou dojde

Já jsem od rozchodu měsíc a týden.. A můžu říct, že jsem před týdnem na tom byla lépe než teď. Ale bydlíme v malém městě a já se pokaždý děsím, že kamkoliv půjdu, že ho potkám. Ať nakoupit, do solárka, na nehty(myslím cestou samozřejmě ) nebo někam posedět.. Tohle je zlo..

Na to je jediná prevence - nakoupit krásný oblečení (podle možností a nálady), vždy když jdeš ven, tak se upravit a vypadat nejlíp co to jde - koneckonců nikdy nevíš koho potkáš, a i kdyby to měl být jenom on, tak ať vidí, že jsi ok. A nezapomeň na úsměv na tváři! (vím, lehko se radí)

Je to šílené Je to asi sobecké pěkně , ale pořád nějak doufám aby se něco změnilo a například nebyla těhotná nebo aby jim to nějak nevyšlo . nejhorší je , že kdyby nebyla těhotná byl by semnou , ale vzhledem k dítěti to nehodlal udělat a tak je s ní .
Každej den je mrtvej a prázdnej a chodím po bytě bezmyšlenkově a pořád se ptám co bude dál ? Chtěla jsem už taky pomalu zakládat rodinu a vše okolo a to s ním , konečně jsme se na to vše cítila naprosto připravená a ono ejhle všechno se to zhroutilo a najednou z toho nemám nic .
Nedovedu si vubec představit , jak to celé pěstuju s někým jiným a znova

a vesele spal dál s ní.

No spíše mám uplně chut jí to všechno povědět , ale co bych tím získala

Reaguji na pandula:
Chápu....ale když už, tak jemu! My máme tendence ty své přítelíčky pořád omlouvat, ale oni jsou ti kdo se měli zamyslet, protože oni měli partnerku. Ne ty jejich bokovky, těm to může být jedno, když jsou nezadané. Vina je vážně u toho chlapa
Na druhou stranu - podívej, ona si ho pojistila a získala tím dítětem, sama píšeš, že jinak by byl s tebou. Ale taková lepící páska v podobě dítěte, to není dobré, ať už to bylo cíleně nebo omylem. A nemysli si, že pokud byste čekali dítě spolu vy dva, že by ti ho to nějak pojistilo...

No a dokázaly jste si chybu připustit i u sebe jestli nějaká byla? že měl třeba nějaký důvod hledat jinde?

Reaguji na nonysek:
Právě proto mě to ubijí , že si ona myslí jak mají dítě s čisté lásky a chce štastnou rodinu , přitom jí podváděl a pak i sám doufal , že dítě nevýjde aby jsme mohli být zase spolu, ale boužel asi jsou jo hodně plodný a ono to opravdu nečekané vyšlo a je v tom až po uši a ona nic netušící a já drtící :/ On podle mě to bere tak jak to zkrátka je, ani se nad tím nějak nevzrušuje , prostě s ní má už něco vybudovaného tak budu s ní a tím to pro něj hasne . Je to opravdu smutné , já jsem ho přemlouvala a snažila se , jak se o to postaráme a nekončí tim život a není to podmínka , jak jde střídavá péče . Na to mi tázal , že to opravdu nelze a nehodlá jí nechat v tomhle stavu , což zase scela chápu. Pověděl jak ani jeden neumíráme a muže se cokoliv stát , nemusí to donosit a nebo mu začnu tak chybět , že ani tohle ho nezastaví předemnou a nebo s ní se muže cokoliv stát a nevydrží spolu . Ted mám já blbá pořád nějaké naděje a přitom vím jaká je to blbost

Reaguji na AnetteB:
já jo. začala jsem na tom pracovat a diskutovali jsme o tom. on měla ale také co zlepšovat, ale přišlo mi že narozdíl ode mě na tom vůbec nepracoval, ale že co mu vadí řekl jen proto, aby už jako měl důvod jít jinam a na změnu ode mě vůbec nečekal (podotýkám, že šlo o věc, kterou jsem změnila ze dne na den - organizace času)
Ale ono vždycky můžeš hledat jinde, a na každém nějaká ta chyba bude.