Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Marťa85:
Byla jsem ve vztahu 11 let a zažila jsem asi to, čemu se říká přechozený vztah. On byl můj první, já v podstatě jeho taky. Bydleli jsme spolu, jezdili na dovolené a vše se zdálo být v pořádku. Ale poslední asi tři roky jsme se začali oddalovat. Měli jsme jiné zájmy, kamarády..) a já zjistila, že mne prostě přestal přitahovat jako chlap. Vím, že hlavním problémem byla komunikace, oba máme dominantního jednoho z rodičů, což si myslím, že může být důvod, že jsme věci prostě nedokázali rozebrat. A nikdy jsme se ani nepohádali...
No a letos v srpnu jsem se s ním rozešla. On chtěl vztah posunout dál, chtěl dítě a já zjistila, že prostě na to nemám. Možná je to sobecké, sama to nechápu. Odstěhovala jsem se, prožila trochu bláznivou a platonickou "lásku" a teď prostě pořád cítím, že mi není líp. Snažím se s tím bojovat. Vím, že jsem nějak vnitřně přesvědčená, že jsem udělala správnou věc, ale stejně dost často brečím a nevím, co mám dělat.
Takže ono být opuštěný je těžké, ale je těžké být i tím, kdo opouští. Nevím, jestli mě někdo dokáže pochopit...

Reaguji na True: moc hezky napsané, ale momentálně se mi chce umřít

Reaguji na FonkaU:
Neboj, my ženský jsme nezdolný druh...
Vydrž, bude líp

Holky, mi dost pomáhá tahle písnička, pouštím si ji pořád dokola snad některé z vás pomůže taky...
http://www.youtube.com/watch?v=lvehhrZ4u-I

Reaguji na FonkaU:
Mám to úplně stejně takovéto pocity. Nevím co budu dělat, jak si zařídím život a s kým vůbec vyrazím někam ven se odreagovat...

Já jsem to včera holky nevydržela opět začal mi strašně moc chybět .
Volala jsem mu , ale nezvedl to . Napsal mi jen sms at mu nevolám , nepíšu a jakkoliv kontaktovat, že ho nezjímám a ani mé problémy.A napsal žiju svuj život.BEZ TEBE!
Což mě hodně ranilo Musím z toho ven , asi jsem nakonec nečekala , že to bude takhle těžké :/

Reaguji na Aneee: Aneee, proč to děláš? Takhle akorát sama sebe shazuješ. Vymaž si jeho číslo z mobilu a i z hlavy (i když z té se to maže často). Zakaž si jakýkoli kontakt s ním. Když Tě to popadne, jdi dělat něco jinýho, nebo se domluv třeba s kamarádkou, že zavoláš nebo napíšeš jí, prostě cokoli. Tímto ho akorát utvrzuješ v tom, že udělal moc dobře, když se s Tebou rozešel. Myslím, že Ti chybí sebeúcta. Zkus na ní zapracovat.

Snažím se být v pohodě, ale před usnutím je to strašný.... Přišla jsem o to nejdůležitější v mém životě.... moc jsem se snažila, ale pokazila jsem to... a můj život tak pozbyl smyslu měla bych být navztekaná, naštvaná, v každý větě o něm říct něco ošklivýho, protože mě nemá rád takovou, jaká jsem... ale já myslim jen na ty hezký věci... na ty hezký věci, který jsme prožili spolu, na naše slovní přestřelky, na to, jak jsme se ráno koukali na Spongeboba... a které byly jedinečné... a přitom mi stékají slzly já trpím. Trpím tak, že bych si dokonce přála mít třeba zlomenou nohu nadvakrát, abych myslela na tuhle bolest, ne na to, že mám srdce na cimpr campr...neskutečně se mi stejská...

Ahoj, tak já se přidám do tohoto tématu. Rozchod mám již za sebou a je to už cca pul roku do teď to bylo vcelku v pořádku( tedy nemluvě o stavu hned po rozhodu ) Ale teď po půl roce najednou obrat. Pořád na něj myslím jako naschvál ho i sem tam potkám většinou na křižovatce jak se míjíme. Mám prostě nějakou krizi nebo co ... Navíc mě přešla i optimistická nálada a začínám se bát jestli ještě někoho najdu. Z každé strany slyším jak je těžké si najít partnera atd atd .. Měli jste něco podobného po tak "dlouhé " době po rozchodu?

Reaguji na susinek87:

Mám to podobně rok od rozchodu.

Reaguji na susinek87:
Já jsem teď přesně rok po rozchodu. Jsem s tím už smířená, vím že už nikdy nebudeme spolu, že máme každý svůj život, ale nejsem s tím pořád vyrovnaná. Když se potkáme nebo mi jen někdo o něm něco řekne, rozhodí mě to, skoro každý den si na něj vzpomenu a často si říkám, copak asi dělá. Jsem rok sama, takže nějaká optimistická nálada u mě nepřipadá v úvahu, taky si říkám, jestli ještě někoho najdu. Dneska má můj bývalý zrovna narozky, tak jsem mu psala SMS, on dokonce odepsal, tak se mi to všechno zase připomnělo a já jsem dnes celý den nějak smutnější než jindy. Ještě jsem se z toho rozhodně nedostala a asi ještě dlouho nedostanu

Reaguji na Marghita: no tak to se mám na co tešit tak nějak jsem doufala, že to přejde. Ano přes prázdniny to bylo super skoro jsem si na něj nevzpomněla, až teď budu doufat, že je to tím počasím a nastávající zimou. A jak jste to zvládly na Vánoce? To pro mě bude celkem sila....už teď když jdu po obchodech tak si říkám tohle by se mu určitě líbilo atd atd ...

Ach jo holky... já jsem 3 týdny po rozchodu.... občas je mi fajn, ale najednou si vzpomenu na něco hezkýho a začne mi být úzko, sevře se mi žaludek.... My jsme se k sobě s přítelem asi nehodili, ale rozuměli jsme si, o to je to horší.... co se vánoc týče, já kdykoliv chodím po venku, vidím nějakou věc, nebo pozvánku/plakát na akci, která by se mu líbila, moc moc mu chci zavolat...........

Ahojky holky, tak zase přispěju s troškou do mlýna. Jak to tady čtu, tak většinou vám je smutno, když se nudíte! Tak se, proboha, snažte nenudit. Je strašně moc věcí, co můžete dělat, já si někdy říkám, že je průšvih, jak krátký život máme Pokud je venku škaredě a vám se nechce číst, ani dívat na film, tak mohu doporučit nějaké hry, například www.herna.net, tam se určitě zabavíte hrou s živými lidmi, pokecáte, přijdete na jiné myšlenky. Jinak, já jsem teda 4 měsíce po a je to super, měli jsme dle mého moc krásný vztah - beran s vodnářem - říká se, že je to nadpozemský vztah, určený někým jiným v jiné době a můžu potvrdit, že jsem to tak vždy vnímala a budu vnímat, ale nevidím na tom nic, kvůli čemu bych musela smutnit, bylo to, měla jsem to štěstí to zažít a prožít a jdu dál, poučena, obohacena a volná do dalších zkušeností a dobrodružství. Život je krásný!!

Reaguji na ricpicnic: Jenže já neustále něco dělám doma jsem minimálně, chodím na parta a bavit se domu přicházím 5 ráno atd a to už takhle provozuji půl roku po rozchodu. čekám kdy to se mnou šlehne. Navíc jsme se zapsala do kurzu Italštiny a Angličtiny. Jenže i tak si na něj vzpomenu a strašně mě to štve, protože už jsme z toho byla Ok a teď ? děs .. Ale asi je to tím depresivním počasím nevím ...