Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Arette
Viš, já jsem se o sebevraždu pokusila a došla jsem až do těch Bohnic, pokusila jsem se 2X zasebou. I láska tam hrála nějakou roli,ale bylo to více aspektů - láska, rodina, finance, práce a vše v jednom měsící. Potkala jsem se tam s pár lidma, co opravdu se chtěli zabít,ale našli je.
Sebevrazi, pokud to myslí vážně, tak o tom nikde nepíší, neříkají.... Jaana je ten typ, co by spíš udělala něco demonstrativního.
V něčem, co píše, jsem byla taky taková,ale až to, co jsem udělala mi otevřelo očí - to, kam se dá dojít, koho tam potkáš a až tehdy jsem pochopila.

Jaana něco uděla, at za ním jde, či ne, či cokoli,ale dokaď si neuvědomí, že ubližuje sobě, ztrapnuje sebe, nezije svuj zivot,ale snaží se žít jeho život, je na někom závislá citově a citově ho vydírá, atd. Až tohle vše pochopí, tak se ji uleví a moc.
Nebyla by proto vůbec ostuda, kdyby došla k psychologovi, dle toho píše i možná už psychiatrovi a ti by ji mohli svým způsobem pomoci,ale musí chtít a to je základ. Pokud je tam nějaká šance, že by to šlo vrátit, tak tím, co dělá, to zabíji a niči a pak už cesta zpátky nebude a akorát bude cítit horší a horší bolest.

Jani - přemýšlej, pls, nad tím, co děláš a zkus myslet hlavou, ne srdcem. Ubližuješ si hodně moc,ale to jen, protože ty chceš.
Čím víc se budeš trápit a dělat, premýšlet, jak se sem prezentuješ, tím horší budeš mít návrat do života jako takového.

Holky, každá tady radíme Jaaně vesměs to samý. A radíme jí dobře. Ale stejně si udělá, co bude chtít.
Jani, mě napadá dnes a denně po rozchodu spoustu kravin. Jakože mu napíšu a ztrapnim se a shodim, jakože pojedu za jeho novou a dám jí do držky atd. Ale tohle všechno se musí překonat. Jak už tady psaly holky, tak se tím akorát člověk ztrapní a chlapy to akorát odpuzuje.
Pokud si vážně nedokážeš pomoct sama, tak navštiv psychologa. Ti lidé, co tam choděj nejsou nějací exoti. To jsou akorát lidé, co si nedokázali sami pomoct v těžké životní situaci. Taky jsem tam chodila. A je to fajn. Psycholog ti dá úplně jiný pohled na věc.
Drž se!

Já lituju oba, Jaanu i toho kluka. Ji proto, jak se strašně trápí a ponižuje, jeho proto, že důvěrně znám, jaké to je, když vás někdo citově vydírá (kdo nezažil, nepochopí).
Jen si dovolím citovat svého známého, který léta pracoval v manželské poradně, říká, že pokud hledáš někoho, kdo tě bude bezmezně, věrně a oddaně milovat, pak si pořiď psa (já k tomu jen dodám, raději mu nikdy neodepínej vodítko). Trochu drsné, leč pravdivé.

To mě mrzí, že se tu fórum stále plní.
Jaana by podle mě potřebovala podporu nějaké kamarádky, která by byla s ní a třeba jí i sebrala ten telefon. Vyrazit na nákupy, ke kadeřnici! na nehty, nebo na něco novýho.
Já vždycky po rozchodu měním hřívu. Je to taková známka nového začátku. A pak taky u kadeřnice se zabavim a nebudu furt hypnotizovat telefon.
Nebo si dej pořádně do těla. Přinuť se, i když se ti absolutně nechce. Jdi na spinning nebo na thai box. Nebo jen na aerobick. Uvidíš, že když budeš dělat 20. klik nebo sed leh, v tu chvíli budeš myslet na něco úplně jinýho

A tady od toho fóra čekáš co? Všechno neguješ

Pro Jaanu:
Chtělas radu, holky ti tady poradily, a dobře. Stejně je neposloucháš, pořád dokola meleš to svoje! Taky se se mnou rozešel přítel ze dne na den - všechno bylo super a na druhý den ze mě byla troska. Pár dní to bolelo šíleně, nejedla jsem, nic se mi nechtělo, chtěla jsem se zabít. Ale přes to všechno jsem šla dál. Řekla si, že ten rozchod mě nemůže zničit, že ten chlap za to nestál a vzala jsem si z toho ponaučení. Začala jsem makat na své postavě, znovu jsem se dala na fitness.. První dny byly těžké, ale den o dne dne je líp. Člověk se musí snažit odlepit ode dna a ne se záměrně bořit do bahna, jak to děláš ty. Upřímně bych ti nejradši vrazila facku, aby ses vzpamatovala.

Jaana
jo takže od tohoto fóra čekáš, že tě budou všichni litovat, nebo nechápu proč furt tak fňukáš, chápu, že to bolí, ale jediná šance jak se z toho dostat, je že budeš makat, ne si stěžovat, že tě nic nebaví. Takže klidně fňukej, ale mákni, jenom kvůli sobě!

Taky jsme byla s přítelem 5 let a byla jsme to same co Janina a to se mu libílo,měl mě jistou a využíval toho furt jsme za nim dolejzala,volala mu,přepadovky před barákem a on se mi jen vysmíval pač věděl že stejnak ho budu přesto milovat,a pak se tsalo to žese smenou rozcházel po měsících a já vždy přilezla,zkrátka si semnou potom už jen hrál,byla sjem ním poblázená,okolí mě nezajimalo rodina mě nazjímala jen oci pro něj,jednoho dne se semnou zaserozešel a ja si uvědomila už dost a nepřilezla jsem vydržea jsme to měsíc neozvat se nic zkrátka celý měsíc jsme o sobě nevěděli a to měla vidět jak po měsíci přilel na kolenou že se omlouvá a přiznal žemě má jistou a hend se obratilo najenodu se smenou už nerozešel ani jednou,musela jsme mu dokázat že mě nezajimá že není jediny na světě a říkam pak mě miloval daleko více než když věděl že mě má jistou.
Jaana
Prosím nedolejzej za ním on to stejnak neocení,akorad naopak dej na rady všech osttatních,takhle se z tohoh jinak nidky nevyhrabeš,ja se v tom plácala 3 roky

Ted jsme se opět rozesli je to kousek přez měsíc,zatím se držím,ale však po 5 letech to nebude jen tak pryč nejsme v kontaktu spolu vubec nic,nejhorší je,že bydlíme kousek od sebe tak parkrát vidím jak projede kolem mě autem a to bolí hodně ,když ho nevidím je to fajn.

Všem holkám přeju velkou výdrž!My to překonáme

Jaana
Pořád to bolí, pořád jsou věci, které mi ho připomínají, do hlavy se mi vkrádají vzpomínky. Ale snažím se s tím bojovat.. Jsou horší věci, než rozchod.. Jsi mladá, zdravá a nějaký borec se zase objeví, tak to tak nehroť

Jaana
Já jsem se ponaučila tím že dolejzáním a přemlouváním nikam cesta nevede ba naopak pač ho to už omrzelo,když jsem furt dolejzala atd..
Byli jsme spolu 5 let a nějak to přestalo klapat.

A nemyslím že máte opak kdyby si ho měla jistého,tak snad nemusíš dolejzat ne..?

To chce mít kolem sebe přátelé, nějaký koníčky, hlavně ne spojený s ním, nepouštět si písničky které jste poslouchali spolu, nechodit na místa, kde jste byli... Já jsem kvůli němu změnila školu a nelituju...

Holky, já jsem teď naprosto konsternována. Máte nějaká podobný zkušenosti?
Rozešel se se mnou a já jsem svejm nej kamarádům řekla vše co mi řekl, jak to bylo, uznala své chyby prostě vše do detailů...On začal mým kámošům psát, co na náš rozchod řikaj a chtěl se o tom bavit. Většina se s ním nebavila, ale jedna kámoška přece. On začal přesvědčovat, že tak to nebylo, že jim lžu, že jsem vše překroutila. To mě vážně vytočilo, tak jsem mu slušně napsala, ať se s mýma kámošema nebaví o našem rozchodu. A dočkala jsem se jen toho, že mi napsal, že jsem vše překroutila, že jsem chudinka, že jsem nula, příživnice, že mám chorý mozek a že se mám jít léčit.
Vůbec najednou nechápu, s kym jsem to ty tři roky vlastně byla, že mi napíše tohle. Začínám o sobě vážně pochybovat. Už i předtim jsem měla nízké sebevědomí, ale tohle mě úplně zlomilo. Nejdříve rozchod a pak ještě tyhle kecy. Jak se s tím vyrovnat? Je mi šíleně.

abnormalka
neboj, to co ti tvrdí není pravda, jen se snaží být na koni, tohle mi taky dělal ex, tvrdil mi, jak se mi ostatní smějí, že jsem se s ním rozešla, jaká jsem vlastně chudinka.. Milostpán totiž nepřenesl přes srdce, že ho někdo může za nevěru taky opustit.

Jinak pro Jaanu : měj svojí hrdost, mě tohle dělat přítel, tak se mi tak zoškliví, že už ho taky nechci vidět. Chci mít vedle sebe samostatně myslící a konající osobu, ne pejska na provázku ( i ten pejsek má vlastní nazor, že..)

abnormalka
Mám pocit, že on se o tebe začal pokoušet, ale nějak nebyl vyslyšen a tak své zhrzene ego léči tahle. Snaží se ti ublžit a pokud se mu to podaři, tak mu bude dobře. Prostě je to de.bil, promiň,ale tohle je tedy fakt chudák(
Už mu nepiš, buď nad věci. Jakmile bys mu psala a viděl by uspěch své práce, tak bude na koni a tobě bude hůř a hůř.
Aspoň, že se vybarvil dřív, než byste se dali nazpět dohromady