Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

ano.

Je mi moc smutno Už mi psal, ale já neodepsala...

Proč mu neodepíšeš , když ho máš ráda

BRAVO!
M.

formica
Prosím Tě, VYDRŽ.
M.

evidentně nevim o co tady jde tak pardon

Protože ho miluju tak moc a snažila jsem se vše zachránit a on toho jen zneužívá, hraje si se mnou. Kdybys četl celý můj příběh, tak bys možná pochopil...

Člověk v lásce nemůže jen dávat, víš...

Mám z toho hrozný strach, ale vydržím. Jen nevím, jak dlouho mám takhle držet, myslím, že bude následovat to, že mě pošle někam...SES si myslí, že jsem mu lhostejná a proto mě takhle trápí...

jj rpomiň nečetl jsem to,samozřejmě že v lásce musí dávat oba nemůže jeden dávat a druhej brát,to pak není láska ale s prominutim svinstvo,no až budu mít večer čas tak si to přečtu,abych byl ve vobraze,ale přesto ti držim palce,věřim že po těch radách,který jsi tady vyslechla se rozhodneš správně.

hehehe, ahoj bráško...

Inkvizitor

Děkuji Já spíš doufám, že když už se rozhodnu, tak nebudu rozhodnutí litovat a chtít ho vzít zpět.

tak jsem si teď alespoň přečetl ten poslední elaborát z této strany,vztahy jsou o kompromisech , ale jestli dělá to jak tam píšeš,že nejdřív dolejzá a když tě má zase jistou směje se tě za zády,tak si myslíš že tě miluje?Kdyby tě miloval tohle dělat nebude,ale každopádně dej tomu čas,a nevnucuj se.Jestli tě miluje uvědomí si kde dělá chybu,ani nevim kolik vám je ale jestli je mladej , tak to určitě dělá taky proto , aby třeba nebyl v partě za vola(parta dělá hodně a málokdy to je dobrý pro vztah dvou lidí,pokud se jeden z nich nechá partou ovládat).No toť zatim muj názor,rozhodně nechci radit.

Inkvizitor

Přečetla jsem si tvůj problém. Víš, my ženy (ale i vy muži) hážeme slovy do prostoru často, mnohdy říkáme něco, a nemusíme to ani myslet vážně, jen abychom ublížily. Člověk řekne hodně věcí, některé myslí vážně, jiné ne. Ublížit tomu druhému je většinou důvod "planých slov".

Záleží na tom, jak moc jsi to všechno potentil, čeho se ty chyby týkaly, zda-li byly zásadní pro váš život.

Jen mi přijde zvláštní, že matka od dětí své děti nechce. To mi přijde celkem hrozné, nezlob se, že to tak říkám, ale nejsilnější vtzah, který existuje, je ten mateřský, proto takhle reaguji. Já bych své dítě nikdy neopustila (i když zatím žádné nemám).

Záleží na tobě, jestli chceš investovat nervy, čas a taky dát manželce všechny trumfy do ruky. Otázkou je, jestli je záchrana vůbec možná.

Promluvte si o tom, jste spolu 19 let, něco jste zažili, neboj se toho. Sedněte si třeba k lahvince vína nebo jděte na večeři a proberte váš život. Co chcete, co očekáváte jeden od druhého atd.

Jinak nevím...

jj já vim tohle řešíme už 3 měsíce teď už nemam čas ale jestli tady budeš večer rozepíšu se víc,třeba dostanu nějakou užitečnou radu,i když tohle si musim vylízat sám,škoda že jsem si to všechno uvědomil až v tý Itálii,problůém je v tom že ona mě už v ničem nevěří a ani věřit nechce,no snad časem pozná že jsem se změnil a myslím to všechno vážně a že se na mne zase může spolehnout,jinak díky za těch pár řádek

Inkvizitor

Budu tady večer, tak se klidně rozepiš.
Žena je schopná odpustit více, než muž, i když záleží také na její povaze. Problém je vždy v tom, že ona něco cítí, něco si myslí, něco chce a pak přijde chlap, který ji tohle všechno vezme, pokud si totiž není jistá sama sebou, tak se pak stane to, že třikrát týdně mění své rozhodnutí.

A mně je 24 a jemu 29 let.