Rozchod, kvuli tetování

Reaguji na SantaMaria:

Podle mě to byla záminka, nic víc . Kdyby šlo o vyloženě zásadní věc, pak bych souhlasila . Resp. kdyby třeba on sám tetování neměl a věděla by že je zásadně proti takovým věcem, pak by se to i pochopit dalo, určitě, ale takhle opravdu ne....

berušky moje , tak jsem mu napsala , že jeho rozhodnutí mu toleruju a nechám to plavat už na to nemám stále řešit já vážně celý vztah dělám tak jak on chce .
Musím přeci jendou najít někoho kdo mě bude mít rád takovou jaká jsem.

Všechny tu pořád píšete, jak už sám jedno tetování má, tak co mu vadí. Ale možná právě proto, že už jedno má, tak třeba ví, že to byla blbost, že se toho jen tak nezbaví a nechtěl aby to samý se stalo zde slečně. Že by toho jednou mohla litovat.

Ale vždyť já na předchozí straně píšu téměř totéž.

Reaguji na bucinek07:

No tak jí to má vysvětlit a ne říct rozejdu se s tebou, když to uděláš. To už je opravdu manipulace jak vyšitá...

Reaguji na Aneee:
V tom případě můžeš být ráda za to jak to dopadlo. A neboj, ten pravý někde čeká Jsi mladá, času dost.

Tak to už je pak o tom, co se tu řeší 4 stranky - komunikace apod.

Ale on ji předělávat právě nechtěl, chtěl ji takovou jakou ji měl

Docela nesmyslný chování nechápu, proč ty bys nemohla mít a on jo taky jednou bude rodič, tak nechápu co řešil...

Hlavně to fakt nech plavat! Nepiš, nevolej, nevídejte se.... ale jestli to je ten, co myslím, jak jsi tu kdysi o něm psala, tak se obávám, že moc silnou vůli v tomhle nemáš a že to může být dost špatně, protože on tě vždy dostane tam, kam chce. Přála bych ti, abys našla svojí hrdost a nedoprošovala se o lásku u někoho, kdo za to asi moc nestojí (vím, že takhle se to soudit přes net nedá, ale pokud je to ten samý, tak si myslím, že je to dobře).

Reaguji na Aneee: S prominutím, ale tvůj "partner" je sobec nezměrných rozměrů, on tetování mít může, navíc vzpomínkové na bejvalku a ty ne, Tak kde to jsme, snad máme rovnoprávnost ne? Jinak lituji lidi, kteří se bez odporu ve všem podřizují příním partnera (např. jeden rád sedí doma a tak musí i druhý, nemůže se jít bavit ani sám bez toho, kterého to nebaví) tady už potom nejde o vztah, ale o terorizování a je to o ničem ne?

Reaguji na Patty: Děkuju strašně moc , je mi to už uplně trapné , on se ke mně vrátil měl tu holčinu pul roku , ale ted jen každý den od něj slyším jak ona byla hodná , jak to tolerovala , nemusel nic jí říkat jak to dělala automaticky .
Přitom sjem už byla nějak tak smířená , každý sám za sebe a ono to bylo od znova

Souhlasím tady s většinou holek. Je pravda,že vztah se zakládá na komunikaci a ta prostě někdy vázne. Tetování ti zůstane napořád a tak jste si o tom měli možná popovídat víc. Na druhou stranu se nerozejdu s člověkem hned když to udělá,pro mě je to blbost ale pro někoho to může být něco jako ... Nevím jak to popsat. Jsem taková,že si většinou "dělám co chci". Partnerovi se třeba někdy nelíbí nějaké kousky oblečení které nosím ale nosím jej dál. Nemám ráda omezování ale oblečení jde samozřejmě sundat. Partner to může brát tak,že patříš k němu a třeba se může stydět za to,že až jednou zestárneš tak budeš mít na zádech tetování (píšeš,že nechce aby matka jeho dětí měla tetování). Nejde tady samozřejmě pochopit,že když ho má on,tak proč nechce aby si ho měla ty ale tohle už jste měli vyřešit předtím a mluvit o tom. Když jsem to tady ale pročetla,tak jak vidím tak už toho bylo víc a jak on píše "byla to poslední kapka" tak si hlavně na sebe neházej všechnu vinu. On by měl ctít tvé názory tak jako ty jeho. Měl dělat kompromisy. Rád lenoší a sedí doma. Tak jeden den budete doma,druhý zajdete třeba do kina. Jinak vztah nemůže fungovat. Někdy mi to připadá,že chlapi si pořád myslí,že jsme "podřadná rasa" a oni mají něco "navrch". Přitom tyhle zákony už dávno neplatí a jsme v úplně jiné době. Vykašli se na něho a čekej jestli se ti sám ozve a omluví se ti,že to přehnal. Chápu tě,když si třeba za ním vždycky "dolezla",jsem taky taková a když mě něco trápí tak mě to trápí jak nejvíc může. Už jsem se ale naučila (po 3 letém vztahu) že nesmím být tak blbá a stát si za svým a nakonec jsem se dočkala toho "promiň". Zkus to taky tak a pokud se ti neozve,nejdeš lepšího. Vždycky mu můžeš opáčit tím,že takových jako je on,můžeš mít deset na každým prstě. Držím ti palečky.

Reaguji na 13Maartinkaa02: Právě to mě hodně mrzí , já ho toleruji ve všem , odtěhoval se už do svého , ob den mu něco uvařím jsme s ním doma koukáme na tv .
Já jendou něco chci a už to najednou nejde

Reaguji na Aneee: Já si něčím hodně podobným prošla a od té doby bych nikdy nic takového už neudělala. Razím zásadu jsme si oba ve vztahu rovni a konec, neexistuje aby jeden kvůli druhému "trpěl" jen pro to, že ho miluje. A už vůbec nechápu některé lidi, co mají jen společné přátele a nesmí se bavit s nikým koho ten druhý nezná, není s ním kamarád - veliký problém v případě rozchodu/rozvodu. Člověk by měl mít vždy někoho jen pro sebe, když se ve vztahu něco děje, aby to měl komu říct, těžko se vypovídáš, postěžuješ společnému příteli, který to hned za čerstva poví tvému protějšku. Těžko se to dělá, ale kašli na něj a hodně sil, určitě je někde někdo kdo bude mnohem tolerantnější a bude tě mít rád takovou já jsi i se vším všudy. Vím, je těžké jít ze vztahu do "samoty", ale někdy je to tak osvobozující i když se to ze začátku nezdá. Já si to tedy úžasně užívám