Reakce okolí na deprese

Tak tvoje máma by se měla taky objednat k nějakému specialistovi A ona tedy mluvila přímo s tvojí lékařkou? A stále trvá na tom, že jsi "simulant"? Vysvětlila jí MUDr. nějak laicky jak se věcimají? Achjo, to je mi líto! A jak zbytek rodiny, otec, popřípadě sourozenci, prarodiče, tety atd.?

Takže jsi na to sama .
Taky mám děti a vím, že bych pomáhala a hledala pomoc jak by to jen šlo..

Reaguji na Ivčáááá:
Ne, ta doktorka jí nic neřekla, nevim proč.. Jako fakt mě to bolelo a bolí.. Jiným lidem z rodiny už o tom radši nevykládám. V těch 14 letech kdy se poprvé objevily deprese se to dozvěděl i táta a byl naštvanej že beru léky, vnímal to jako nesmysl mít deprese v tak málo letech. Teď už jsem jim neřekla že beru léky znova, ale když žiju s mámou a ta mi neustále vyčítá že nic nedělam a že sem furt doma je těžký to tajit, nicméně když sem řekla že chodím zase k psychiatričce a beru léky tak se akorát naštvala že to nepotřebuju, že spíš potřebuju něco dělat a že je to jen póza..

Souhlasím. Proto mě rozčiluje, jak má dneska každá 13-ti letá holka "šílenouuuu depkůůůů", protože mít opravdovou depresi je boj o holý život (a božel velmi často pacient prohraje a něco si udělá ) a trápení pro celé okolí!

Nechápu! A řekla jsi jí, proč je tam s tebou ten den matka? Jako dobrá MUD. by ale dávno měla vědět, jak se věci mají. A co najít někoho jiného? Nevím proč matka tak reaguje, přijde mi, že ona se ve svém životě dost plácá...

Máma toho v životě taky zažila dost, jenže ona je narozdíl ode mě silná a se životem bojuje. Já jsem odjakživa taková větvička co se plácá ve větru a všechno jí skolí a když mě do toho skolila ještě tahle nemoc tak se se vším bojuje hůř. A máma tam ten den byla se mnou jen aby podepsala nějaký papír, takže doktorku asi nenapadlo jí vysvětlovat jak se věci maj a já sem byla tak mimo že sem s tim nic nedělala, na mámu sem se nakonec ani nepodívala...

Reaguji na Nicadezuria: Zkus si koupit nějakou knihu o depresy a pak to dej rodičům přečíst, aby pochopili, že nejsi simulant - že když si někdo něco zlomí, tak to vidět je a je normálni, že lidi to pochopí. Ty jsi nemocná psychicky a to holt vidět není.

Simulovat depresy by chtěl je totální bl.bec

Matku nepředěláš. Nepátrej po způsobu, jak jí to vysvětlit a přivést ji k rozumu, spíš se uč nebýt na jejím názoru tak závislá, popřemýšlej o její motivaci - proč to dělá? - nejspíš ze strachu, z neschopnosti přijmout jiný pohled na věc než ten svůj atd. Třeba pak dokážeš její chování přijmout jako názor, který prostě není správný, a dál se jím nezabývat, než aby ses jím nechala tak deptat.
Určitě najdeš jiné lidi, kteří tě pochopí a podpoří, i kdyby jen tady na internetu. Není to tak skvělé jako mít podporu doma, ale rodinu si holt nevybereš.
Ty léky, které bereš, ti nějak pomáhají? Nechtělo by to jiné léky/jinou dávku?

Málo se o tom mluví. Zpátky pořady jako bylo Áčko

Reaguji na EleanorWoods: To más svatou pravdu - to byli super pořady. Škoda, že když je teď opakuji, tak je to někdy kolem 3. hodiny ráno

Moje mamka se léčí s depresemi už dobrých 6 let, takže trochu vím o čem to je a musím říct za tu opačnou stranu, že je to pro nás se sestrou a taťkou taky těžký. Snažíme se to chápat a pomoct jí, ale kolikrát mám pocit, že si mamka ani nechce nechat pomoct, že sama nic nedělá, aby odstranila příčiny těch problémů a jen "odstraňuje" následky - cpe se práškama (a že už někdy jde o nadužívání) a to je začarovanej kruh.
Chápu, jak to pro tebe musí být zoufalý, že tě máma ještě takhle shazuje. Možná reaguje takhle proto, že si nedokáže připustit, že jsi vážně nemocná, protože by ji to bolelo, že tě něco "trápí" - nevím přesně jak to vysvětlit, prostě pro někoho je lepší dělat, že se nic neděje a je všechno v pořádku než řešit problém a dělat si s ním starosti. Tím tvoji mámu neobhajuju, jen mě to napadá, jako jedna z možností.

Ještě otázečka mě napadá - chodíš jen k psychiatrovi nebo i k psychologovi?

Reaguji na Bedla:
Nevím jestli pomáhají, cítím se tak nějak furt stejně.. :/

Reaguji na Andreasek:
Chodím jen k psychiatričce.

Je to trochu mimo téma, ale myslim si, že psychiatr na tohle nestačí. Člověk s depresemi potřebuje psychoterapii a tu ti poskytne psycholog.

Reaguji na Andreasek: Máš pravdu, moje doktorka to hned řešila práškama..

Reaguji na Nicadezuria: To znám, mamky psychiatr je to samý..."Je Vám hůř? Tak to zvýšíme dávku." A to je celý jeho umění. Psycholog s tebou bude pracovat, mluvit a doberete se spíš nějakých výsledků než s psychiatrem.