Reakce na partnerovu nevěru

a proč ne, jsou i tací, kteří konají jinak než myslí - tedy srdce chce něco jiného než mozek

a alkohol většinou působí jako spouštěč

nezlob se na mě, ale dle tvých jiných příspěvků v jiných diskuzích mi přijdeš relativně nevyzrálá, ale je to jen moje myšlenka - každý máme jiné hodnoty a to, co připadá dospěle jednomu, se může jevit nedospěle druhému

nicméně touto diskuzí a tvými příspěvky nemám důvod si to nemyslet

každý z nás koná dle svých nejlepších představ a pocitu toho, že co právě dělá, dělá dle svého nejlepšího vědomí a svědomí

A neptal se Tě třeba on, když už jste měli tu nešťastnou "chvilku pravdy" , co jsi dělala ty dva měsíce, než byl pryč ? Nebo si je tak jist, že jsi seděla doma a věrně na něj čekala, než se vrátí ? Když se vrátil, nedělala jsi ani trochu drahoty ? Vychází mi z toho, že je Tebou moc jistý = nudí se, zkouší, sám neví, jestli s Tebou ano nebo ne.
Každopádně do svatby bych se nehrnula ani omylem

dadabus:neptal se mě.Když se vrátil byla jsem ráda,trochu nejistá jestli se to nebude opakovat ale nic jsem neříkala,nevyčítala...

Docela by mě zajímalo, proč jste si vlastně pořídili dítě. Z jakého důvodu, čí to byl nápad apod. To by měla být věc, která dokáže hodně napovědět o povaze celého vztahu, zvlášť v téhle situaci, kdy řešíš, jestli si ho vzít, nebo to celé přehodnotit.

Tedy já nevím, ale pamatuji si BarbieBlond z diskuze Muž u porodu, jelikož tehdy psala, že když tomu svému večer psala, že jede do porodnice, tak za ní nepřijel s argumentem, že taxík je moc drahý. To mi skutečně vyrazilo dech...Co to máte za vztah proboha? Řekla bych, že moc své hrdosti mít nebudeš, radši budeš držet "hubu a krok" a těšit se až mu nevěru budeš moct oplatit? Tohle je vážně mimo mé chápání

Dítě jsme neplánovali ani jeden,prostě se to stalo.Já byla PRO potrat,on si to chtěl nechat s tím,že všechno zvládnem.Ted to ale zvládám já sama,on je stejně furt v práci
Jinak včera jsme si o tom zase povídali,o té "slečně" a myslí si,že už je to dlouho abych takhle hysterčila(opila jsem se a začala se v tom štourat a zase se ptát na otázky).A přiznala jsem mu že mu to chci oplatit,docela koukal nechápavě.A se svatbou má útrum,to jsem mu taky řekla!

Myslím si, že to zbytečně moc hrotíš... co jsi čekala, když od tebe na dva měsíce odešel? Že mezi tím bude trávit čas v klášteře? No tak! Pokud ho nemiluješ, odejdi od něj. Zůstávat s ním jen kvůli penězům a ještě mu navíc dávat zabrat za nevěru (kterou osobně tedy za nevěru nepovažuji, když od tebe odešel, sice beze slova, ale odešel), to mi přijde velmi sobecké a nedospělé...

Ne on mi tvrdil že kvůli mě neměl čas na kámoše,tak jsem čekala až si s kamarády zadovádí a začnu mu pak chybět já.Celou dobu mě přesvědčoval že to bylo kvůli nedostatku času na přátele

A tys tomu věřila? Tohle bych nikdy příteli nespolkla. Taky se mi ex snažil namluvit, že chce víc chodit s klukama pařit a pak jsem přišla na to, že nechodil pařit s klukama, ale se slečnou... měla jsem podezření i dřív a když jsem na to přišla, nebyla jsem překvapená. Prostě jsem to tušila. A tys určitě taky měla podezření. BTW, ruku na srdce, ty by ses mu přiznala, kdyby to bylo obráceně, žes ho podvedla? Určitě ne, když by ses k němu chtěla vrátit, jako on k tobě. Opravdu tedy nevím, proč ho za to trestat.

Je pravda,že já bych nevěru nepřiznala nikdy ani kdyby to ze mě páčil heverem

No tak vidíš... nemá smysl to řešit tím, že mu budeš říkat, že bys mu to ráda oplatila, nebo rušením svatby... buď to utni úplně, nebo se snaž dělat, že se nic nestalo.

No, a s tím já právě nesouhlasím, BB si není jistá svými city, natož city partnera.
Někdy když si to dva pořádně vyříkaj, pak se můžou i usmiřovat.
Dělat že se nic nestalo je hloupost. Nemohla bych se tím pořád zžírat.
Nesouhlasím ani s tím že by se měly hned rozcházet.
Možná si jen B.B. potřebuje dokázat a ujistit se o partnerově lásce, pokud jí miluje a je s ním šťastná, měla by s ním zůstat.
Partnera bych nepodváděla (potrestala by jen sebe, a partner by ji jistě opustil nakonec sám)
Když se něco podobného stalo mne, soustředila jsem se víc o svou zábavu (chodila jsem víc mezi lidi, na kávu atd.) Myslím že po tom co jsi mu řekla o nevěře by to mělo zabrat.
Pokud není úplně z kamene, a to by pak za tu snahu nestál.

Výše psala, že partnera nemiluje a že je s ním jen z jiných důvodů (finanční)? Takže to se asi těžko dá popsat jako štěstí, nemyslíš?

Pokud je to tak, pak by šlo jen o "pochroumanou hrdost" BB.
Nebo to co udělal prostě pociťuje jako zradu a podlost od "kamaráda",
nebo stejně jako v říši zvířecí (u většiny druhů) samička v rámci zachování rodu, partnera potřebuje pro obstarání potravy atd../tedy ta finanční stránka/
nebo všechno dohromady.
No jestli je to štěstí nevím, ale těžko říct jestli by byla šťastná bez něj (tj. dokázala se sama postarat o sebe i dítě po finanční stránce i té psychické) myslím že každá z nás tak přemýšlí a nemyslím si že jsem zlatokopka.
Mne osobně by ale asi dost vadilo, ne to co se stalo kdysi, ale jestli mne miluje, a jestli by se v téhle chvíli a těch dalších nerozhodl pro tu druhou.
O tom by jí měl ujistit,
pokud BB nejde opravdu jen o tu finanční stránku.

A co přestat se v tom šťourat a zkusit zapracovat na vztahu? To že ti BB přijde že už ho bereš jenom jako kamaráda může být způsobeno tím že máte malé dítě a na partnerský život vám nezbývá čas nebo síla. Jinak by se tě ta nevěra tolik nedotkla. A možná ti to právě proto řekl, aby si ověřil jestli ti to nebude ukradený. Od něj blbý, ale ne nemožný. Nečetla jsem tvoje jiné diskuze a neznám váš vztah, ale třeba by to ještě stálo za trochu snahy.