Přítel se nechce osamostatnit

Ahoj holky, nevím, jestli toto téma ještě někdo sleduje, ale chci trochu poinformovat. S přítelem jsem pořád, na dovolenou jsme nakonec jeli, bylo to moc fajn. Ale jinak se situace o moc nezměnila. Přítel sice začal víc pracovat, pořád dělá pro toho svýho bratránka, teď toho má docela dost, takže se nefláká. Navíc plánuje, že by od příštího roku začal podnikat se svým kamarádem v oblasti zabezpečování domů, ale možná až tak v létě? Jinak s bydlením se nic nezměnilo, jeho sestra s rodinou okupují dům rodičů pořád, i když by se prý měli odstěhovat do 14ti dnů, za poslední měsíc s tím barákem hodně hli, mají kuchyň, podlahy, teď jim budou zapojovat topení. Jinak co se týče bydlení, přítelova matka chce příteli koupit dům po dědovi, který bysme museli zrekonstruovat, což není problém, ale přítel to vidí tak, že by opravený domek pronajímal a zůstali bychom bydlet u jeho rodičů třeba dva roky, pak bychom z peněz z pronájmu začali stavět nový dům. A já jsem opět na vážkách, jestli to má mezi náma cenu. Pořád jen na něco čekám, plány jsou to hezký, ale dá se říct, že se pořád mluví jen o tom, co bude, pořád se na něco těšim, žiju spíš v budoucnosti než v přítomnosti. Ach jo, už fakt nevím, co mám dělat. Už ani nevěřím, že se jeho sestra odstěhuje, to je pořád za měsíc, za měsíc... Navíc se mi moc nechce bydlet u jeho rodičů, tedy hlavně kvůli jeho mámě, která je tak trochu řekněme zvláštní, viz. předchozí příspěvky. Co si o tom všem myslíte?

Reaguji na Marlinka:
Ahoj, já teď přečetla celou diskuzi a je to blbá situace. Myslím, že přítel se nezmění, bydlet ve 30ti u rodičů a ani nemít pořádnou práci je celkem síla. Já bych především trvala na vlastním bydlení, to je základ. Bydlet s rodiči nedělá dobrotu, sama jsem to doma viděla - bydleli jsme v patře já s rodiči a se setrou a dole prarodiče a hrůza, neustálé hádky. Teď už přes rok bydlím ve svém s přítelem, který je mimochodem naprosto samostatný už ve 23 letech. Dokonce ho pomalu musím nutit k návštěvám jeho rodičů, a to bydlí jen kousek a jeho mamku moc mrzí, že tam nejezdíme. Ale on prostě nechce.
Pokud tam zůstanete, jeho matka vám určitě bude do všeho kecat, pokud budete mít jednou děti, bude kecat i do výchovy - přeci tam zadarmo bydlíte, tak na to má právo. Prostě pokud tam budete bydlet, už se odtamtud těžko hnete - stejně jako jeho sestra. Já na tvém místě bych teda neměla takovou trpělivost.
Navíc podle příspěvků tvůj přítel neustále jen slibuje a ty se vlastně vždycky necháš ukecat. Podle mě už se prostě nezmění a bude pořád jen slibovat. Chce to udělat nějaký radikální krok, aby opravdu viděl, že o tebe může přijít, když se nezmění.

Reaguji na Marlinka: Já si nemůžu pomoct, ale tvůj přítel je buď strašně pohodlný nebo absolutně neschopný (a nejspíš kombinace obojího).Ve třiceti má holé ruce, neumí si sehnat ani bydlení a práci...Máma mu koupí dům, který on bude pronajímat.Mě by na jeho místě hanba fackovala a na tvém bych se styděla, že s někým tak neschopným chodím.Co by si počal, kdyby byl z obyčejné (tj. nebohaté) rodiny?Omlouvám se, že to píšu tak tvrdě, ale působíš jako rozumná holka, jen jsi na něj moc měkká a pořád mu ustupuješ.
Myslím si, že byla chyba, že jsi mu dala ultimatum (mmch dost dlouhé) a zase se nic nezměnilo, on už tě nebude brát vážně, věří si, protože ty sice časem pravděpodobně opět uděláš bububu, ale nakonec ho vezmeš zase zpátky.
Podívej se na rodinu jeho sestry a uvědom si, že máte nakročeno být na jejím místě.A to asi nechceš..

Vidím to tak,že přítel by nejraději vše zadarmíko.Peníze na barák,jídlo,bydlení u rodičů.Hlavně aby neměl sám žádné starosti.Ve 30 letech chtít bydlet u rodičů s partnerkou,nezlob se,ale je to vychcanost.Dobrotu jeho rodičů bere jako samozřejmost,aniž by jim to nějak oplácel.Přijde mi,že ho baví plánování,ale k činům má daleko.