Přítel se nechce osamostatnit

Chápu, že se Ti jeho přístup nelíbí. Obávám se, že ta šance, že se změní není moc velká,
byl tak vychovaný a evidentně mu to vyhovuje. Držím palce.

Reaguji na Adka:

Děkuju. Ach jo, je mi z toho fakt mizerně, protože ho mám fakt moc ráda a nějak si nedovedu představit být bez něj, ale asi to fakt jinak nepůjde. Ale co s tou dovolenou? Koupili jsme jí minulý týden a když jí zrušíme, nevrátí nám ani korunu. Hlavně jsem se na ní dost těšili. Je to asi moje chyba, že jsme jí koupili a za týden mi rupne v bedně a chci pomalu rozchod

Naprosto tě chápu, protože třeba mně osobně na mým příteli nejvíc imponuje právě to, že se umí o sebe ve všech směrech postarat (seznámili jsme se, když mu bylo 22 - měl stálou práci a chuť se zlepšovat, bydlel v podnájmu a domů jezdil každý týden ale od té doby, co poznal mě, tak jezdí domů tak jednou za čtvrt roku - protože se vídáme hlavně o víkendech).

Nemám ráda ultimáta, ale ultimátum, který jsi mu dala vidím jako jediný možný řešení. Blbý je, že on je tak vychovaný (i se svou sestrou) a ve 30 letech se bude těžko něco měnit. Každopádně pokud bude hodně chtít, tak to samozřejmě půjde. Otázkou je, jestli jsi pro něj důležitější ty nebo jeho vlastní pohodlí...

14 dní je ještě docela dlouhá doba na to, aby jsi ji zkusila nabídnout někomu ze známých. Třeba i trochu levněji, ať známí ušetří a ty dostaneš něco zpátky.

Tohle strašně moc oceňuju, že takhle mladej kluk se o sebe dokáže sám postarat. Jak pak ženská může k chlapovi vzhlížet, když on se vlastně o nic nesnaží, jak pracovně tak i třeba co se týká bydlení. Fakt je mi to líto, protože jinak je skvělej, ale tohle asi nedokážu překousnout. On mi vždycky naslibuje hory doly, ale jakmile vidí, že už jsem zase v pohodě, tak všechno pořád oddaluje. A taky možná jeho rodiče by měli zasáhnout a prostě mu říct, že pokud si nenajde stálou práci, ať teda táhne z domu a jeho ségru už taky vyhnat, když jí postavili barák a ani nejsou schopný se tam nastěhovat...

Myslím si, že pokud nebude sám chtít, tak ho od rodičů nebo do práce nedostaneš ani párem volů. Jedna moje známá na něco podobného čekala 15 let a ani pak to nedopadlo k její spokojenosti. Chlapi jsou prostě takoví, že se kvůli své partnerce nesnaží změnit. Prostě ti vyhovuje jakej je, nebo máš smůlu. To my ženský jsme daleko přizpůsobivější. Asi bych to řešila časovým ultimátem. Dala bych mu prostor, aby tyhle věci vyřešil, a buďto to pro tebe udělá nebo máš smůlu.

Máš pravdu. I když jsem se tak těšila, no nic

Prostě Tvůj pohár trpělivosti už přetekl.

Ještě to není beznadějné, pořád tu je malá šance, že se kvůli Tobě bude chtít změnit.

Ano.

To je pochopitelné, protože víš, že jednou bude schopný postarat se a zabezpečit rodinu.

Chyba je na straně rodičů - ve výchově.

Dala jsem mu ultimátum do konce září... Ale když si to teď tak probírám v hlavě, tak těch ultimát už bylo několik, on pak vždycky řekl, že bratránek slibuje, že od toho a toho měsíce už by se ta práce měla fakt rozjet a pak mu udělá smlouvu atd., ale pořád to oddaloval.

A jak to nakonec dopadlo?

Tak to je špatný. Myslela jsem, že to s ním nyní řešíš poprvé, ale teď už je mi jasné, že s ním nic nesvedeš. Musel by se sám chtít změnit, což nechce. Asi je to beznadějné.

No právě, dokud jsi pořád s ním, i když máš stížnosti, tak je spokojenej a nemá důvod nic měnit. To je případ i té mé známé. A pak má z toho ženská celej život zkaženej, protože pořád čeká na to, až se něco změní a ono nic. Přeju ti, aby to nebyl tvůj případ.

Takže mu zkrátka říct, ať přijde až bude mít nějakou práci i bydlení jako hotovou věc, i když to pro mě bude hodně těžký...