Přítel se nechce osamostatnit

To už mu moc času nezbývá. Jsi s ním v kontaktu - viděla jsi snahu? Já být Tebou, vykašlu se na něj, vadilo by mi, že partnerovi nepřijde divné bydlet u rodičů za 1.000kč pro 2 osoby, už ten styl myšlení, že mu to připadá v pořádku. Chyba je především na straně jeho rodičů, že to dopustili a tolerují.

Já to vidím tak, že bys mu musela šlapat po krku a dohlížet, zda rozesílá životopisy, chodí po pohovorech ... Jinak Ti bude stále slibovat, vymlouvat se a vytáčet. Je na Tobě, jestli Ti to za to stojí!

Jo, v kontaktu s ním jsem. To ultimátum do konce září má už asi půl roku, normálně jsme se scházeli. Až včera mi rupli nervy a řekla jsem mu, že končím, že už to takhle nechci. Teď si píšeme SMS, chtěl, abych za ním příjela, že mi toho chce hodně říct. Tak jsem mu napsala, že za ním jezdit nebudu a jestli mi chce něco říct, tak ať přijede sám, ale napsal, že je mu zle a byl ráno v nemocnici (má problémy s břichem). Nikam nepojedu, vím, že když se s nim sejdu, že mě ukecá, ať se normálně scházíme. Asi jediná možná trochu šance je se s nim nescházet a říct, aby přišel až bude mít něco jistýho. To jsem mu taky napsala.

Přesně to jsem mu taky řekla. Oni jsou docela bohatí, tak jim to asi nepřijde divné. Vždyť oni vlastně živí jednu čtyřčlennou rodinu - jeho sestry, pak jeho a ještě sami sebe. Vim, že to, že mají peníze, není důvod, že se takhle chovají, prostě rodiče to nechali zajít takhle daleko, to je ta chyba. Hlavně si ani nedokážu představit, kdybysme spolu měli dítě a bydleli stále u nich, jeho máma by to dítě totálně zkazila. Vidím to u dětí jeho ségry, mají pořád nějaké zdravotní problémy, tohle a tamto nesmí, přítelova matka je totiž doktorka a moc to všechno prožívá. Asi by to ani nešlo žít u nich s dětma.

Ve třiceti ještě u rodičů? to se asi jen tak nezmění..

Za půl roku už by si práci našel, pokud by o to stál. Čeká Tě jen další okecávačka.
Nezmění se, jediné řešení je rozchod.

zažila jsem to, ve 28 žil doma, měl práci a měl svůj barák,který rekonstruoval, teď je mu 32 a stále bydlí doma, i když barák už má hotový, kromě kuchyňské linky, naštěstí já už s ním nemám nic společného. Nevím jak máš pevné nervy, já sice dost, ale je to fakt na palici, takže ti radím, uteč dokud můžeš, protože tohle normální není a nikdy se nezmění a když si představím, že máš bydlet v baráku s jeho máti a ségrou,tak to tam budeš pořád jak cizinec...

Přesně tak

Asi to tak bude...

Bydlet s rodiči přítele nebo i s našima, to by nedělalo dobrotu, alespoň podle mě ne.
Ohledně tvého přítele, vypadá to, že opravdu nic měnit nechce. Ale mám kamarádku a její přítel byl něco podobného, bydlel u rodičů, i když měl vlastní byt, ale kamarádka si nakonec dupla, a když hrozilo, že by o ní měl přijít, začal něco dělat. Takže bych si s ním naposledy promluvila, dala nějaké ultimátum a pokud se nic nezmění, neuvidíš alespoň snahu, že si hledá práci, ne, že jen čeká, co bratránek, další šanci bych už nedala.

A mluvila jsi s ním o tom, že nechceš bydlet u jeho rodičů, ale ve svém? Nějak to a mě dělá dojem, že jsi mu to vyloženě neřekla.

Jde taky o to, že jeho bratránek, jak u něj občas jezdí, mu neustále slibuje, že od toho a toho měsíce se to už pořádně rozjede, tak on taky čeká kvůli tomu, protože mu slíbil, že u něj bude jezdit. A kdykoliv nějaké ježdění je, tak přítel jde, ale jak jsem psala, nebývá to často. Dohodli jsme se teda, že pokud se to ježdění nerozjede pořádně do konce září, začne si hledat něco jinýho...

A a dovolenou můžeš při nejhorším vyrazit s kamarádkou...nenech to propadnout

Dohodli jsme se tak, že za začátku bychom tam bydleli, třeba dva roky než bysme dali něco dohromady na ten barák. Ale samozřejmě bez jeho sestry a její rodiny. Pořád čekáme na to až se oni odstěhujou do svýho, abych se tam mohla přestěhovat, takhle tam být nechci, i když přítel říkal, ať se tam klidně nastěhuju. A řekli jsme si, že to tam zkusíme a slíbil mi, že pokud by se mi tam nelíbilo nebo by jeho máma do všeho šťourala, šli bysme pryč... Ale kdo ví, jestli by to tak skutečně bylo...

Většinou v diskuzích radím najít něký kompromis, domluvit se a najít řešení, nemám ráda striktní rozhodnutí na základě jednoho příspěvku, ale v tomto případě mě napadá jediné: Vzít nohy na ramena.
Takový chlap se nezmění. Ve 30 nemá pořádnou práci, bydlí u rodičů, má zkreslené představy o penězích (1000,- Kč za bydlení a jídlo pro dvě osoby? ) a je naprosto nesamostatný. Jen těžko budeš převychovávat takového mamánka a ani to za to nestojí...

Tvůj přítel měl pochopit už dávno, že na bratránka spoléhat nemůže. Jsem přesvědčená, že mu současný stav vyhovuje.
A také si myslím, že už Tvá ultimáta ani nebere vážně, když ví, že Tě stejně nakonec ukecá.

Aha, ale sestra se nemá k odchodu... A asi ji to nikdo neřekne. Pořád na něco čekáš.