Přítel se nechce osamostatnit

Je smutné, že takové typy mužů vůbec jsou Sama mám s jedním zkušenost. Z velké části jsme prožili to samé. Vydrželi jsme spolu nakonec "jenom" 2,5 roku, takže méně, než píšeš Ty, rozchod moc bolel, ale dnes říkám, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Buď bych žila jako doživotní "příživník", jak píšeš i Ty, a nebo jako věčná služka, protože můj partner byl ve všech směrech absolutně nesamostatný.

omlouvám se, můj příspěvek si, i když absolutně nevím jak, odeslal 2x

no nalejme si čistého vína - přítel je mamánek, nemakačenko a příživník

takže utíkej co nejrychleji, jsi mladá, on se nezmění

Joo holka, ten už si práci nenajde. Kvůli tomu jsem se rozešla se svým přítelem. Dodnes práci nemá a nechce. Opovrhuje prací. U maminky je mu přece nejlépe. Je skoro 27, měl teda práci, ale to nebyla pořádná práce. Řekl, že se těší, až ho vyhodí, že chce mít přes léto prázdniny, jako když studoval. Od takových ruce pryč. Ty pracovat nechtějí a nebudou a postarat o rodinu, to už vůbec ne. Když oni sami jsou děcka a navždy jimi budou. Věř mi

Reaguji na Marlinka: mluvíš mi z duše

Reaguji na Marlinka:
Tohle je těžké...a chápu, že ti to vadí. Člověk (muž/žena) by se podle mě měl vyzkoušet žít sám...tím myslím bez rodičů. Hlídat platby, nakupovat jídlo, uvařit si, vyprat...prostě postarat se o sebe...vyzkoušet si nemít maminku za zadkem.
Případ tvého přítele je složitý jelikož ho nikdo z rodiny nevyhání ani ho nevidí jako příživníka. Pro ně je normální bydlet pohormadě. Jeho sestra tam takto žije i s manželem a s dětmi nikomu to nevadí (jiní rodiče by se těšili až vypadnou ač by je měli rádi...)....ale přijde mi to od nich vyčůrané....ty by mi tam asi vadilo (to je to patro tak velké, že se tam vejde i rodina jeho sestry)
On má kde být tak proč by odcházel ...což trochu chápu...přeci jen patro v rodinném domě rodičů si předělává více mladých...tak nač platil někde vysoký nájem když má tohle k dispozici.
Já fakt nevím co ti poradit...nějaký kompromis.
Je ještě otázka...tobě by vadilo bydlet dohromady s jeho rodiči když by bylo patro jen vaše? Není hlavním problémem sestra s rodinou...a že nemáte soukromí?

Jinak ohledně té práce to by mi taky vadilo ale to vše souvisí právě s tím hromadným bydlením. Jemu o nic nejde a pokud rodičům platí jen 1000Kč (psala jsi, že za oba by bylo 1000Kč....takže platí jen 500Kč??)....možná jsem to špatně pochopila...Hold se mu nechce dělat když nemusí a s příležitostnými přivýdělky si vystačí....Tohle by mi vadilo více než to, že tedy žije u rodičů.

Úplně tě chápu, je to dost hrozná situace. Musíš si s ním vážně promluvit. Vem si že věčně tady jeho rodiče nebudou, co pak bude dělat? Myslím že se z toho zhroutí a bude už pozdě aby to nějak napravil a uvědomil si že se měl o sebe postarat už dříve. Chlap by měl myslet na budoucnost, co když se stane to a tam to a taky musí myslet na to, že jednou založí rodinu a musí se o ní postarat. Hrozně mě to mrzí. Doufám že se vše změní k lepšímu. Jestli ho miluješ a chceš s ním být, musíš mu dát nějaké to ultimátum.
Já občas taky bydlím u jeho rodičů a ještě prarodičů :/. A taky si vrch nechává pro sebe a postupně předělává, ikdyž já štastná nejsem, taky bych chtěla mít svoje ,ale zase přítel se o sebe umí postarat, po střední šel hned robit.

Čti...zakladatelka psala, že se dohodli, že by u rodičů bydleli třeba 2 roky, ale až po tom, co se odstěhuje sestra s rodinou. Která se k tomuto kroku stále nemá a tak zakladatelka pořád čeká...
Já teda řeším podobný problém, ale není to tak závažné. Přítel se sice za pomoci rodičů osamostatnil (bydlíme spolu, sami), ale je na nich pořád zavislý a také hodně nesamostatný. Je to dost vysilující a kolikrát mi hrozně bere energii se o něj "starat". Tihle mamánci jsou otřesní Já si říkám, že až prostě pohár přeteče, tak jednoho krásného dne odejdu a bude.

Reaguji na Lejlaaa:
......v tom případě ale nechápu proč chce aby se přítel osamostatnil když se dohodli, že budou žít u rodičů....

Já bych nečekala a příteli řekla na rovinu co mi vadí...zvláště když sestra s rodinkou svůj dům mají...
Nevím teda 30ti letej chlap a není schopen se k tomu postavit čelem a sestře říci, že už by se mohli šoupnout do vlastního protože on by si tam rád nastěhoval přítelkyni....pokud není schopen pak....nj mamánek a bačkora k tomu...asi má dost času...

Celá rodinná situace tvého přítele je zapeklitá. Bohužel si myslím, že buď budeš muset absolutně ustoupit nebo se s přítelem rozejít. Mám taky obavy, že pokud zatlačíš na přítelovu sestru, aby se konečně přestěhovali, tak budeš v nemilosti u přítelových rodičů...prostě ta, co jim vyštvala jejich dceru. A navíc podle toho co píšeš, si myslím, že jeho rodičům budeš muset pořád ukazovat vděčnost a nepřichází v úvahu, abys například namítala, že se budoucí tchyně plete do výchovy vašich dětí.
Opravdu taky obdivuji tvoji trpělivost. Já bych tohle absolutně nesnesla takovou dobu.

Asi proto, že bydlení u rodičů je pořád v nedohlednu..

Já sem na takové kluky absolutně alergická Teď vím, že to bude znít možná velice neuctivě a drze, ale některé matky bych za takovou výchovu synů fakt "nakopala". A bohužel, jak jsou ledackteré věci naší genereci (20-30let) vyčítány, tak v tohle směru(výchově pro vztah absolutně nepoužitelných dětiček) by se nad sebou měli mnozí rodiče zamyslet.
Když si čtu takové diskuze, tak si ještě víc uvědomým, jak mám skvělého přítele, který je samostatný, pracuje, vím, že se o mě postará.

Ano, to já taky a s velikou chutí! Moje "tchýně" i když byla upozorňována, stejně to pořád dělala. Měla doma 3 chlapy, takže už prostě byla zvyklá kolem nich skákat. Nemůžu říct,že přítel je vyloženě neschopný mamánek, ale dokud nemusí, tak určité věci nedělá a to mě vytáčí

Reaguji na Lejlaaa: Takový případ znám z domu - mého otce. On je jako pracovitý a zaměstanání si našel vždy. Ale co se týká domácích prací...to on dělat nebude, protože to jsou jako podřadné ženské práce...a takové práce on jako chlap prostě dělat nebude (mytí nádobí, uklidit si po sobě hrnek nebo talířek do dřezu...nedej bože, aby si sám něco uvařil).
Do konce života si snad budu pamatovat, když jsme byly se sestrou na ZŠ (5. a 6. tř.), jak byla mamka víc jak 14 dní v nemocnici a kdyby nebylo babiček, tak sme celou tu dobu asi jenom o chlebu a másle a do školy chodíme ve špinavém oblečení.