Přítel nemá rád mého psa

Přesně tak. Bohužel se trochu i bojim, že srdci neporučim, tak to má asi i Escada. Jenže pokavaď se něco takovýho ve vztahu stane, tak si myslim, že je od začátku stejně narušenej. Jeden tomu druhýmu vyčítá, že nemůže být se svým psem, druhý se zase zlobí, že ten první to nechápe. I když se to třeba nemusí řešit nahlas, tak mezi těma dvěma to je.

Já měla nedávno rande s klukem, co nikdy psa neměl. Ale k moji fence se choval skvěle, nechal se dokonce olizovat, a ona k němu taky hned lezla na klín. Až jsem mu nevěřila, že fakt nikdy psa neměl.

Ahoj, já se s takovým přístupem už taky setkala, dokonce třikrát. Ani jeden nebyl ze psů odvařenej... Za jedním jsem jezdila do Pardubic, tudíž jsem psa nejdřív nechávala doma s mamkou.. Když jsem je (mamka má taky jednoho, a jsou zvyklí být pořád spolu) začala občas vozit, samozřejmě bylo zakázáno brát je do ložnice. Člověk, který psa nemá, prostě nepochopí, že ten pejsek je odmalinka zvyklej spát v posteli a když ho vykážete za dveře, navíc v úplně cizím prostředí, tak nechápe proč... co udělal. Navíc ten jejich prosebnej pohled mi trhal srdce, nevim jestli jsem přecitlivělá ale pro spoustu lidí je to asi pochopitelný..
Naši hafíci váží dohromady přesně 4 kila, jsou fakt roztomilý a vděčný, navíc ten můj je fakt takovej prdlouš.. kdo má rád psy tak je z ní fakt vysmátej.
Hrozně mě trápilo, když oni přiběhly ho přivítat, nebo přišly se s nim pomazlit, daly si mu hlavičku na nohy a on se ještě trochu odtáhl, pohladil je jen aby se neřeklo...
A je fakt, že u nich vidim podobný povahový rysy těžko to jde popsat ale je to z toho rčení kdo nemá rád psy nemá rád lidi. Byli ve vztahu k cizím lidem opatrní, já jsem hlava otevřená a nevadí mi bavit se téměř s kymkoliv o čemkoliv, zajímají mě problémy ostatních a jsem ochotná jim naslouchat.. U nich tohle tak trošku chybělo. Můj byt, můj život, moje soukromí... Jinak neříkám, že byli jen špatní... Ale tohle mi prostě vadilo.
Jsem ráda, že to pokaždé skončilo, zbytečně by mě jen trápilo, jestli strádají moji psi nebo jestli se partner musí přemáhat aby byli s námi doma...
A doufám, že už mě to víckrát nepotká.

Přímo k tomu tématu: si dovolím napsat-to,že přítel nemá rád psy a nebo zvířata?To také vypovídá o hodně věcech-to jaký je...Takové to zakazování -nepořizuj si psa mě vadí a nebo nevím co?No tak to bych tedy netolerovala-ok..kdyby byl alergik tak to je jiná!To je jako by jste příteli zakazovali si pořizovat např. auto,které chce Já osobně psa doma mám a nenechala bych si rozkazovat od přítele.To tedy v žádném případě.Psem to začíná(nebo jiným zvířetem)A pak si bude diktovat jestli chce to a ne ono nebo co?Já osobně bych nemohla být s chlapem co nemá rád zvířata.Ale každý to vnímá jinak...je to fakt jen můj názor.

Ahoj tak já ráda zvířata mám a psy obzvlášt...a jestli tě přítel má rád tak by si měl najít cestu i k tvýmu čtyřnohýmu miláčkovi....na druhou stranu zas dovedu pochopit chlapa že není odvařenej z nevychovanýho chlupáče, který postrádá jakýkoliv výcvik, vše se mu dovolí a a ještě ke všemu musí spát s ním v posteli a asistovat i při sexu

Můj přítel nikdy psa neměl a nemá k nim až takový vztah a to zas já jo. Bydlíme spolu asi 4měsíce, pejska nemáme a ani ho nechtěl. Ale když jsem hlídala psa kamarádce nebo mamce, tak proti tomu nic neměl a bral je i sám bez poprosení na procházky. Ví, že si pejska moc přeju a chybí mi tu, a tak budeme mít od úterý čivavku.
Je to pro mě velký důkaz lásky, taky má zrekonstruovaný byt, ale radši mě bude mít šťastnou s hafanem než nešťastnou s gaučem bez chlupů

Pro mě je vždy na prvním místě člověk, určitě bych se nikdy nerozhodovala, jestli přítel, životní parter, nebo němá tvář. Můj partner by také nechtěl do bytu psa a to je to citlivý a hodný člověk. Nechápu názor, že někdo, kdo nemá rád zvířata v bytě je špatný člověk...Fandím tvému příteli a naprosto mu rozumím, také nesnáším chlupy, sliny a tak podobně. Zvířátka ano, ale ne doma. Jak píšeš, je na tebe hodný a snaží se pro tebe dělat maximum, proto bych respektovala to, že do bytu nechce psa a v této věci, pokud postupně nebudou přibývat, bych se podřídila. Třeba časem změní názor a vychováte si nějaké to psisko společně.

Tak nějak jsi přehlédla, že ona už psa má a její "superhodný" přítel ho nesnáší a nechce.

Ne, vy nepejskařky, říkejte si, co chcete, ale tomuhle nemůžete rozumět. Když má člověk psa opravdu rád, nemůže se ho jen tak vzdát. Jedině zdravotní problémy jsou opravdu vážný důvod, ale o tom tenhle případ není.

My máme psy dva, můj mužskej mě kdysi chtěl i se psem, který byl v té době už starší. A měl ho pak rád, a hodně. Po pejskově smrti jsem bez psa vydržela asi půl roku, ta jsme se dohodli, že si pořídíme jiného. No, a už máme dva a bezmezně je milujeme, ty naše psí kožky

Ovšem jestli je pro někoho priorita super uklizený byt bez chlupů, tak je to jeho věc, nikomu nic nenutím. Naopak lidi od psa odrazuju, je to velký závazek! Ale, samozřejmě kromě dětí (které zatím nemáme), nevím o ničem, co by člověka víc obohatilo, ale to je můj názor.

Kdysi jsem žila s klukem, který mého psa sice toleroval, ale rád neměl. No a jak to dopadlo, je celkem jasné. Kromě tohoto "nedostatku" se ukázalo, jak příšerný pedant to je a jak není velkorysý. Nemyslím finančně, ale citově. O tom, jak láska ke zvířatům a chuť pro ně něco obětovat souvisí s charakterem, vím dost. A nejen kvůli němu

Pokud bych měla přítele, který mě miluje a snaží se pro mě dělat maximum, určitě bych si vybrala jeho a ne psa, který je pořád "jen" zvíře a kromě občasného pomazlení mi nic nedá. Tím myslím zázemí, rodinu, radu...Nikdy bych nepřemýšlela nad rozchodem kvůli tomu, že přítel nemá rád psy. Nemůže je mít rád každý, tak jako každý nemá rád hady, pavouky a tak podobně. A tento názor z nikoho nedělá špatného člověka, za tím si stojím. A pokud má slečna pejska u maminky a nemusí ho dávat do útulku, tak nevidím problém. Může se s ním vidět, kdy bude chtít a pejsek bude spokojený.

Saryk
Jojo,souhlasím s tebou!!úplně jsi to napsala tak jak to je

Jinak já jsem psa měla, abyste si nemyslely, že mluvím o něčem o čem nic nevím. Mám také kocoura a kdyby přítel řekl, že ne-e, vysvětlil mi to a poprosil, šel by kocour k příbuzným nebo někam, kde by "nevadil" a mohla bych se s ním vidět. Mám ho ráda, kocoura jednoho, ale životní partner a jeho spokojenost je u mě na prvním místě.

dipendenza
No dívej to je tvoje věc a tvůj názor a nikdo nemá právo ti ho brát.Ale jednu věc ti řeknu,než aby ten přítel co nemá rád psy..toho pejska nějak týral a nebo nevím co- je lepší toho pejska mít raději u rodičů..to je fakt!Ale já si myslím,že lidi kteří nemají rádi zvířata nejsou tak citliví....já osobně si s takovýma lidma nerozumím...nechápu totiž jak někdo vůbec může říci,že nemá rád žvířata a nebo je dokonce nenávidí...je to síla

dipendenza
Jo a mimochodem..myslím,že nikdo tu nějak netvrdí že jsi špatný člověk.Každý má svůj názor...a to je ok...nechci se tě nějak dotknout..ale koukám,že kdyby ti partner řekl aby si skočila s okna tak ty hupneš?Ty tu říkáš spokojenost partnera..aha..a co spokojenost tvá?No nevím..ale to je myslím na jinou debatu...sorry..nemyslím to nějak zle.Jen mě to tak nějak vyznělo s toho co jsi tu písla.

dipendenza
Nechci se tě nějak dotknout, ale nepřipadáš si citově trochu nedostatečná? Chlap zavelí a kocour poletí? A nebo je ti 18?
Je to docela hustý, řekla bych. Holky, co se necháte šéfovat mužským, kde je vaše sebevědomí?
To jsem netušila, že je asi dost ženských, co na chlapův příkaz (prosbu, citové vydírání - však si to nazvěte, jak chcete) v jakémsi láskyplném poblouznění nechají ve štychu svého čtyřnohého přítele . Možná je to jenom nezralost, doufám, že vás další léta ošklivě nevyškolí, to opravdu nepřeju nikomu.
Protože - a to si vy, tolik přizpůsobivé dámy, uvědomte - nic nemusí trvat věčně. Chlap třeba odejde a vy zůstanete samy. Pes nikam neodejde a - HLAVNĚ!! - za nic nemůže. Nestavím psa na úroveň manžela, ale jaksi spolu mohou docela pěkně fungovat pohromadě, není to boj kdo z koho!

Lenas

A jo, já bych byla pro založení tématu "Co je ženská schopná obětovat kvůli mužskému"
Jen se obávám, že tam bych asi neměla moc čím přispět.

Opravdu nejsem chudinka, co by skákala jak partner píská, ale můj názor je, že pokud bude VŠE OSTATNÍ klapat tak, jak má a jediná partnerova prosba bude nemít psa doma, tak ano, jsem z těch, které by se rozhodly pro odchod psa. Jinak by nebyl spokojený ani hafan, ani parter a v neposlední řadě ani já.
To byl můj názor a stojím si za ním a je to jedna z mála věcí, které bych obětovala kvůli mužskému.
Naštěstí na to máme s partnerem stejný pohled a toto řešit nemusíme. Za to jsem ráda, protože věřím, že to NENÍ JEDNODUCHÉ, to určitě, s tím SOUHLASÍM.