Přítel nemá rád mého psa

Zdravím Vás,
zběžně jsem četla vaše příspěvky a musím s váma napůl souhlasit a napůl nesouhlasit.
Souhlasím s tím, že když muž ženu miluje, tak by měl tolerovat v tomhle případě psa. Můj manžel zvířata taky nemusí, nebyl k tomu nikdy veden a já ho za to neodsuzuji. Miluji ho takového jaký je a neřekla bych, že když někdo nemá rád zvířata, že je špatný člověk, jak jste tady psaly. Podle mě špatný člověk je ten, co jim cíleně ubližuje a ne ten, který je nemá rád. Dám příklad: Určitě se mezi vámi najde některá, která nemá ráda hady, žáby, červy atd, to tedy znamená, že jste špatné. Určitě ale nejste. Takže nesouhlasím s tím, že člověk co nemá rád zvířata je špatný člověk.
Manžel od začátku našeho vztahu věděl, že zvířata miluju - jakákoliv. Řekla jsem mu, že po dětech budu chtít pejska. Moc se na to netvářil, ale nic neříkal. Když se nám narodili dvě děti (4 a 1 roky), tak jsem ani nestihla říct, že bysme se mohli poohlédnout po pejskovi a on přišel jednoho dne s tím, že si mám sednout k internetu a koukat jaký by se nám líbilo štěně. Zírala jsem na něj jak na zjevení. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle řekne sám od sebe. Teď v březnu bude naší čubince 1 rok. Manžel ji má rád, ale "odsaď podsaď". Nesmí domů, jen na pozvání. Doma má své místo a nesmí courat po bytě. Venku má boudu a přes den je na zahradě. Bylo to jeho přání a já ho toleruju stejně jako on toleruje psa.
Tím chci říct, že vztah mezi partnery je o toleranci. Pokud si escada007 přivedla do vztahu pejska a její partner o tom věděl, že ho má, měl by jí ho tolerovat. Ale na druhou stranu bych si druhýho psa nepořizovala pokud o to parter opravdu, ale opravdu nestojí. Třeba se to časem urovná, dejte mu šanci. Vymezte si hranice co a kam pes může a co a kam nesmí. U nás to tak funguje.
To je ale jen můj názor.
Hodně štěstí.

Je to tak, jak píše anetadela 1. Jen si představte, jak by bylo dobře, kdyby všichni ti, kteří mají rádi zvířata byli doopravdu dobrými lidmi. To by svět musel překypovat dobrem.
V reálu vidíme, že to tak není, a tito lidé nejsou vždy laskaví, chápající, milující atd.
Najdeme i lidi, kteří snesou raději zvířata než lidi. A mají je raději. Jsou dobrými lidmi???

Nečítala som všetky príspevky, ale ja keď som sa sťahovala k priateľovi do bytu, tak som si ani nevedela predstaviť, že by som išla bez mojej Bibinky, takže tam bola prvá chyba, buď ťa chce aj so psom, alebo vôbec a hotovo, a môj ju tiež moc nemá rád..., ale ja ju milujem a on miluje mňa, no a teraz je tomu asi pol roka, som domov priniesla ďalšieho psíka/zachránila som ho pred utratením/, nemohla som s ním ísť ani do bytu, lebo vedel, že už by som si ho nechala, až raz povolil a máme dvoch a toho miluje aj on...
Takže u mňa platilo, bez psa nikam, žiadne sťahovanie, ale musela som sľúbiť, že nepôjde spinkať do postele, to som aj dodržala...

píšem zmätene, ale v podstate som chcela povedať to čo Anetadela1...

Ahoj holky, píšu poprvé, ale tohle mi nedá abych nepřispěla, omlouváám se skoro bez hacku a carek, ale takhle mi jde to psani rychleji. Takze - ja jsem byla pred 2 leta sama, mela jsem deprese, ze jsem oskliva, tlusta, blala, sebevedomi 000 nic, ze me zadnej chlap nechce a dokonce jsem kvuli tomu byla i za psychologem. pak se stala stastna souhra nahod - a kdo me z toho vytahl? Jasne ze pejsek, poridila jsem si sveho vysneneho hladkosrsteho jezevcika a bylo po depresich, kdyz mu byli asi 3 mesice, ejhle seznamila jsem se se svym soucasnym pritelem. A bylo to podobne, zvirata mu nevadili, ale ze by byl vyhoukanej to teda ne. jediny co jsem dostala - byl striktni zakaz pes do postele. jenze, kdyz jsem si toho jezevcika porizovala byla jsem sama i v posteli a bylo od zacatku jasne, ze pes bude postelovy domaci. nase druha spolecna noc dopadla tak, ze misto laskovani jsem se sbalila a sla spat jinam se PSEM, pak se jeste chvili cukal, a ja mu rekla, chlapce pes je do postele naucenej, se psema spim v posteli prakticky cely zivot, jeste jsem z toho neumrela a bud bude po mem anebo mas smolika.Ted, po dvou letech? spolu chrapou v posteli voba, tuhle mi dokonce rikal, jak je to krasny kdyz se k nemu rano po venceni prijde jeste natahnout , no a je po problemu. ja bych se psa (ci jineho zvirete) nevzdala nikdy, kvuli zadnemu chlapovi a i kdyz si nemuzu moc vybirat mezi Bradama Pittama, i kdyby si me nejaky ten Brad nasel a netoleroval mi psa, tak bych se na nej vykaslala a s odpovednosti se da pes a dite srovnat, pes je zivy tvor a koho jsme si na sebe uz jednou pripoutali, nemame pravo se ho zbavovat, kdyz se nam to nehodi.... Marcela

Já jsem taky nikdy neměla extra super vztah s domácíma mazlíčkama a nedokázala jsem si představit psa doma. U našich žádný zvířátko nebylo a hodně mých kamarádek taky nemělo, ale ráda jsem si je pohladila. Pak jsem se seznámila s přítelem, začali jsme spolu bydlet a přibyli nám do bytečku jeho 2 pejskové - 2 jorkšírci, hned jsem si je zamilovala...jsou úžasní, miloučcí. Zezačátku jsem se tedy budila, abych je náhodou nezalehla, když s náma spinkali v posteli. Jsou super) už si neumím představit život bez pejsků ( máme je zatím místo miminka - taky se o ně člověk musí pořád starat ). Když přijdou domů tak jsou tak šťastní, že na nás skáčou a pusinkujou, jak kdyby jsme přišli po týdnu domů....Je to krásný

Teda já bych chlapa co nemá rád mého psa nechtěla, ani kdyby měl v rozkroku diamanty Přece jen je to člen rodiny a nebudu ho kvůli nikomu zanedbávat a pokud to nebude chtít respektovat, tak je lepší si s ním vůbec nezačínat.

No a ako to dopadlo, má autorka už psíka v byte??

Naprosto souhlasím s názorem Ecsady - pes je odpovědnost a pokud by tvoje mamka nemohla hlídat, tak co potom?.. Chápu lidi, který ke zvířatům nemají vztah a pokud jim neubližují, dokážu je respektovat. A pokud spolu dva lidé žijí a jeden z nich přijde s nápadem pořídit si zvíře, avšak druhý nesouhlasí, nelze to lámat přes koleno. Ale pokud je situace, že psa už člověk má a až teprve poté se sestěhovávají dohromady, tak není co řešit.. Myslím, že je možné i ve vyšším věku vštípit pesanovi zásady, že na tuhle sedačku se neleze (na tu u maminky může) apod. Já osobně bych také příteli v klidu sdělila, že pokud není možné mít psa u sebe (aniž by byl logický důvod, jako že znečišťuje byt nebo škube sedačku, navíc dobrman ani není dlouhosrsté plemeno, které by všude trousilo chlupy), tak se nedá nic dělat. Vím, že je to vůči tobě tvrdý, ale já tím neříkám, že se máš s ním rozcházet - jen si asi budeš muset najít jiné bydlení. Osobně jsem řešila situaci, kdy jsem se dostala do velkých finančních problémů, a protože bydlím v pronájmu (dost drahém), docela by mi bodlo, kdybych ho mohla na pár měsíců pustit a vrátit se na chvíli k rodičům. Jenže holt mám kočku (a navíc ještě zkázonosnýho králíka) a matčin přítel je občas netolerantní .. Pokud bych chtěla zpátky domů, musela bych se jich zbavit. Jenže přes tohle vlak nejel. Tak jsem si k zaměstnání přibrala ještě brigádu, padala jsem na hubu (pardon), ale přežila jsem. Prostě pokud si člověk zvíře pořídí, má to své velké přínosy, ale občas se dostane do situace, kdy "řeší" (a neměl by zapomenout na svou odpovědnost vůči zvířatům). Hodně štěstí!

Jejda, omyl! Já chtěl v předchozím příspěvku napsat, že souhlasím s názorem Janyi.. Sorry.

No, a my jsme si se snoubencem řekli, že si pořídíme mopsíka, páč se nám oboum moc líbil. No a když jsme říkali že si ho přídíme MY tak jsem nějak naivně myslela, že se o něj budeme starat spolu. Starám se pouze já, uklízím louže etc., dávám mu jíst a beru ho ven několikrát denně, toho svýho musím k tomu vyloženě dokopat aby ho vzal alespoň jednou denně ven. Zatímco já chodím do práce a snoubenec studuje VŠ a má stípko, takže vlastně nic nedělá a má celý den čas, tak já s Arnoštem valím 2x ráno před prací, pak během polední pauzy, no a pak jak jsem doma tak to už normálně s ním chodím. Mezitím po něm uklízím to co už nevydržel. A ten můj mi do toho povídá, že je ze psa úplně na nervy, že nevěděl, že to je tak náročný. (že to zrovna říká on co nic nedělá). Problém je ten, že on jakožto cizinec, kde psi doma nemají si asi nedokázal představit co to vlastě je mít psa. Prostě to viděl venku, je to krásný, zavoláš to, ono to přijde, pak mu hodíš balonek a on si hraje... a to asi byla ta představa mít psa. Kdybych věděla,že to takhle bude, tak bych velmi zvážila jestli si ho pořídím. Né proto,že bych ho neměla ráda, jen jsem děsně vyčerpaná a ještě poslouchám nervního snoubence, který je na prášky z toho že Arnie udělal hromádku (kde by ji asi tak měl dělat, když ho ven nevezme). To jsem se rozepsala, ne kvůli radě, ptž.to asi nemá smysl, situace se nezmění. To jen tak abych si postěžovala. Jo a včera jsem dělala rýži pouze pro Arnošta

Jinak my jsme si s přítelem taky pořídili k minulým Vánocům štěňátko hladkosrstého foxíka a musím se přiznat, že přítel je z ní naprosto nadšený a už si bez ní nedokáže být ani minutu. Venčí ji když jsem v práci a pečlivě se oni stará. Já ji vycvičila aby uměla základní povely, jako sedni, lehni, ke mě, fuj, nesmíš a jako perličku umí bezvadně válet sudy Je to součást naší rodiny, když jedeme s ní k tátovi, tak on teda psi v bytě nemusí, ale toleruje ji. Dokonce ji podstrkuje dobroty když myslí, že ho nevidíme, ale zas nemůže do obýváku atd. Je to o domluvě. Pokud chce tebe měl by tolerovat i tvého psa - můj názor ...

No on ho jako toleruje, má ho i rád svým způsobem. Hraje si s ním, hezky na něj mluví. Jen prostě se o něj takhle nedokáže postarat. Nebo spíš je línej. Jj je línej jak veš co se týče Arnošta. Vlastně si myslím, že tohle je jeho maximum. Prostě ho má rád jiným způsobem. Jen jsem zklamaná, prostě jsem měla jinou představu, on samozřejmě taky.

PetraKe
To je moc smutný příběh, ale hlavně, že jsi ji na konci jejího života vzala k sobě. Já osobně znám česko- arabskou rodinu, kde manžel- Arab, nejen že toleruje manželce pejska, ale dokonce ho chodí pravidelně i venčit. Asi záleží na tom kterém konkrétním muži a na míře jeho lásky a tolerance k partnerce.