Přítel nemá rád mého psa

Koukám, že se tu vůbec neobjevil názor z druhé strany. Nemám ráda psy ani kočky, zvlášť psy, dalo by se říct, skoro nesnáším. Toleruju vycvičené nebo aspoň slušně vychované psy, kteří žijí někde, kde mají svůj psí prostor (u domu se zahradou). Většina městských psů mi připadá jako uřvaní rozmazlenci, vhodní akorát k očurávání patníků, znečišťování chodníků a otravování sousedů štěkotem. Po společné zahrádce u našeho baráku courají kočky, chodí močit do mých kytek, všude nechávají hovínka a nemůžu dát ani něco vychladnout za okno, protože by to hned shodily.
Mám zvířata ráda, nezabiju ani pavouka, ale v městském bytě chovám jen to, co tam patří - malé zvíře v kleci.
Takže kdyby přítel přišel s tím, že si pořídíme psa, poslala bych ho někam (naštěstí má na věc stejný názor jako já). Když o to někdo nestojí, aby se mu v bytě pletl pod nohy pes, vyžadoval pozornost a nedejbože se válel v posteli, tak je jasné, že by mu to bylo krajně nepříjemné.

Nedá mi to, abych taky nepřidala svůj názor. Pročetla jsem diskuzi a zaráží mě, jak tu některé dáváte na roveň nemá rád psy = nemá rád zvířata. To je velký rozdíl, to mi věřte! Já osobně psy naprosto nesnáším, vadí mi na nich snad všechno, částečně se ztotožňuji s názorem _Ada_ :
Toleruju vycvičené nebo aspoň slušně vychované psy, kteří žijí někde, kde mají svůj psí prostor (u domu se zahradou). Většina městských psů mi připadá jako uřvaní rozmazlenci, vhodní akorát k očurávání patníků, znečišťování chodníků a otravování sousedů štěkotem.

Jiná zvířata mi nevadí, radši bych snad snesla hada v terárku než psa.

No a další věc je, že je rozdíl mezi tím, zda si pořídíme nové zvíře spolu nebo si vezmu zvíře, které se mnou vyrůstalo odmalička.
Pokud ho mám delší dobu a nesu si ho do vztahu, je nutné stanovit jasná pravidla, kompromis, např. že zvíře (úmyslně píšu zvíře, může to být totiž i kočka, fretka, morče, cokoli co jeden z partnerů má a druhý nemá rád) nesmí do postele, a to taky dodržovat. Ten druhý (přítel) má při společném soužití se zvířetem taky nějaká práva a když už ho toleruje, tak je na místě mu zase v určitých věcech ustoupit (a doufat, že si k němu najde cestu, na což tady všechny sázíte))
A pokud se na zvíře chystáte a partner nechce ani slyšet a vy si myslíte, že když na něj jednou budete čekat doma oba a partner se zblázní radostí, musíte počítat s následky, s tím, že to partner myslí vážně a opravdu, ale opravdu to zvíře nebude mít rád, budete se o něj starat samy apod. a pak si nestěžujte...

Milísek
Opět plný souhlas!! Co s tím? vyměnit partnera! jednoznačně! Nejde o to jestli má vztah ke zvířatům nebo ne (i když o lidech co nemaj rádi zvířata si taky myslím svoje)... každý sme jiný. Spíš jde o to že neakceptuje "něco" na čem tobě záleží - tedy nebere ohled na tvoje city.
Kdyby se tohle stalo mě řekla bych si prostě buď mě bere se vším všudy tedy i s psem nebo ať to zkusí jinde... dál bych ani nezabředávala protože svýho psa/svých psů bych se vzdát nedokázala... chlapa jde vyměnit snadno! a většinou za lepšího Jak bylo řečeno - nemusí ho milovat a válet se s ním po zemi, ale je to něco na čem ti záleží a pokud tě miluje musí to akceptovat.
S přítelem máme psy dva - retrivera a pitbula. Retrivřice je moje, je jí 7 a do vztahu už sem s ní přišla. Přítel vůbec neřešil jestli s náma bydlet bude nebo ne - bylo to jasný - je to přece můj pes! Pitbulíka sme si pořídili společně po pár měsících chození a i když to měl být společný pejsek, jelikož to byl přítelův první dovolim si říct, že mi ho ukrad ne tedy ve zlém ale pes je fixovanej vyloženě na přítele a mě bere jako dobré občasný povyražení. Na druhou stranu sem ráda, protože myslím že to ani jinak nejde - každý pes má mít svýho pána - ten svůj oltář, a tohle protě na půl dělat nejde. Přirozeně to takle vyústilo a pes je jeho K výchově mám samozřejmně svý výhrady ale protože vím že nikoho nezajímaj už si je nechávám pro sebe

Já třeba Adu naprosto chápu, já sice miluju psy a (kočku pouze vlastní nebo ty, které nám nechodí kadit do záhonu, jak už zmínila Ada), ale kdybych měla zůstat v paneláku, tak si psa taky nepořídím i když jsem po něm odjakživa toužila. Mě rodiče vštípili do hlavy, že pes do paneláku nepatří. Naštěstí jsem si našla muže, co paneláky nesnáší a tak jsme si postavili domek. Manžel taky psy nemusí, ale ví že je miluju a i tak nějak sám nadhodil (chtěla jsem ale až po dětech, který už teď máme), že bysme si toho pejsana mohli pořídit. Je ale celoročně na zahradě a když ho výjimečně pustíme domů (např. velký mrazy), tak musí být na svém vyhrazeném místě. A do postele? To ani omylem. Vadějí mi moje vlastní vlasy na polštáři natož hromada chlupů od psa.
A řekla bych, že i křeček nebo morče dokáže člověka potěšit. Já si taky po svolení rodičů koupila křečka. Tomu kdo psy nemusí, to bohatě stačí. Já ale stejně rodiče ukecávala pro pejska ač se mi to nikdy nepodařilo.

A ještě jedna věc, taky jste tu psaly o chození na návštěvy se psy, jako by to byla samozřejmost - tak pokud nemám ráda psy a jdu na návštěvu někam, kde mají psa, jsem host a budu se tak chovat, tedy psa tolerovat a odpustím si blbé kecy.
Pokud mám psa a jdu na návštěvu někam, kde psy nemají rádi, opět se budu chovat jako host a nebudu s sebou psa tahat, nepřijde mi to vhodné ani slušné.

danyjelka
S těma návštěvama souhlasím.

No nevím, pes v paneláku mi přijde šťastnější, než pes, co je celý život uvázaný u boudy a nikoho nezajímá, jak tam brečí (sousedovic případ).

Ale já myslím, že je zbytečný řešit kdo má psy rád nebo ne - to je každýho věc a myslím, že pejskaři i nepejskaři se můžou ve slušnosti plně tolerovat. Jde spíš o to, že ve chvíli, kdy si narazim holku co má x-let psa nemůžu přeci čekat, že se ho kvůli mě vzdá.... Pes není přece hračka co se dá zahodit, to myslím pochopí i většina lidí co třeba nemá ke psům vřelý vztah...

chudobka
Jo tak to taky nechápu jak někdo může mít na zahradě uvázanýho psa. Náš případ to naštěstí není. Ale s oblibou to dělávala moje babička s jejich psem (už 13 let nežije) a vždycky mi ho bylo líto. To jako máš pravdu.

malika
Ano, k tomu jsem se ze začátku taky vyjadřovala. Pokud si přivede partner do vztahu svýho vlastního psa, tak by mu to měl ten druhý tolerovat. O tom to je. A né, že pes musí k rodičům. A když psa vyloženě nesnáším, tak přeci s tím partnerem nezačnu chodit.

elissabeth
Jako kdyby se nedej bože něco stalo a my museli z nějakýho důvodu do paneláku, tak psa nedám přece do útulku. Nedala bych ji nikam. Taky by s náma do toho paneláku šla. Já nikoho neodsuzuju, že má psa v paneláku, jen jsem napsala svůj pohled na to a že já bych si ho nepořizovala. Možná až bych byla stará a sama, tak nějakýho maličkatýho joooooo.

Chudobka
nějak nechápu tu představu lidí (většinou nepejskařů co psa nikdy ani neměli) jaký je zahrada pro psa přínos!? ještě nikdy sem neviděla psa co by si dával kolečka kolem zahrady protože ho to strašně baví.... Většinou znuděně leží maximální povyražení je štěkat na kolemjdoucí. Za to každý den vidím šťastný psy když jdou na procházku s páníčkem....Jde o následující většina psů ze zahrad není rozhodně venčena 3x denně (nekteří nikdy), nejsou dobře socializovaní na situace které je potkají za plotem, často nejsou ani cvičeni, protože to prostě není třeba - píšu většinou ne vždy!! Lidi co mají psa v bytě s ním víc pracují protože musí, musí ho naučit čistotnosti, pes potkává každý den jiné psy i lidi, často má víc pohybu než ty co celý den leží na tý úžasný zahradě. Oba naši psi vyrůstali v bytě! (ano dva velký psy) oba chodí na cvičák a trávíme s nima každou volnou chvíli, občas se ale i oni s náma stejně nejradši jen tak válí. Pořizujeme teď dům a to jenom kvůli nim - stejně si ale neumím představit, že bych ty dvě svoje zlatíčka nechala na zahradě v době mojí nepřítomnosti doma (co když by jim někdo ublížil, ukrad, hodil něco hnusnýho atd) takže i když zahrada bude, psi na ní budou stejně jen pod dohledem

přesně, ale to je vzájemný i ze strany slečny - když vím že pán nemá rád psy nebudu mu nic vnucovat a prostě s ním nebudu....

Souhlas!

.. ten souhlas patřil malice - než jsem to odeslala, vlítl mi do toho další příspěve