Přítel nemá rád mého psa

Reaguji na dadabus:
Naprosto souhlasím, lépe bych to nenapsala

Já vím, že je to podraz.... proto jsem přistoupila na kompromis.. ano nebudou spat se mnou v posteli (budou mit svoji vytapenou mistnost) ale zase kdyz budu doma, tak psi VSICHNi budou se mnou jenze tam jsem taky narazila.... jsou zvykli, ze pres den, kdyz jsem pryc, maji jednu mistnost, ale izolovat je od me proste nejde... resime to stale a porad... ja doufam, ze to chce cas.... treba povoli.. zacnu spani mimo postel zkouset doma at jsou ve svem domacim prostredi a uvidime.... bude to chvili trvat, ale je to aspon krok vpred.. je to dilema.. rozchazet se kvuli tomu nechci... ale tyrat moje milacky uz vubec ne.... je to tezky...horsi je to, ze je to fakt odjakziva pejskar a v min. byte s nim jeho pes spal v posteli a ted nemuze ani pres prah... to je fakt smutny....

Tak ... pod slovem "pejskař" si představuji něco jiného, ale budiž. A čím to oddůvodňuje, že spal s vlastním psem v posteli a najednou jej už nechce ani přes prah ? Jenom tím, že má novou postel ? No jak říkám - z čtyřnohého kamaráda se najednou stal nepohodlný bytový doplněk.
Já ti přeju, aby "povolil" , ale spíš bych to viděla, že on si ve svém bytě a se svým psem bude dělat, co chce a čeká, až "povolíš" ty jakože z lásky k němu na úkor svých psů. Doufám, že se mýlím.

no je pravda, že když jeho fena dohárávala a můj pes se prostěe seknul, protože si vyžadoval, aby ho poslouchal, vochcal mu byt ...... všichni vime, že to jsou pudy a s tím se hold nic neuděla, můžu trestat jak chci.. normalne to nedela, jen kdyz chce udelat naschval a z tohoto pripadu usuzuje, ze by mu byt znicili... jsem nestastna... Ja chci abych mela vsechny tri u sebe, kdyz budu doma, ano na noc a kdyz jdeme pryc at jsou v jedny mistnosti izolovany, na to jsou zvykli,a le nemit je u sebe vubec? akorat se kvuli tomu hadame, je to fakt tezky... resim to s kdekym, jemu to vysvetluji kamaradi znami a nehne s nim nic.... ja doufam, ze nekdy povoli.. my to zkusime a bude to v pohode.. musime doma trenovat to spani v jine mistnosti, takze oba musime udelat nejaky ustupek.. ale ne aby ustupoval jen jeden... taky doufam, ze se casem obmekci.

Reaguji na zoombie:
A co kastrace fenky? Upřímně, ono soužití nevykastrovaných jedniců různého pohlaví je dost složité, odběhnete si někam a hned budete mít fenku nakrytou... A vyřešilo by to i váš problém s trucováním pesana.
U nekastrovaných fenek se často vyskytují záněty dělohy, nádory apod.

Reaguji na zoombie:
A čím to zdůvodňuje, že je tam nechce? Je to divný, když dřív mu to nevadilo. Vykastrovala bych psa, přestal by ochcávat, fenka může mít naopak po kastraci problém s inkontinencí. Já bych tohle chování nepřekousla, jak může po tobě chtít, aby si byla nezodpovědná vůči tvorům, co jste si pořídili.Asi bych se bála, co z něj vyleze později.

Pro mě by ten vztah skončil, kdyby můj přítel neměl rád mého psa. Naštěstí má

taky mi to přijde - chceš mě, tak si vezmi i mého psa, jinak to prostě nejde, pes je živá bytost a tečka

taky chápu lidi, kteří zrovna psi v bytě nemusí

jednoduše - měla jsem zvíře, mám zvíře a budu mít zvíře - patří ke mě - pokud ti to vadí, je to tvůj problém, vzdávat se ho nebudu, chápu, že vadí tobě, pak jsou možnosti odděleného bydlení, určitého kompromisu společného bydlení, nebo konec

jednou jsem randila s jedním, co se mnou chtěl bydlet - jen chtěl, abych kocoura dala k rodičům - načež jsem mu řekla, že až mě tedy přestane bavit on (jako chlap), tak ho taky vrátím jeho mamince - a bylo po vztahu

No, myslím si, že by si měl člověk, který si najde partnera se psem, toho psa hned zamilovat, jinak nemá vztah šanci... ale měl by ho v nejhorším případě tolerovat a naučit se s ním žít.

Já to zažila také, jsem pejskař zaměřený na malé psy, manžel je pejskař zaměřený na velké psy. Moje rodina má naštěstí psy tak nějak společné, takže zástali u mámy, manžel šel do vztahu přímo se svým velkým psem. Zvykání bylo těžké a narovinu přiznávám, že tak, jako mám ráda ty malé, jsem si toho velkého nezamilovala. Mám ho ráda, ale nevyrůstal se mnou, nezažila jsem ho jako štěňátko, zažila jsem ho už jen jako dospělého - a vlastně stárnoucího psa - a jen se snažím, aby příjemně dožil. Teď už je to staroušek a je mi spíše líto, že už mu moc života nezbývá a řekla bych, že ho mám prostě ráda. Platí to i opačně - manžel si jednoho z malých psů dá se říct téměř zamiloval, druhého, takového neurotického, ani moc ne. Ale stejně jako jsem já hodná na manželova psa, je on hodný na ty moje.

Zase musím ale uznatt, že manžel je a byl ve vztahu ke psovi rozumný, pes je prostě pes, žije venku, má boudu a dovnitř do domu chodí jen v případě, že venku mrzne - trochu se prohřát. Pes musí poslouchat a velmi rychle si zvykl, že musí poslouchat i mně.

no tak můj problém je vyřešený.. Já si říkala, že když mě bude omezovat teď s mými psy, co příjde pak, až spolu budeme žít.. Bylo to šílené rozhodování a pořád je to špatný, vím ale že to bylo jediné rozumné řešení
bud se vzpamatuje nebo budeme kamaradi... ale diky vsem za nazory, ktery s vami sdilim

Reaguji na zoombie:

udělala jsi dobře.

Mám německou dogu,nádherného,obřího a milovaného psa.....je pro mě nejlepší kamarád narozdíl od chlapa který se za čas sbalí a odtáhne....ale jedno vím jistě,kdyby mi chlap byť jen naznačil že ho mám dát pryč,tak s ním vyrazím dveře a ani by se nestačil sbalit

Jé, nedala bys sem fotku ? Dogy se mi strašně líbí ... asi proto, že sama mám psa kapesních rozměrů

Dobře´s udělala ... a kde skončil chudák jeho pes ?

Jeho psa mi je šíleně moc líto, je na chodbě baráku (v podstatě, když přijdeš do činžáku a jdeš chodbou po schodech nahoru, tak asi tak nějak) ma tam jen vylez na zahradu ktera je cca 5x10m . chodi s ni vencit ji tak max. 1x denne jinak at se vyvenci sama a to ji kolikrat odbyde a jede ji vencit autem... ale nevysvetlis mu to.. me toho psa bylo vazne moc lito. Kruty osud psa, ktery byl zvykly byt s panem v pokoji a obcas i posteli a Moji kluci hezky spinkaji v postylce, jak by se mi po tomhlo styskalo ......