Přítel je pracovně příliš vytížený

Reaguji na Silencia: Nacházím se v podobné situaci. Viz téma Přítel má více zájem o kariéru. Chápu tě.

to jsou i podle mne nejcennější příspěvky. Někdy lepší pár příběhů ze zkušenosti, než desítky moudrých rad.

Reaguji na Silencia: Vyjasnilo se to nějak?

Mám dvě otázky: 1) Nějak mi to nevychází, protože píšeš, že ho znáš 3 měsíce, z toho zezačátku jste se nevídali vůbec a teď se vídáte 1x za 14dní. Tak kam se vešla dovolená a služební cesty?
2) pokud jste spolu přibližně po měsíci odjeli na dovolenou a služební cesty - ty ses s ním po tak krátké době vyspala a to jediné, co o něm víš, je jeho pracovní pozice a emailová adresa?! Nemáš na něj ani mobil?! A ještě se divíš, že nemá zájem váš "vztah" prohlubovat?

Prosím, neuraž se, tím, co ti píšu já i ostatní tady - nezavírej tohle téma a až ten "vztah" definitivně skončí (a já myslím, že ano a z tvé strany), tak nám sem napiš, jak to všechno probíhalo. Protože my tě rozhodně podržíme a určitě stojí za to dát tady konečně nějakému příběhu konec a být zakladatelkou tématu, které jako jedno z mála nějak DOPADNE.
Držím palce, ať je ti štěstí v patách

Ahoj holky,
zajímá mě váš názor. Píšu téma sem, abych mohla pokračovat.

Chci tím říct, včera jsme se s přítelem pohádali. Jsme spolu 4 roky a byla jsem udivená, jak ví, co říct, aby mě to nejvíc bolelo... Náš vztah je super, bydlíme spolu přes týden. Poslední měsíc přítel rozjel více firem najednou a k tomu ještě chodil na stavbu. Nebyli jsme spolu skoro vůbec- jeden den v týdnu a to lehl a spal. Nebylo to tak, že bych na něho doma vzorně čekala. Chodila jsem s holkama ven, cvičit, hleděla jsem si prostě svého.. Dneska jeho projekt končí a má první večer volný. včera mi oznámil, že ten konec jdou oslavit s kamarádem a že se jdou opít. A pak dodal, takovým tím otráveným toném: "však budeme spolu přes týýýden". -což mimochodem není pravda, ale tady jde o něco jiné.

Jsem zklamaná, myslela jsem, že moje podpora- která jednoznačně byla-(o bydlení a všechno kolem jsem se teď starala já, neremcala jsem... neuháněla jsem ho)
a on mi řekne, že první volný večer se jde s kamarádem opít..
Já nevím, jen mi připadá dost divné, že první velký úspěch jde slavit s kamarádem..
Řekla jsem mu vše, co mi přijde nefér na této situaci (vím, možná jsem měla být nad věcí a nebrat to vážně, ale já jsem ustupovala celé dva měsíce- vždy po práci někam šli, bydlela jsem sama, nechala ho žít si to svoje...). On mi řekl, hodně věcí, o kterých věděl, že mi ublíží.. Jsem citlivá a dost si tyto věci beru.. Když ode mě včera odešel, zavolala jsem mu ještě. hned na mě vyhrkl, že mi to moc dlouho teda nevydrželo.. dál už jsem nemusela nic říkat, začal se obhajovat a pak zavěsil ze slovy: buď zticha.

Jeho pozdější reakci bych přikládala tomu, že byl unavený, naštvaný a nic mu nebylo dobré, takže na tebe asi v duchu pěkně nadával. Jak on dře a ty se někde poflakuješ s kamarádkama a tak dále - umím si to živě představit. A potom ti to pěkně spočítal. Zřejmě ti vyjmenoval všechny věci, které ho v duchu celou dobu napadaly. Že ví, čím přesně ti ublíží, není žádná věda, protože jste spolu už 4 roky a vsadím se, že spoustu z toho, co ti vmetl, se dozvěděl právě od tebe, protože ses mu s tím sama svěřila. Příklad: důvěrný rozhovor, ve kterém se mu svěříš, že tě asi pár lidí v práci moc nemusí. On to později vytáhne se slovy "ˇi v práci tě všichni nesnášej, seš strašná." ´

Má tě už plné zuby a chová se k tobě pěkně hnusně. Tohle si rozhodně partner dovolovat nesmí a i kdyby si prostě jen potřeboval vybít stres, nebo napětí, tak ho to neomlouvá - naopak. Ukazuje to, komu dá ránu jako první.

Když se vžiju přesně do téhle situace (i když to dost dobře nejde, vycházet z jedné události), tak bych s ním přestala komunikovat. Absolutně. Přiše by domů a já bych na něj nemluvila, při jeho naléhání bych mu dost rázně řekla, že se s ním nebudu bavit. Tečka. Nic bych mu nevysvětlovala, protože on moc dobře ví, za co to je a jeho snaha mě vtáhnout do hádky by mě určitě nerozhodila. Kdyby se utábořil u televize, odjela bych bez vysvětlení třeba k rodičům. Takhe by to bylo do doby, než by se vykolejil natolik (což bude brzo), že by začal dělat scény a podobné věci. Já bych nepovolila. Následně by musel ten problém řešit sám se sebou a třeba by přišel na to, že musí přilézt s pořádnou omluvou. Hlavně by si to ale pamatoval. Pak bych se k tomu už nevracela.

Jenže - a to je můj osobní postřeh - když se ve vztahu něco takového objeví, tak to je začátek něčeho hodně špatnýho. Vím, že ve vztahu jsou občas horší časy, jenže i ty by měli mít nějaké hranice. Já sama nesnesu lidi, co v nich "něco" bouchne a naloží všechny světový problémy na mou hlavu. Když si někoho vážím, nechovám se k němu jako k psovi, kterého je potřeba občas seřvat, aby věděl, kde je jeho místo.

Reaguji na RomanKaS:
Moc děkuji za odpověď. seš hodná, že si mi řekla svůj názor...

Ignoruje mě stále, za celý den se neozval a ani neozve. Šel s klukama ven a vlastně si myslím, že mu to i vyhovuje... se takto chovat.

Já ztrácím trpělivost. Protože toto mi jako vztah nepřipadá, já dávám vše a on málo...Já nevím, co k tomu říct.... strašně mě včera bolelo, co řekl, připadala jsem si jako malá... Možná i hůř, protože přesně věděl do kterého místa trefit.A co je nejhorší, asi to, že to dělal schválně... Chtěl, abych se takto cítila...
Nerozumím tomu, proč někdo využívá druhého důvěru k tomu, aby se ten dotyčný cítil špatně, nevím, co si tím dokazuje...
Je mi na nic, celý den.. On mě vlastně tímto "potrestat" chtěl, za to, že jsem chtěla trávit čas s ním? Je to směšné. celé to je směšné...

a asi i to málo je podle něj až moc. Vypadá to, že on o vztah s tebou nemá zájem. Poslední dobou si už připadám jako nějaký kat, když každá moje rada tady na omlazení je "skonči to s ním", vím, že všechny problémy se rozchodem rešit nemusí. Jenže takové problémy jsou asi skutečně řešeny doma a bez tématu na téhle diskuzi. Každopádně všechny kvalitní vztahy do kterých mám možnost vidět (já, rodiče, známí, kamarádi, příbuzní) nevypadají takhle. Figurují v nich lidé, co by nikdy svému partnerovi vědomě neublížili ani slovně, ani svým chováním. Prostě si vycházejí vstříc a bez ohledu na roky, co spolu jsou, zahrnují jeden druhého do veškerých plánů, i když třeba tráví nějaký čas odděleně. Zkrátka se domluví. Vždyť jsi s ním dobrovolně a tahkle to vypadá, že si od něj necháš všechno líbit.

Reaguji na RomanKaS:

Asi jo, jemu tato situace vyhovuje... protože mě má jistou, tak co se bude snažit. radši se bude bavit s klukama, kteří to mají stejně zařízené... A navíc, dělá blázna ze mě.. Za to, že s ním chci trávit všechny důležité momenty, jsem blázen, který bez něho neudělá nic. Je to víc , než jasné pro něho...

řekla si, že bych ho měla ignoroval, ale jak ho můžu začít ignorovat, když on mě ještě ignorovat nepřestal? Je to nějaké zamotané, už si jako ten špatný přijdu já...
Problém: Svůj první volný večer jde strávit s kamarádem, jde se bavit, jdou oslavit konec projektu... On to shrne tak, že já jsem ta mimo, že bez něj nevydržím.. Nevím už, jak mu to mám vysvětlit.. a jestli vůbec to má cenu.
Jsem fakt ponížená, celé dva měsíce jsem od vztahu ustoupila. Měl volnost na tu svou práci, co z toho mám. nic.

Cože? K tomu abys na někoho přestala mluvit snad nepotřebuješ, aby on s tebou přestal komunikovat první.

Nemá to cenu. On moc dobře ví, že tě hádka brzo přestane bavit a přilezeš za ním. Všechno, jen aby se on nemusel omlouvat. Nevím, co mu chceš vysvětlovat. On nespadl z měsíce, nějakou dobu tady na té planetě už žije, takže opravdu nepotřebuje služku, která ho ještě bude vyučovat slušnému vztahovému chování.

Být tebou se seberu a někam jedu.

To nechápu... Právě proto, že tě ignoruje, ty udělej to samé. Nejlépe bych se vůbec nevracela a zůstala u rodičů nebo u nějaké kamarádky. Nemáš tu možnost?

ty kráso, tak já už bych panáčkovi něco řekla od plic..)) holt ať žije "hysterie", ale nikdo se mnou zametat nebude...
osobně si ale myslím, že jsi jen taková bokovka, kterou se baví, kam až může zajít... sorry...

Reaguji na Silencia:
Mazec! Děláš si z nás srandu, viď? To přeci nemůžeš myslet vážně.
Kde jsi nechala sebeúctu? Nestojíš chlapovi za to, aby Ti dal na sebe kontakt, Ty mu na to skočíš i s navijákem a nakonec ještě papouškuješ, že má vlastně pravdu.

Hlavně, že si to umíš zdúvodnit.

Když si to necháš líbit, tak se nediv. Ostatní se k nám chovají tak, jak jim dovolíme.
Omlouvám se, že jsem to napsala na plnou hubu, ale tohle fakt nepobírám, to není naivita,
ale blbost.

Až by se vrátil domů, tak by mě tam nenašel. Už by z něj byl bývalý přítel.
Nechodila bych s člověkem, který mi záměrně řekne věci, kterými mě zraní.
A navíc, kde to jsme, aby mi položil telefon se slovy: "buď zticha".