Přítel je pracovně příliš vytížený

Reaguji na Silencia:
Nemáš to jednoduchý, můj odhad je, že má někde ulitou ženu, nebo přítelkyni, pokud nosí prstýnek tak pochybuji že jenom tak sám od sebe. To jak popisuješ vaše schůzky, tak to prostě on zavelí kdy máš čas a ty se pořád přizpůsobuješ?

Hmm, taky musím souhlasit s holkama... Tohle bych vztahem opravdu nenazvala. Až s ním budeš, hezky mu to všechno řekni co ti vadí apod. a uvidíš jak se zachová. Vzhledem k jeho postavení předpokládám, že nebude tak blbej, aby nepochopil třeba tu záležitost s mobilem... Klidně mu to přirovnej k obchodním partnerům, jestli bude potřeba Držím pěsti, aby ti to dobře dopadlo, i když upřímně tomu moc nevěřím

Reaguji na Melory:
Ahoj, já ho rozhodně nenazývám přítelem Pro mně by se přítelem stal až v úplně jiné situaci, my se známe zatím měsíc a beru to jako oťukávání Spíš jsem zkonstatovala, že pro vztah tenhle chlap rozhodně nebude, jenom mně vážně zajímá kam až to bude chtít táhnout, protože on do telefonu vždycky mluví jak spolu budeme bydlet a já nevím co a mně to přijde hrozně zvláštní, protože se vlastně neznáme. Podle mně když chlap chce, tak si na tebe udělá čas vždycky. Jen mně v první chvílií napadlo, jestli to není ten samej

Reaguji na Kokinka:
Něco takového znám také, nemáme stejného přítele?

Reaguji na Vernara:
Klidně to může bejt jeden a ten samej, já jsem v tomhle dost nedůvěřivá, takže vážně jen čekám co z toho vyleze

Reaguji na Kokinka:
No to já právě také, důvěřuji ale prověřuji. Ten můj ale takovou prac. pozici nemá, je automechanik

Ahoj holky,
těší mě, že nejsem sama, kdo prožívá něco takového Já tomu svému zatím říkám "kamarád", i když se známe a vídáme už delší dobu, byla jsem u něj doma, mám na něho dokonce dva telefony a byli jsme už i na kratší společné dovolené. Běžně se ale vídáme také jen tak jednou, dvakrát týdně, a to mi připadá zoufale málo! Taky mi vadí, že kolikrát na SMS odpoví třeba až za 5 hodin. Čekat na odpověď 2-3 dny, to bych nevydržela. Už tohle mě hodně vytáčí. Vím, že je sám, žádnou ženu nikde neschovává, ale má bohužel také časově dost náročnou a hlavně nepravidelnou práci. Snažím se to chápat a zbytečně kvůli tomu nevyšilovat, taky nemám pořád volno, ale v podstatě cítím stejný problém jako zakladatelka tématu... Asi i proto nejsem ani po pár měsících schopná nazvat ho "přítelem". Pořád ho vnímám spíš jako kamaráda, kterého mám moc ráda a je mi s ním krásně. Ale už bych se chtěla pohnout o kus dál. A právě ten náš "vztah" mi asi brání. Mezi schůzkami si ani moc nepíšeme a nevoláme, spíš jen, když se domlouváme, kdy se zase uvidíme. No také jsem zvědavá, co se z toho nakonec vyvine...

A přesně, jak psala Kokinka: také si myslím, že když chlap opravdu chce ženskou vidět, čas si udělá. A tohle mi právě vrtá hlavou. Proč se tak málo vídáme... Tak nevím, jsem zbytečně paranoidní, nebo je to normální? Jinak jsem taky od přírody spíš nedůvěřivá. Možná i tam je chyba...

Reaguji na Vernara:
Začíná mi to smrdět, ten můj "objev" je taky mechanik, ale dělá auta i motorky tak je to ten samej?

Reaguji na Kokinka:
Ten můj dělá kamiony, tak to asi on nebude

to chce klid, 5 hodin je vážně nic...já kdybych měla příteli odpovídat vždycky nejpozději do 5 hodin, tak se asi zblázním sama...prostě jak to vyjde

Reaguji na Vernara:
Tak to nebude, tenhle dělá spíš motorky ) vypadá to, že automechanici jsou hodně vytížení

Také si myslím...... proč asi nechce, aby jsi mi volala nebo napsala sms? Vždyť ty sladké sms jsou na začátku vztahu krásný. Že ti dal jen mailovou adresu? No protože mail je bezpečný, jeden má oficiálně a druhý pro milostné flirtíky, o tom druhém samozřejmě manželka neví. Nechci ho soudit, ale zamilovaný chlap, který to s tebou myslí vážně se opravdu chová úplně jinak.

Reaguji na KalaAzar:

presne (aj) takúto skúsenosť mám za sebou a súhlasím, tiež som dotyčného nenazývala "priateľom".

A tiež súhlasím, že začiatky by mali byť najintentzívnejšie, práve vtedy by vzájomná láska/náklonnosť mali prekvytať. Teda aspoň ja si to tak predstavujem - nevidím, nepočujem od zaslepenosti láskou, keby sa dalo, každú reálnu a virtuálnu chvíľu by som chcela tráviť s dotyčným a naopak. Pokiaľ moja náklonnosť nie je rovnakým sposobom opatovaná, trpím a nemá to pre mňa cenu.

Reaguji na KalaAzar:

Ahoj,

jsem ráda, že se ozval někdo, kdo prožívá stejné pocity a obavy. Opravdu to máme se vztahem dost podobné. Úplně na začátku jsme si psali víc a delší emaily, ale to jsme se vidět vůbec nemohli, byli jsme v zahraničí, každý na jiném kontinentu. Teď si píšeme opravdu většinou ohledně našeho setkání a já jsem vlastně i ráda, když si všechno řekneme spíš osobně. Na kratší dovolené jsme spolu už byli, na jeho služebky jezdíme spolu, jsem pozvaná i na určitou veřejnou událost, která se koná v jeho domovině. Ne, nemyslím si, že má pro mě překvapení v podobě manželky. Ani toto téma jsem nezakládala proto, aby se mě tu někdo snažil všemožně přesvědčit o tom, jak jsem naivní a že on to nemyslí vážně. Šlo mi o to, jak někdo v podobné situaci toto zvládá. Případně, jak se vztah ubíral dál a jestli se to dá nějak ustát....
Takže díky za tvůj příspěvek, budu ráda, když napíšeš něco blíž o tom, jak to zvládáš, když se nevidíte, jestli se ten "vztah" nějak vyvíjí....