Přátelé v životě

já to samé.
Napíšu Ti sz...

Ahoj holky, taky přispěju svou troškou... Já nemám kamarády žádné, ani známé nebo tak... Kromě internetu, kde je pár lidí, se kterými si povídám, ale to není opravdové.... Měla jsem jednu kamarádku v pubertě, super holka, akorát už jsme každá někde jinde a 5 let jsme se neviděly... Od té doby nemám nikoho.. No, už jsem si na to celkem zvykla a stal se ze mě hroznej sobec, protože se nemusím omezovat, brát ohledy na druhé (rodinu nepočítám) ... Neumím navazovat kontakty, prostě lost girl Ale upřímně někdy mě to dost štve ... Chtěla bych někam s někým zajít, aby mě někdo vytáhl ven, a tak... Ale bohužel ...

Reaguji na beru_: to zní hrozně to musím přiznat. Já jsem si teda na samotu na jednu stranu zvykla, protože spoustu věcí radši udělám sama, než sedět na zadku a čekat, ale nejsem z toho kolikrát happy
a jak to, že nejsi z nikým v kontaktu? Jinak se tedy hlásím mezi lidi se "nekamarádským virem v těle"

Mám to podobně. Byly jsme vždycky parta kámošek, viděly jsme se pravidelně, každý víkend jsme pořádaly různé akce, chodily jsme si sednout na skleničku..a pak přišla vysoká, teď už pracujem a nějak se už míjíme. Někdo se odstěhoval do jiného města a už se vidíme jednou za půl roku a nemáme si skoro co říct. Najednou je strašnej problém domluvit se na jednom víkendu, který by se hodil všem, abysme se mohly vidět. A to jsem si naivně myslela, že nás se tohle nikdy týkat nebude. Teď už si skoro víc rozumim s kolegyněmi z práce než s kamarádkami.

Přesně! Dneska se naše rozhovory točí spíš kolem toho "Hele vidělas, co zas XY dal/a na FB?" Chybí mi takovéto "pojď na kafe, mam plno novinek"...dneska si všechno řeknem dřív přes PC nebo smsky a to kafe už k tomu ani nepotřebujeme...

Mám to stejně..

Možná jsem to "škodí" měla dát do uvozovek. Ono vždy záleží na tom, jak kdo přistupuje k tomuto typu společenských vztahů. Nenazývala bych ty lidi "přátelé" nebo "kamarádi", protože to jsou podle mě lidé s kterými si máte co říct i poté, co skončí běžné zdvořilosti a zjišťování novinek. To jsou prostě "různí známí".
Vlastně je to takový filtr na mezilidské vztahy, "známosti" se odbudou online a zůstanou jen kamarádi. A otevře to oči lidem, kteří mají desítky známých a žádné přátele.

Já jsem si všimla jak na fb dávali mnozí z mých "známých" vše co se jim urodí v mysli, pomalu informují i když se uprdnou a o to víc mne to motivuje nepsat tam skoro nic
napíšu si radši s lidmi přes ten chat, ale to je celé.
a pak když lidem napíšu "nesejdeme se, at si pokecáme" jsou z toho udivení, že je něco proč se chci sejít

Zajímavé téma. Už jsem si zvykla, že přátelé na FB jsou spíš známí... Naštěstí mám pár opravdových, dlouholetých přátel. Ztotožňuji se s názorem, že ti jsou nejvíc - na rozdíl od životních partnerů nepřicházejí a neodcházejí tak často. Ale chápu i to, že přátelé se stávají známí a z života odpadají a pak přicházejí noví... Je mi líto těch, kteří opravdové přátele kolem sebe nemají, snad je pak nějak nahrazuje rodina...

Já myslim, že tohle je už docela pryč, aspoň u mě a mých "přátel". Já teď spíš na své zdi věčně vidím samé ty životní události. Já mam pocit, že některé holky informují o těhotenství snad rovnou ze záchoda, kde si zrovna udělaly těhotenský test a chudák tatínek bude poslední, kdo to zjistí, teda pokud nebude zrovna online A nebo zásnuby, to tam taky flákaj snad rovnou po otevření krabičky s prstýnkem. Už se nějak vytrácí to kouzlo toho, že takovéhle důležité věci vědělo v okolí jen pár "vyvolených" a tajně se to špitáním posílalo dál.
Jejda, sice jsem se k tématu už předtím vyjádřila, ale abych teď nebyla OT...Měla jsem teď trošku zdravotní problémy a fakt jsem poznala, kdo je opravdový přítel a kdo jen známý. Pokud má člověk nějaké problémy, tak se mu ten okruh přátel vždycky trošku zúží, takový je život.