Přátelé v životě

A co se těch sociálních sítí a tak podobně týče, tam si myslím, že to hlavně škodí v tom smyslu, že to zabíjí veškerou konverzaci typu "no a jak se máš, co teď děláš, kde pracuješ, co Marek, pořád spolu chodíte, a plánujete svatbu nebo děti, kde jste byli na dovolené a jaké to tam bylo, ukážeš mi fotky?" - všechno to víme z Facebooku, tak o čem se spolu bavit? Tady už pak hrají velkou roli nějaké společné zájmy, protože ty se dají "probrat".

Já osobně bych své nej přátele napočítala na prstech jedné ruky, další jsou lidé, které občas vídám a zbytek to je ta známost. Já bych řekla, že je to v životě normální. Když jsi mladší, tak těch přátel máš třeba víc. Vytváříš si ten okruh a pak se to trošku pročistí. V takovém tom období, kdy se lidé poznávají pak jednoho dne jde každý jinou cestou, když to tak má být. Třeba na takovém FB mám minimum přátel. Jsou to lidé, které vidím pravidelně a nebo kamarádi, kteří jsou z ciziny. Absolutně nejedu na čísla, protože pro mě je důležitá kvalita než kvantita. Také vím o nějakých známých, kteří mají x přátel, ale nikdo z nich není ten pravý a když má dotyčný problém, tak se otočí zády. Pomlouvají se a pak si hrají na kamarády. Hlavně toto se děje často i v rodinách, že lidé nemají takovou potřebu. O tom ten život je. Když si s někým rozumíš v 15ti, tak to neznamená, že si s ním bude rozumět za 5,10,15 let stejně. Já mám i chvíle, kdy mě lidé naopak obtěžují a ani je tolik nevyhledávám. Zažila jsem i lidi, kteří byli přátelé a když měli problémy a věděli, že jsem na tom finančně dobře, tak za mnou chodili pro pomoc. Velké částky v žádném případě nepůjčuji, ale půjčila jsem pár malých a jak to dopadlo? Tahat z nich ty peníze zpátky to byl oříšek, od některých jsem je ani nedostala a ještě mě pomlouvali u ostatních, že jsem svin.ě, protože ty peníze chci zpátky ) I takto to bohužel dopadá. Takže já mám tu svou hrstku přátel, kterým věřím a jsem k nim otevřená a další miliarda přátel aby mě to akorát někde drbalo a pomlouvalo se mohou jít bodnout. A další věc je ta, že když jsem měla období párty, tak jsem měla kamarády snad všude. Jak jsem chtěla podnikat něco jiného, tak ten zájem hodně rychle opadl a sehnat už jen akční lidi, kteří nechtějí jen sedět v baru a řešit svoje deprese to je také oříšek.

Nečetla jsem celou diskusi, ale přidám i svůj pohled. Opravdovou kamarádku mám jednu. Takovou, se kterou je to na sto procent. Těch "ostatních kamarádů" je dost, na pivko, povídání ok - ale na ty hlubší věci, porozumění, klidné večery u vína a absolutní toleranci a oboustranné souznění jen v jednom případě. Co jen! Jsem šťastná, že ji mám. Strašně.

A ano, je to asi vývojem v životě, že s lidmi, se kterými jsem si dobře rozuměla před pěti, deseti lety, si dnes nemám skoro co říct. Myslím, že to tak je, nedávno mi krachlo patnáctileté přátelství, prostě se cesty rozdělily, každá uvažujeme úplně jinak a vznikaly z toho nemalé problémy. Dnes se občas sejdeme nebo si napíšeme, ale beru to tak, jak to je, každá si jdeme tu svoji životní cestu a už se asi tolik nepotřebujeme. Neberu to nijak tragicky a rozhodně to není poprvé, co se moje a někoho jiného cesty rozdělily.

Dovolím si na závěr lehký rýp. Mohu?
Není "mám 5 nejlepších kamarádek" lingvistický nesmysl?

Reaguji na jersey: Taky jsem nechápala rodiče. Tatík si občas skočí do hospody, ale s nikým se nijak pravidelně nestýká, mamka má známý v práci a jednu jakž takž kámošku, se kterou se vidí třeba jednou za půl roku. Jinak se s nikým moc nestýkají a je jim dobře. Já teď, když jsem se trhla z toho věku, kdy vymetáš akce a máš kolem sebe pořád lidi (se kterýma tě spojují víc ty společný zážitky, než nějakej pohled na svět), nemám takhle "partu".
Nejvíc mě proto štvou americký filmy, které se nám stále snaží namluvit, že kámoši navždy v dobrém i zlém - ale v praxi to podle mě udržet nelze...
Na druhou stranu, partner má kamarády (není nijak společenský) od ZŠ a stále, když mají možnost, tak se vidí, vymýšlí akce - spojují je ty chaty a rekonstrukce bytů a dopravní nehody... Často společně hrajou online hry (třeba teď) a to je udržuje v kontaktu. Je ale pravda, že zase všichni řeší společní věci - jsou ve stejné fázi života.

Ano je . Protože nej je prefix, který se váže k něčemu, co je "extra", nelze proto mít 5 nej telefonů. Nicméně, co má prefix nej-, by mělo být jen jedno, to co se vyznačuje tolika superlativy (nebo negativy), že je to TOP všeho . Bohužel, čeština je docela v určitých ohledech tolerantní - lingvista tohle nenapíše, ale v praxi se používá - vinu dávám médiím

Reaguji na noninek: máš naprostou pravdu, každý je v jiném "levelu" života a pak si nemá co říct.
mě přijde, že chlapi to mají nějaké jinačí, nevím proč, ale jim ta přátelství nějak víc vydrží nehledě na okolnosti které se okolo nich mění.

Já se třeba více kamarádila s klukama. U holek jsem moc štěstí neměla. Ženské na sebe pořád žárlí snaží se být lepší než ta druhá a některým přijde normální zajímat se o přítele své kamarádky, neumí si říct co je štve do očí někde se pomlouvají a nebo nic neřeknou a najdou si jinou kamarádku. Já měla za celý život dvě nej kamarádky. Jedna na střední škole to jsme spolu byly denně a druhou mám teď. K ženským moc otevřená nejsem. Chlapi jsou trošku jednodušší, ale to jejich přátelství má takovou hezkou stabilní formu. Když se pak něco stane, tak si dají přes držku a nebo si to řeknou rovnou. Možná kvůli tomu mají lepší vztahy mezi sebou, protože ženské se bojí mluvit jak s kamarádkou, tak s partnerem. Donedávna jsem měla dokonce svého nejlepšího kamaráda. Já jsem mu tedy byla schopná říct úplně všechno. Ztroskotalo to, když mi řekl, že by chtěl být něco víc, ale musím říct, že jsem se na něj mohla kdykoli obrátit a nikde nežvanil.

Reaguji na EleanorWoods: tak to máš dobré zkušenosti, tedy kromě té poslední, to je hrozná škoda to věřím, že zamrzí.
Mi řikala zrovna dnes kamarádka, že se svým nejlepším kamarádem si začala vztah, on si to ted rozmyslel a chce zpět jen kamarádství, takže konec s obojím, to je nevýhoda

Já jsem si taky vždycky rozuměla s klukama, ale pak přišla puberta a oni se mě stranili, protože měli jiné věci na řešení a bylo už nestáli o to hrát se mnou fotbal..

Reaguji na jersey: Tj. jenže když jsi starší, tak už také není OK být v partě kluků jako ta kámoška. Pak jsi pro ně něco jako kámoš a myslí si, že před tebou můžou řešit opravdu všechno ( tj. i holky a různé nechutnosti) a to tě v určitém věku také přestane bavit. Pak by měla být blíže nějaká kámoška, ale tam je to složité v tom výběru. Když jsem byla mladší, tak mi kluci také stačili, ale jak jsi starší tak už to moc nejde a málokdo zůstává jen u toho kamarádství. Já se třeba nikdy s kamarádem nevyspala a nikdo mi to ani nevěří. Se bojím toho, že bych toho člověka pak ztratila jako tvoje kamarádka. To by tam musela být asi velká vzájemná přitažlivost a k tomu jsem se nikdy nedostala. Pro mě ten kluk byl jako můj bratr takže by to byl takový incest. Škoda, že to té kamarádce nevyšlo asi měli zůstat jen přátelé jenže to zrádné lákadlo jaké by to asi bylo?)

Tak to se divím. To bych tě mohla seznámit s kamarády mého přítele. Oni pořád koukají a chodí na fotbal. Jak ho hrát, tak na zápasy a dají si tam i přes hubu, když na to přijde a mají asi dvě kamarádky, které to mají rády také a dokonce i řeknou, že hrají dobře a pravidelně je berou, když jdou hrát ))

Přidávám se Mám dva nejlepší kamarády - jedním je přítel a druhým kluk, kterého znám ještě déle jak přítele a od první chvíle jsme si sedli. O to víc je mi to přátelství vzácnější, když je to kluk. Vždycky jsem si s nima lépe rozumněla, ale bohužel, málo který chlap ve mě vidí pouze kamarádku, takže dříve či později to vyšumělo.

Měla jsem snad jen jednu nejlepší kamarádku a s tou už se moc pravidelně nestýkáme, i když se snažíme. Každá bydlíme jinde, máme jiné přátele, takže jsme rády, když se sejdeme občas. A stejně už to není ono, obě jsme se trochu změnily - já od té doby, co mám přítele a ona, co šla na střední. Takže od té doby jsme kamarádky, ale už určitě ne nejlepší.

Reaguji na EleanorWoods: já bych byla ráda, fakt. Nejsem v tom dobrá, ale hrozně mě to baví a kdyby mi to někdo přádně vysvětlil a naučil, jéje. to bych byla happy.
Já jsem spíš jako chlap v některých věcech a co se týče upřímnosti - já jsem upřímná skoro vždy - ne vždy v práci jistě A i to je možná důvod proč nemám tolik lidí kolem sebe, jsem přímá a upřímná. Nemám ráda lži a zbytečné divadýlko kolem, na to nemám čas a náladu.

Je to pravda, člověk se mění a tím i jeho priority. Hlavně teda jak člověk dorůstá, ale mě by klidně vyhovovalo být "jen kamarádka" uvozovky protože to myslím pouze tímto smyslem. Jak píšeš, nejen jako incest, ale vše se pak zničí, víš o tom druhém tak osobní věci, že to nelze zapomenout. A dle mého je pak pro toho, kdo byl jakoby odkopnut to horší proto, že nedokáže odpustit a nejde se pak vrátit zpět kde to bylo

No, ale třeba záleží na tom, jak to vnímám. Jsem introvert a stávající stav, kdy se s kamarády nevídám denně mi téměř vyhovuje. Samozřejmě bych radši častěji než to teď jde kvůli vzdálenosti, ale denně by to asi stejně nebylo...
A na počet přátel nehraju. Lepší pár, ale o to lepších a opravdovějších...

Od doby co mám současného přítele, jsem taky extra moc nových přátel nezískala, protože není čas (a co se týče chlapů kamarádů, co si budem namlouvat - o zadané ženy stojí trochu míň než kdyby měli větší šanci u nezadané...). Ale upřímně řečeno - už tak nemám dost času na stávající přátele, že možná tím líp. Jinak lidi mně obecně oslovují docela dost (pokud nemám den, kdy mám na čele napsáno "dejte mi všichni pokoj" ), takže kdybych chtěla, ty možnosti asi jsou.

opravdu těžko říct... a radši si vše ani domýšlet nechci, aby mne to nemrzelo.

tybrďo...

jo, mám zkušenost, když jsem kdysi jedné spolužačce na vš pomáhala, překládala jí nějakou literaturu atd a pak po mne chtěla ještě víc a já odmítla, protože z toho mohl být průšvih... a byl konec přátelství (já teda nikdy nevěřila, že se o čisté přátelství jedná, ale i tak dobrý šok...).

jj, ale na druhou stranu to mírně zamezuje blbým dotazům typu "Tak jak se vám s Pepou daří? Bude svatba?"... když se třeba před nedávnem rozešli....
Nebo na ty fotky z dovolené se dá nějak navázat.
Atd.