Přátelé v životě

Vždycky jsem si říkala, jak jsou moji rodiče divní a trapní, že nemají žádné přátele. Jejich svět byla jen práce a rodina, pozvali si někoho domů jen opravdu výjimečně. Ale teď mi připadá, že pomalu směřuju do stejného bodu.

Některé přátele jsem musela zvát ven nebo na návštěvu jen já. Když mě to jednou přestalo bavit, tak kontakt v podstatě uniknul. Ještě tak napsali na FB pár vět a tím to haslo. Neviděla jsem zájem.

Nedávno jsme se domluvily s kamarádkou na schůzce, ona ji den předem odvolala, že je jí zle. Dokonce jsem jí nabízela, že přijedu s pomerančema a lékama. Druhej den měla na FB vzkaz od nějakého kamaráda, že ta "návštěva restaurace byla fajn". Už jí nevěřím, i když říkala, že nutně musela jet do města. I kdyby to bylo tak nutné, kdyby jí bylo fakt zle, nepůjde ještě s jakýmsi kamarádem courat.

Naštěstí mám teď kamarádku, kterou jsem potkala při studiích a myslím si, že je vlastně prototyp ideální kámošky - hodná, otevřená, nestydí se říct mi, že mě má ráda. Navzájem bychom pro sebe udělaly cokoliv Je to holt vzácnej úkaz. A vídáme se, ačkoliv bydlí v úplně jiném městě. Když se chce, tak to jde.

Reaguji na Lisa: přesně tak, když se che tak to jde

holky co máte best přítele v partnerovi - jste štastné a moc vám to přeju. Já to štěstí tedy nemám Jsem nějakou dobu sama a nemám štěstí na lidi
Navíc se tady trochu setkávám i s předsudky, protože jsem z jiné země tak prý jsem něco méně . (drzouni,).

Já mohu říct, že mám asi nejlepší kamarádku holčinu, kterou jsem potkala tady, píšeme si maily a nikdy jsme se neviděly, přesto o sobě asi víme více než leckteré letité kámošky
Jinak přátele na setkání -realitu - tak jednu dvě - z toho jedna protože s ní bydlím, tak jsme se skamarádily a druhá spíš známá. Tu moc neznám. A v ČR skoro nikdo.

Taky by se mi jak tu někdo psal líbilo - jako v Sexu ve městě - každá jiná, ale dohromady prima parta holek. Přála jsem si to vždycky mít nějakou partu, či být součástí, zatím se mi to nepodařilo
No protože je nás dost co se dát nějak dohromady? Kdo je z kama a třeba se spřátelíme? Já teda nabízím online kontakt

Reaguji na jersey: V jaké že jsi zemi? Jo Sex ve městě to je dobrý parta taky jsou každá na jiném konci světa a schazejí se vid
Jinak já jsem teda ráda za kamarády co mám, ale ostatní mě dost mrzej no :/

Reaguji na Liti: jsem v Anglii.
mě mrzí, že ze školy a tak ty lidi jakoby odpadli. mám je na face a sem tam napíšu či oni, ale to je celé. _jak se máš? fajn-ty? -taky. - konec.

Nečetla jsem sice celou diskuzi, ale mám úplně stejný pocit. Naposledy jsem měla opravdové kamarádky a kamarády na gymnáziu před x lety. Od té doby lidé jen "přicházejí a odcházejí".

Co jsem ale dodnes obzvlášť nepochopila je fenomén přátelství mezi mužem a ženou. Existuje vůbec? Došla jsem k závěru, že zřejmě asi nejsem ten typ holky, se kterou by muži (s výjimkou gayů) dokázali jen kamarádit.

Jo, a taky je teď populární takové to "kamarádství" s nějakým konkrétním cílem jako např. budeme velcí kamarádi - ty si budeš zapisovat každý týden na přednáškách poznámky a já si je pak od tebe budu opisovat/kopírovat. Samozřejmě to podávám nadneseně, ale kolikrát zvlášť u spolužáků (mužů) fakt nevím, o co jim jde. Buď fakt jen o ty poznámky, nebo o mě jako o sexuální objekt nebo je asi 0.1% pravděpodobnost, že se chtějí jen upřímně kamarádit.

Dělám si pravidelně zápisky a už mám taky pár zájemců..ale podle mě v tom nic jinýho než získání zápisků není Kdyby chtěli něco víc, tak by spíš zvolili jinou cestu..tohle je jen vyčůranost

Tak to co píše zakladatelka se stává spoustě lidem co jsou v zahraničí. Když jsem odjížděla do Anglie, tak jsem všem tvrdila, že mě se to nestane a já na kamarády nezapomínám. Jenže jaksi oni za tu dobu 'zapomněli na mě'. Z mé tehdy nejlepší kamarádky je už jen kámoška, která se sama ozve za dva měsíce, někdy ani to ne. Vykašlala se na mě a věty typu 'Jsi daleko, žijeme každá jiný život,atd.' jsem nehodlala poslouchat. Za to ti, kteří zůstali, těch si nesmírně vážím a vždy když jsem v ČR tak se sejdeme a něco podnikneme. Navíc jsem potkala nové přátele v UK - sice jen pár, ale zato jsou zlatí a vždy mi pomohli a ozvou se sami od sebe Takže bych si s tím hlavu nelámala, praví přátelé přijdou, když se na tebe všichni ostatní vykašlou

bože přála bych si jednu jedinou kamarádku, která se ozve sama od sebe...
připadá mi, že se furt vnucuju a už mě to nebaví, takže jsem přestala a vidím ten zájem...

Reaguji na Tynush_ka: já též, někdy jsem překvapená, když se někdo ozve, už bych to ani nečekala
taky na to ale kašlu.

Reaguji na Ewenely: nejhorší je to, že je to spíš lenost udělat si čas na zprávu či tak, protože i přes skype, mail, sms se toho dle mého dá spoustu sdělit vid..

taky mám ráda, když ti řeknou lidi, že mají moc práce atd, proto se nestíhají ozvat, ale hlavně že smrděj každej den na tom blbym FB

souhlasím... jak jsem říkala, "kamarádka" bydlí o patro níž a když už nějaká komunikace tak na webu.. pak si osobně nemáme co říct... když jsem ji tahala aby přišla na čaj, na dvojku vína tak přijde na dvacet minut, půl hodiny a pak už zase musí zpátky, přitom na práci nemá nic...
celý jaro jsme chodili třeba ven se psem a nějak sem neřešila, že jsem jí psala já iniciativa byla z mé strany, pak jsem se nad tím jednou zamyslela a prostě jsem se jeden den neozvala a přestala jsem... a nic
i když je teda fakt, že co se začala ku***t s kdekym tak se její chování dost změnilo a občas mám pocit, že si o sobě teď myslí, že je něco víc

Ne, tak to nebylo vůbec myšleno. Jen jde o to, že si vzájemně nemáme co říct. Oni řeší, jak se minulej víkend pěkně opili a za týden jsou pít zase a já jen sedím a čučím a tak jsme se přestali stýkat. V jejich společnosti mi nebylo prostě dobře a nepláču nad rozlitým mlékem. To, že se občas někde potkáme a prohodíme pár slov, je fajn, ale stačí to. Nejsou to lidi, se kterýma bych si chtěla dál povídat (po zkušenostech z posledních několika let). Jen jsem narážela na to, že každý má jiný zázemí (př.: zatímco já teď řeším koupi bytu = mám si víc co říct se známýma, co tím už prošli, než s člověkem, co bydlí u rodičů) a na tom taky krachujou vztahy. A narážela jsem tam na to, že i to, kde bydlíš, co děláš tě ovlivňuje...
U zakladatelky, která je prostě teď mimo, je to o to větší, protože lidi si fakt myslí, jak se někdo v zahraničí má a málokdo je schopný přenést se přes to, že kamarádka je pryč, nebo dělá něco jinýho, než já... Vztahy a udržování vztahů je děsně složitý :-/

Reaguji na noninek:
podobně jako ty jsem to viděla i já. já tedy nikdy nekupovala byt či tak, ale přesně, jsi na jiné úrovně a nemáš si s těmi lidmi najednou co říct. To se mi stalo, když jsem se sešla s lidmi ze střední školy a já jsem už několik let tou dobou pracovala a bydlela sama hned po škole a oni studovali dál, či se tak poflakovali. Neměli jsme si moc co říct, o jejich zkouškách, o mojí práci, a to bylo celé. Víceméně se spíš vzpomínalo na "staré dobré časy", které jsou tedy ale dávno minulostí a slepit to tím nelze
Nejhorší je, že někteří lidé, i když mají rodinu jakoby nedospějí - prostě "smrdí doma - televize, počítač, telefon a nějaké hry či tak". Děti to pak odkoukají a jsou to samé.

Taky jsem si řikala, jak divní jsou moji prarodiče,že krom nákupu či procházky nic nedělají. Nemají přátele, ted je chápu Málokomu člověk může dneska věřit a ještě aby poslouchal něčí výmluvy, jak někdo nemá čas.

Mě přijde normální, že člověk se postupem času s některými přáteli stýká více a s jinými méně, vždyť naše životy se mění, lidé se z různých důvodů přestávají věnovat tomu, co nás nejvíc spojovalo, a dělají zase něco jiného. Takže je samozřejmé, že dřív jsem si mohla s někým povídat nebo psát každý den a vždy bylo o čem, a dnes by bylo příliš, kdybychom se scházeli jednou měsíčně. To ale samo o sobě neznamená, že ten vzájemný vztah je pokažený.

Tím teď nemyslím takové ty přátele, s kterými se člověk stýká proto, že jsou prostě nablízku - takže úplná klasika jsou "kamarádky ze školy". Když škola skončí a pominou témata "učitelka je *censored*, nebaví mě chemie, Bára chodí s Michalem, dáš mi opsat čtenářák?", tak najednou není o čem mluvit, a když se zkusíte bavit o životě, tak to povede spíš k hádce, protože v takových věcech si nerozumíte.