Otci nevyhovuje můj přítel

Za to se určitě nestyď!
Vztah s prvním klukem, jsi začínala jako dítě, které se zatím změnilo v ženu a tvé nároky, představy, touhy začaly mít jasnější kontury.
Sama jsi to ve svém příspěvku napsala, že je lepší ten krok udělat dříve, než později.
Je to tak.
Ty nemusíš pociťovat vinu. Prostě jsi jen dospěla a to přece není žádný hřích.

musím souhlasit, stalo se mi to samé, zhruba v 17 jsem představila nyní již expřítele své rodině. Táta si ho až moc zamiloval, po dvou letech jsem se s ním rozešla, ne že by byl moc hodnej ale prostě to neklapalo, nešlo to dál a já pochopila že chci něco jiného.
Táta mi to asi rok ještě vyčítal, pro nej to byl člověk, kterýho měl až moc rád (pomáhal mu ve firmě, táta ho zas sponzoroval). No prostě si totálně padli do oka, dneska už je mi 23, je to sakra let zpátky a táta si zvyknul, trvalo to asi rok po rozchodu a zhruba dva roky než úplně zapomněl...nyní mám nového přítele (ty mezitím jsem raději ani nepředstavovala) a naši o něm ví, o těch předtím ani netušili a představovat ho moc neplánuji, jsem dospělá, žiji svým životem a někdy je to tak lepší. I když málokdo pochopí, že jsem s přítelem dva roky a neznají ho, prostě nebyl čas, žijeme od nich 400km, tak možná o proto.
Takže jediné co jsem ti chtěla říct, že mému tatkovi to trvalo přes dva roky a jediné co nemá smysl se snažit poukazovat na to, že nynější přítel je lepší....

Reaguji na hot babe Fergie: Právě já na to nepoukazuji. Jen jsem mu už hodněkrát v breku říkala, že jen chci, aby ho bral, protože já ho miluju a on je přece můj taťka a má chtít, abych byla šťastná! Ale taťka není splachovací, takže u něj je to taky otázka roků než zapomene...

kočko, to je stejné jako muj tatka viděl mého ex jen v tom dobrém světle, taky už neviděl, jak mě dokázal ponižovat a všichni viděli jen to, jak na mě byl hodnej.
Takže já to naprosto chápu, sama jsi měla duvod proč se rozejít a vztah ukončit a věřím že sama víš, že to bylo to nejlepší (já s odstupem času to beru jako svoje nejlepší rozhodnutí, prtž mi dlouho trvalo než jsem to dokázala ukončit) a i kdyby ti tenhle vztah nevyšel, život jde dál Držím palce ale at se vám daří a at skloubíš vš i práci i společné bydlení

Děkuji...Máš naprostou pravdu. Už jsem měla strach, že jsem asi fakt bezcitnej a špatnej člověk...

určitě se to po čase spraví, zažila jsem to samé a jen tedka vím, že bych ho stejně musela představit, bydlela jsem pak u jeho rodiču, takže by to ani jinak nešlo. Dneska už tatka na to neřekne jediné slovo, prtž mezitím zapomněl a poznal mého ex i jinak, když jsem občas zpětně řekla, že dneska dělá to a to a volí stranu,kterou já ani táta nepřeneseme přes srdce

to nejsi, okolí si taky myslelo, že mi jen nestačí partner, že potřebuji někoho lepšího, ale já v 17 byla dítě a za ty dva roky na sobě zapracovala, začla jsem pracovat, studovat vš a přítel zustal na místě, někdo to nepochopí, ale já to chápu, tedka mám chlapa, který vlastní velkou společnost, je schopný ředitel, manažer, ale o penezích to není, je to o tom, že je to člověk jako já, jde si za svým a pracuje na sobě

Toto jsem také poznala a ještě chvíli v takovém vztahu, tak mě vezou do cvokhausu, on je opravdu rozdíl mezi hodným chlapem a tím, co popisuješ. A rozchodu s ním nelituji, ba naopak si říkám, že jsem to měla udělat už dávno.

Reaguji na VogueLady:
Já to mám takhle s partnerovou maminkou, žádná jeho partnerka se jí nelíbila a dávala jim to najevo, to až po rozchodu vždy ta "původní" byla nejlepší a ta "nová" na houby

Reaguji na hot babe Fergie: Právě. Zas tak hodnej nebyl, ale já nejsem ta, co by na něho tady vyvalila jeho chyby, protože je mám i já. A taky to beru za nejlepší rozhodnutí, protože ti musím říct, že jsem si za poslední rok toho vztahu připadala jen jako loutka na hraní, která musí splňovat určité povinnosti jako partnerka a při tom se mi ze všeho dělalo špatně...včetně sebe.

Tak ja Tě plně chápu, taky jsem byla s přítelem od 16 do 23 a naši si na něj zvykli opravdu hodně a když jsem se ním rozešla, tak mi to sice vyloženě nevyčítali, ale hrozně to řešili a to mi taky nepomohlo, chtěla jsem mít klid. a jak psala True, fakt je lepší netahat přítele domu moc brzy, a nemyslím to jen omezením věkem ať je Vám 17 nebo 25 tak vzít přítele domu až si je člověk tak nějak "jistej", že by to mohl být ten pravý. Já sama jsem tu chybu udělala taky víckrát, a ted jsem se zařekla, že už to neudělám, všichni si pak zvyknou a po případném rozchodu vyčítají a moralizují....navíc když ho jako já seznámíte s celou rodinou, babička sestřenice a tak... To se jim to pak do toho kecá, že byl hodnej a proč ses s ním rozešla a tak. Každopádně v případě VogueLady věřím, že to chce čas, než tatínek stráví tu změnu...A na tyhle řeči nereagovat a hlavně! nic si z toho nedělat, je to Tvůj život a jak říkáš sama jde přece o to abys byla šťastná!

Reaguji na VogueLady:
hodila bych to za hlavu a netrápila se tím
Podle toho co píšeš máš jasno, přesně víš proč si co udělala a to je nejdůležitější. Táta si časem zvykne Nejdůležitější je, že jsi spokojená.

Reaguji na hot babe Fergie: Myslím, že mi mluvíš přímo ze srdce.

Přesně tak. Ex byl takový, že jsem se s ním nemohla bavit o tom, co se děje ve světě, neměl žádný všeobecný rozhled...měl takové "jednoduché" názory...Já chtěla třeba zkusit novej sport a jeho reakce byla "no jo, ty se chceš zase ukazovat!" ...můj dosavadní přítel mě ve všem podporuje, dává mi osobní prostor, můžu si s ním pokecat na úrovni, poradí...Prostě změna o 100%

Děkuji Vám všem, holky!! Jste úžasný!! že jsem takovou "kamarádku" ještě nepotkala ))

Nejsi zmanipulovaná. Nebudeš první ani poslední na světě, která zvládá ve stejném věku výšku, stěhování, později domácnost a brigádu k tomu. Taky jsem si tím prošla Nikdo netvrdí, že je to stejně jednoduché jako bydlet u rodičů, jasně že není, a Ty si to, dle mého, uvědomuješ taky. Ale zároveň to ani náhodou není nic nezvládnutelného, z čeho by se měl člověk zákonitě zhroutit
Ty to zvládneš, řeči rodičů pouštěj jedním uchem tam, druhým ven, zbytečně je nedráždi, všechno jim odkývej a pak si to udělej po svém. Dej jim čas, oni si zvyknou, že už si o svém životě rozhoduješ bez nich Tenhle krok musí udělat každý, některé ho udělaly dřív než Ty, jiné později, Ty ho děláš právě teď. Tak přeju trochu nadhledu, trochu štěstí a hodně pozitivního přístupu

To je fakt. Mě to někdy tak rozčílí, že se s nima začnu aji hádat, ale to asi opravdu nikam nevede...Takže mlčet a myslet si své.

Děkuji za vše