Skorotchýně chce abych pečovala stejně o jejího syna

Mám takový dotaz, protože nevím, co si mám myslet. Mám přítele (letos už 27 let), mně je 21, jsme spolu už skoro 5 let a plánujeme budoucnost. Já ještě dostudovávám a za rok DOUFÁM už budeme spolu bydlet. Ale nevím co si mám myslet o skoro názorem skorotchýně. Mám ji docela ráda i skorotchána, rozumíme si, myslim si že i oni mají rádi mě. Ale poslední dobou začínám mít pocit, že si tak nějak skorotchýně představuje, že její roli pečovatelky matky po sestěhování se s přítelem vlastně ZCELA nahradím. Abyste rozuměli, co její pečovatelská role matky obnáší. Jejich rodina žije v takovém tom modelu rodiny, který vládl před cca 50 lety, že je rozdělená role - otec, matka. Takže skorotchýně prostě dělá ÚPLNĚ vše, co domácnost obnáší, k tomu ještě chodí do práce a obsakuje syna (mého přítele) = jedináčka. Manžel ji v NIČEM, opakuji VE VŮBEC NIČEM nepomůže. Je už v důchodě, ale vlastně nic nedělá, přitom má spoustu elánu, chuti do života, plánuje jak toto udělá, to udělá a už to říká asi 3 roky a pořád to nedodělal (ale to je jiná kapitola, je to spíš usměvné), ale nechápu, proč tedy své ženě (není o mnoho let mladší než on) nemůže vůbec pomoct. Jeho žena ráno vstane, připraví pro mého přítele snídani, který vstává do práce o chvíli dýl (POZOR - když měla dovolenou tak byla schopna vstát jen kvůli tomu, aby mu udělala snídani - v jeho věku!), jde do práce, přitom má skorotchán připraven oběd (ten si tedy skorotchýně donese z práce, takže aspon nevaří ještě večer na druhy den), tchán si to ohřeje jakorát v poledne a to ještě někdy ani neumí vyndat pekáč z trouby, odpoledne ona přijde a uklízí, myje nádobí (o tom říká, jak mytí nádobí má ráda), později vaří večeři, kterou si tchán už od začátku jejich manželství nakázal jedině TEPLOU (protože on JÍ studenou večeři jíst nehodlá), pere, smejčí, tchán ji s NIČÍM NEPOMŮŽE. Přítel přijede večer z práce a maminka mu dá pod nos hezky teplou večeři a on si ještě docela často stěžuje, že zrovna tohle mu nechutná a že to nechce... ANI JEDEN za jídlo nepoděkuje, nepochválí jí to - nikdy! No fakt, když jsem u něj (tak jednou za měsíc přes víkend) tak nemůžu věřit vlastním uším ani očím. Asi to mám vžité z mé rodiny, protože naše rodina jsme si vždy ve všem pomáhali, můj táta je schopny vyprat, vyžehlit i uvařit, poklidit, samozřejmě to neuddělá třeba tak dokonale a rychle jako mamka, ale zvládne to, když je třeba. Já i sestra jsme schopni taky jakoukoli práci zastat, upečeme, uvaříme...atd. To skorotchán ani přítel vůbec. A nyní se dostávám k jádru problému. Obávám se totiž toho, že přítel zcela přejal tento model rodiny, který mi tedy přijde absolutně nerovnoprávný. Neumím si představit, že po nástupu do práce (po VŠ budu porodní asis., takže pokud budu pracovat v nemocnici, tak to znamená 12hodinové směny, noční, denní) budu zastávat veškerou práci jeho maminky. Vařím ráda, i peču, hodně ráda přítele rozmazluji jídlem, ale nemíním aby sám nebyl schopen hnout prstem, když ja budu nemocna, nebo v praci, nebo něco jiného. Jasně jsem příteli řekla, že to at si nemyslí, že nikdy nebudu jako jeho matka rodinu obskakovat. Že oni rozhodí oblečení po bytě (jako to praktikuje on i jeho otec) a já to po nich i když s řečma uklidím. Přítel se furt dušuje, že on mně URČITĚ BUDE POMÁHAT, ale moc jistá si tím nejsem, kor když vidím, jak tchýně mě ve všem zaučuje a chová se, jak kdyby měl její synáček po našem osamostatnění BEZ NÍ umřít. Podle mě je vyloženě závislá na tom, že on jí potřebuje. Třeba vůbec nechce, abychom šli bydlet do Prahy, přitom přítel tam má už práci (zatím denně dojíždí 70 km autobusem) a já ji tam pravděpodobně také najdu spíše než kdekoli jinde. Vyloženě jsem na ni poznala, jak se jí to nelíbí, když jsme o tom mluvili. Jasné - jediné dítě. Ale v tom jeho věku by se od něj už měla odpoutat. Ale dostalo mě, když jsme minulý víkend já a skorotchýně spolu vařili oběd, a já říkala příteli, at se jde koukat, jak se to dělá, aby taky věděl a ona se smála. Jsem se jí ptala, proč se směje a ona prý jestli si myslím, že on bude někdy tohle dělat. Přišlo mi to nepochopitelný, říkam proč by jako nemohl JEDNOU (můj táta to jídlo také někdy vaří), když budu v práci na denní a on bude mít děti doma. A ona tak vážně: "PŘECE NENECHÁŠ RODINU S DĚTMA DOMA SAMOTNÝ BEZ JÍDLA?" Myslela jsem že mě asi picne. Samozřejmě jim tam můžu nechat suroviny a říct jim co by mohli uvařit, ale přece jim nebudu dělat večer maso, aby ho druhý den měli ohřívaný, když by ho mohli mít čerstvé, no ne? Myslíte si, že je toto v pořádku a mám jen divné myšlenky? Opravdu se začínám bát, že je přítel mamánek a že bude velmi těžké to z něj dostat aby si zvyknul. Co si o tom myslíte?? Prosím, poraďte. Jinak se omlouvám za velikost dotazu.

Papagai

Bála bych se ,že přítel bude tento systém važadovat i po tobě.To,že ted tvrdí a slibuje,že bude pomáhat bych nebrala moc vážně.Ve 27letech mu přece maminka nemusí dělat svačinky ne?Více bych začala sledovat,jak se přítel doma chová.Jestli je ochoten pomáhat s domácími pracemi nebo to nechává na rodičích.Nespoléhej na to,že si ho převychováš...pokud to nedělá ted ve svých skoro třiceti letech nebude ochoten ti pomáhat ani až budete spolu sami.
Promluv si s ním narovinu,že ti vadí jak je v tomto pasivní.Navrhni,že uvaříš,pokud on pak umyje nádobí a vynese koš.Každý se přece musí nějak podílet na chodu domácnosti,to je normální.Držím palečky.pa

cokoladovasusenka

Cituji Lucimia: "PŘECE NENECHÁŠ RODINU S DĚTMA DOMA SAMOTNÝ BEZ JÍDLA?"

No tohle mi přijde docela normální... můj partner třeba vařit absolutně neumí a nechat ho doma samotnýho bez jídla tak je o hladu... a to není žádnej rozmazleneček
Já třeba domácí práce a snídaně a večeře dělám zcela automaticky doma...(domácí práce teda jen o víkendech, máme uklízecí a vařící personál...)
Jinak s tím masem...u nás ho většinou připravíme(obalíš nebo naložíš,...) a pak to jen v daný okamžik, třeba i další den, osmažíš, takže pohoda

Holt si budeš muset stanovit vlastní pravidla a tvrdě si je prosadit...a jestli to u přítele nebude možné, tak asi jedině najít jinýho
Já sice toho svýho rozmazluju jak se dá, ale jsem v domácnosti, takže do toho ještě nemusím pracovat....a navíc teda on vždycky hezky poděkuje, za cokoliv, i když umeju nádobí apod.

cokoladovasusenka

Nevím no, zastávám názor že toto obskakování a dělání úplně všeho může chlap vyžadovat po partnerce jedině jestli je dostatečně schopnej zajistit rodinu tak aby ona teda mohla být třeba v domácnosti a měla na toto všechno čas

Lilliana

A jak fungujete s přítelem, když jste bez rodičů a u tvých rodičů?
Za 5 let vztahu už určitě víš, zda ti pomáhá nebo ne a sama cítíš, jak to bude do budoucna.

7939

Holka, utíkej hodně rychle a hodně daleko

Cituji Lucimia: když budu v práci na denní a on bude mít děti doma

On bude s dětmi doma a ty budeš chodit na šichty ( když píšeš "denní", tak počítam, že máš i noční ) a ještě mu u toho vařit ? No, kdyby se s tebou náhodou rozešel, dej vědet, já bych tě brala všemi deseti

Lotta

Obávala bych se, že to dopadne tak, že se spolu nastěhujete do jednoho bytu, on se prvních půl roku bude snažit, ale pak to hodí všechno na tebe... Jeden z důvodů, proč jsem se svým partnerem, je ten, že nenechá celou domácnost jen na mě a jsme si rovnocenní - o většinu domácích prací se dělíme. On jen nechce mýt koupelnu a prát a žehlit - to respektuju, on zase víc vaří (což btw. naučil on mě, já přišla jako nepopsaný papír). Ale když jsem byla nemocná, taky si nejdůležitější prádlo dokázal vyprat a vyžehlit...
Požádej ho, aby aspoň ten víkend, kdy jsi u nich, mámě pomohl - ať vidíš, jestli je jen líný, ale zvládl by to, jestli má snahu, nebo se ti vysměje. Po případném sestěhování ale odolej nadšení ze společné domácnosti a potřebě ho rozmazlovat a už od začátku trvej na dodržování pravidel, která si stanovíte. A taktně bych naznačila tchýni, že to, co funguje u nich, je jejich věc, ale ty s tím nesouhlasíš a ve svém životě to tak mít nechceš, ať to prostě respektuje. V tomhle věku (jeho) to bude ale boj, držím palce...

Lucimia

Reaguji na Lilliana: No my právě u mých rodičů moc nejsme a když už přijede na nějaký víkend, tak vždy spěchá domů, protože moje mamka takový servis holt nedělá Já mu vždy v pátek, když přijede za mnou z Prahy z práce mu udělám dobrou večeři a je i docela vděčný bych řekla, říkám mu že nesmí čekat že je to samozřejmost. Jednou už je to asi 2 roky jsme byli u nas sami a mně se tak po sobotním obědě nechtělo mýt nadobí a on šel a umyl ho uplně sám... Ale mám pocit že si to už nepamatuje No uvidíme, až spolu budeme bydlet. Zase když se mu něco řekne tak to udělá (vysaj..aj), když teda mě nechytne uklízecí nálada a nechci aby si okamžitě uklidil to jeho horní patro pořádně Ale tchýňka prostě neví co mluví, jednou říká, jak chce aby mi pomáhal a následně se ukáže jak chce abych ji napodobovala... Nerozumím tomu

Lucimia

Reaguji na Lotta: TO jo, jsem tchýni už TOLIKRÁT říkala, když si stěžuje, jak ty její chlapi jsou ******áři a líní, že jaký si to udělala, takový to má. Ale vůbec to asi nechápe mi přijde. Tenkrát jsme přijeli z poutě a tchán hodil své lepší oblečení v obýváku na sedačku a šel si dělat svý do sklepa (znovu píši že za ním neni vidět ŽÁDNÁ práce, všude ****** dole i na zahradě = automechanik), jeho žena to tam našla a prý to je hrozný jak to sem hodila začala to skládat, říkam proč to tam nenecha aby si to sám zklidil!! Prostě je to i v ní no. Uvidí se časem no, za rok se snad sestěhujem doufám. Přítel navrhoval, že bychom mohli bydlet u nich nějaký čas, ale to jsem rezolutně zavrhla, to FAKT NE! Sice veškerý pohodlí a servis ale vůbec bychom si spolu nezkusili žít... Určitě se ještě brát nebudem, chci ho prvně pořádně znát i v bytě. Je fakt že člověk toho druhýho nepozná když se vidíme jen občas o víkendech u rodičů...

Lucimia

Reaguji na cokoladovasusenka: To jo, to zkusím použít!

tarabell

Reaguji na Lucimia:
Asi tě moc nepotěším ale u nich to prostě takto funguje a myslím,že nejen skorotchýně ale i tvůj přítel bode počítat, že hold roli jeho matky přebereš jak v péči o domácnost tak o něj....Dokáži pochopit,že nějaká rodina tímto způsobem žije ale přeci je připravovat snídani 27 letému muži je opravdu už trochu mimo....Je ti 21 zajímalo by mne zda jsi s přítelem byla někde sama (dovolená, víkend) jestli ne určitě doporučuji než spolu budete bydlet...třeba být 14 dní někde mimo a hlavně sami a uvidíš jestli od tebe bude čekat servis.Další věc předpokládám,že ty jsi vyrostla v jiném modelu rodiny...řekla jsi někdy příteli, třeba to co jsi tu napsala: proč jeho otec matce nepomůže, nebo proč si neudělá snídani sám...Dala jsi příteli někdy najevo jak si představuješ chod vaší společné domácnosti? Pokud ne tak je na čase pomalinku začít dávat najevo jak nechceš žít jinak tě čeká život, který má jeho matka....Chodíte spolu 5 a nidky sis nevšimla jak to u nich chodí...nebo vyjádřila ses k tomu nějak...
Nevím co chceš slyšet ale já bych od takovýho chlapa dala ruce pryč....jednou budeš chudák...budeš žít jako jeho matka a připrav se ,že on ti s ničím doma nepomůže...vsadím se, že ani teď nic nemusí, protože je to chlap a maminka to za něj udělá...no přeji pevné nervy.

manolla

Můj přítel tedy umí vše,žehlit,vařit...,ale to jen kvůli tomu,že byl sedum let s holkou,která nepohla doma ani prstem a to ani nechodila do práce.Aby neumřeli v b.ordelu,tak to dělal on.Mě ze začátku pomáhal,ale nyní něco udělá jenom,když se mu chce,je z něj strašnej borldelář a jeho odůvodnění je:kdyby mi pomáhal a nedělal nepořádek,co bych celej den doma na mateřské dělala,že bych se nudila
Ovšem jeho 32letý bratr neumí vůůůbec nic,ještě nedávno bydlel u skorotchyně,ona celej den v práci-on nezeměstnaný a ona mu den předem vařila,protože on to přece neumí.Když nestíhala žehlit jeho věci,tak jsem je žehlila já(protože já přece nemám,co dělat).Na otázku,jestli si nemůže vyžehlit sám mi řekla,jestli jsem se zbláznila,atd...
Před půl rokem se nastěhoval ke své přítelkyni-jí je čtyřicet,umí si tvrdě prosazovat,co chce- ale stejně...ze začátku ji pomáhal,respektoval její pravidla a nyní nedělá už zase nic, ona uklizí a on sedí u počítače a dělá,že ji nevidí,neslyší...celkově jeho chování se vrátilo k tomu, jaký byl dříve doma

Peg

Tohle ti musí být uplně jedno.Zařizuj si s budoucnost s ním, ne s tchýní. Tohle musíš probrat s přítelem,jak chce aby vas život vypadal.Já jsem s přítelem 3 roky. S tchýní jsme si rozuměly,dokud se ji nezčalo zdát,že jí tak nějak kradu jejího miláčka(Taky mají navařené,nachystané atd..je rozvedená,tudíž se taky stará sama,nikdo ji nepomáhá).Momentálně jsme každý víkend u nás.S jeho maminkou se už nebavím,nějak jsme se nepohodly.přítel je radši u nás,chce tady se mnou i bydlet a jsme v pohodě. Mě osobně to i víc vyhovuje.Tím neříkám aby ses nebavila s tchýní.Jen prostě u nich se chovej slušně a podle jejího očekávání. A budoucnost řeš s partnerem. Až budete bydlet spolu už si to budeš delat po svém. Ikdyž tchýně třeba přijde na navstevu a bude neco kritizovat,tak se nemusis bát,ona za pár hodin zas odejde domu.

tarabell

Cituji Lucimia: A ona tak vážně: "PŘECE NENECHÁŠ RODINU S DĚTMA DOMA SAMOTNÝ BEZ JÍDLA?"

Ha ha...to je teda síla..to by mě teda na...lo a řekla bych jí,že nechám, proč by nemohl uvařit on, že nejsem žádná služka......a on je můj partner a otec společných dětí tak ať se taky postará......Tvého přítele bych nechtěla...pomáhat ti sice může v začátcích ale časem a s příchodem dětí....budeš otrok. Nediv se, že předpokládá, že její roli převezmeš když na takovéto podobné řeči nic neřekneš...

Red_fire

Cituji dadabus: No, kdyby se s tebou náhodou rozešel, dej vědet, já bych tě brala všemi deseti

(Zdravím, spoluobčanko)

Já měla podobný problém - přítelova mamka nic takového nechtěla, ale třeba zastává všechny domácí práce (milý zase pomáhá na baráku, ale jestli budeme v bytě, nebude to potřeba), vařila, kdykoliv někam s taťkou jeli, nechala mu nakoupeno a kotel jídla. To jsem naštěstí zaregistrovala včas, milému vysvětlila své obavy a postoj - a on souhlasil s mým konceptem dělby práce a vážně se snaží
Jinak se naprosto ztotožňuji s "čokoládovou sušenkou"

Cituji cokoladovasusenka: zastávám názor že toto obskakování a dělání úplně všeho může chlap vyžadovat po partnerce jedině jestli je dostatečně schopnej zajistit rodinu tak aby ona teda mohla být třeba v domácnosti a měla na toto všechno čas

protože aby oba pracovali a doma to obstarávala jen ona? Kde to jsme?
A ještě dodám, že chlapa, který by nemohl fungovat týden sám bych si ani nemohla vážit.