Skorotchýně chce abych pečovala stejně o jejího syna

Jenom tak mimochodem,protože já ráno kvůli příteli nevstávám,abych mu dělala snídani,ikdyž si na to stěžuje,tak ve svých 37letech chodí ke své matce,která bydlí naproti a ona vstává o hodinu dříve, než by mohla,aby mu ji mohla připravit

za to bych ho zabila..

tak na jeho omluvu,je to ital

aha.. co to je za omluvu?.. Ale tak to nemužu soudit,neznám návyky a povahy cizinců.. Jen mě pobavilo, ital=omluva

Řekla bych Ti to asi takhle...jaký si to uděláš, takové tu budeš mít.

Že to bude jednoduché nepočítej, ale lze to. Ne tedy, že bys z chlapa s mama servisem měla najednout domácího makáče. Toho myslím obvykle dosáhnout nelze, ale v těch základních věcech jako je jídlo, prádlo ho to naučit jde.

Můj manžel byl svým způsobem také takový mamánek, i když už byl v mnoha ohledech samostatný, tak maminka neustále dohlížela na to, aby měl všechno a když nebyla žena, tak mu prala, vařila, sbírala po něm prádlo atd.
Když jsem do jeho světa začala patřit já, postupně jsem manžela naučila prát, vařit a také si trochu uklízet po sobě oblečení...pravda, že to oblečení je stále docela boj, ale snaha tu je.
Maminka málem dostala infarkt, když zjistila, že si klidně sám vypere..většinou peru já, ale manža to umí a občas si prostě něco dá prát sám...stejně tak jako, že já nevařím vždycky a občas uvaří on. Jenže je to náš život.
Nemůžeš se spoléhat na sliby...to u mužských moc nefunguje, ale pěkně říct, tak zlato dneska vaříš Ty. Můžeš mu být po ruce a pomoc, ale rozhodně není od věci ho takové základní věci naučit.
Nepočítej s tím, že to bude ze dne na den, ale jde to, jen si musíš být jistá, že máš na to nervy a sílu, ustát to s úsměvem na tváři, bez výčitek a v klidu.
Mmch, manžel také preferoval teplé večeře a já s tím v zásadě souhlasím, ale přesto jsem ho naučila, že ne vždy to tak je a bude. Nic není samozřejmost.

to bude asi těžká domluva s partnerem. Budete si muset vyjasnit jak si budete dělit práce. Je jasné že bude tak nějak předpokládat full service jako u maminky...nejlepší je o tom mluvit, i když věřím že je to dost těžké. Bývalý přítel mi doma s ničím nepomáhal i když jsem mu řekla že nejsem povinna mu stát za zadkem a poklízet jeho nepořádek. On byl o půl 3 doma z práce a já chodila do práce a 3x týdně dojížděla 100km do školy. Prát si chodil k mamince (maminka prala a žehlila), protože jsem to odmítla s tím, že by alespoň něco mohl zvládnout když má tolik volného času, ale doma nehl prstem..tak to vždy vyústilo v to, že jsem nevydržela žít v tom binci a uklidila jsem. Jak jsem si ale mohla vážit takového chlapa, co se o sebe neumí (či nechce) postarat. Se současným partnerem sme si to vyjasnili hned ze začátku. Já peru, žehlím, vařím a utírám prach. On nádobí, vysávání a vytírání. Jinak bych to nesnesla. Není to moje dítě, abych kolem něho skákala.

Tak podobnej model měli u mých "skorotchánů". Tatík nedělal vůbec nic . Když jsme se sestěhovali s přítelem, tak jsem byla tvrdá. Máme rozdělený práce - přítel vyndává skoro všechno z myčky, bere si své prádlo vysušené ze sušičky, vynáší odpadky. Chce to prostě ty jeho práce nedělat. Ze začátku sjem to tam prostě nechala a už věděl, že to prostě neudělám. Kdybych byla měkká a ustoupila, nikdy by se to "nenaučil"

Jak se jednou necháš do tohoto modelu natlačit, jsi v háji

Pořád toho sice dělám víc a nepřijde mi to úplně spravedlivý, ale aspoň to neleží všechno na mě

Naprostý souhlas s předchozím (Forstella) - jak se to jednou nastaví, tak to pak je a špatně se to vrací.

Když jeden pracuje a druhej válí šunky doma, je to jasný, jinak je potřeba to rozdělit.

Nejsi jeho služka, ale partnerka.

Kdybyste spolu byli krátce, zkusili už spolu žít, a ty ho začala velmi důsledně "učit", že ti musí být rovnocenným partnerem a že nejsi jeho maminka, služka, kuchařka a posluhovačka v jednom, tak by ti to snad vyjít mohlo. Ale teď po pěti letech vztahu mi to přijde pozdě, podle mě bude stejný servis požadovat i po tobě, bez ohledu na to, co teď říká. Smiř se s tím, nebo vezmi nohy na ramena.

Tak to já většinou chystám snídani a u toho rovnou i svačinku příteli skoro každé ráno. Chodí do práce dřív než já tak já vztanu s ním a nachystám nám oboum.
Ale o víkendu to mívám se servisem já. Pustí mi pohádky a donese mi snídani do postele

A ty domácí práce! to přece je ****** vás obou ne? Prádlo v pračce je obou! Nádobí ve dřezu je obou! Tak proč by to měl dělat jen jeden?

My to máme tak že třeba já vařím přítel umývá. Nebo já peru, veším a žehlím (to přítel moc neumí je to bída když pověsí prádlo tak to ani nejde vyžehlit ), ale zase on chodí každý den s košem.
Já chodím z práce dřív tak trošku uklidím tak povrchově, ustelu pokud to ráno nestihnem nebo jen smetu podlahu to je tak na 20 minut práce tak to dělám většinou já, protože chodím domů dřív a nemůžu se na to dívat.
Ale pořádně uklízíme jednou za týden bud v pátek nebo v sobotu a to uklízíme spolu. Většinou víc přítel, protože já u toho třeba i vařím.

Ale co jsme spolu tak já jsem snad ještě nikdy neuklízela koupelnu a záchod to třeba dělá vždycky přítel.
Myslím si že to máme dobře rozdělený, ale je fakt že byl zvyklej dost pomáhat mamce takže asi tak no!

Vzory, které si člověk utvoří ve své rodině si přenáší do partnerského vztahu, protože si myslí, že je to správný model. Takže je na tobě, jestli to zkousneš a budeš dělat služku (neradím, žádný věk za to nečekej, bude si myslet, že je to SAMOZŘEJMOST). Předělat chlapa v jeho věku je nemožné.

nečítala som celú diskusiu ale myslim si, že aj keď ti tvrdí, že ti bude pomáhať nebude..
je zvyknutý na obskakovanie, nič nerobenie a čo bude ešte horšie, že to budeš mať denno denne na tanieri aj do jeho mami, možno to bude tak, že ti bude variť jedlo a nosiť ti ho domov alebo bude rypať aj do syna v tom zmysle, že prečo sa nestaráš, ja to takto zvládam celý život atď...hm tažká situácia ...

Tak já tě možná potěším

Přítel bydlel se svou matkou do svých 26let. Otce neměl od svých cca 12let od té doby žil jen s matkou a dvěma sestrama....takže ještě horší příklad, kdy matka vychovávala dcera k tomu aby uměly vyprat, uvařit a postarat se a synáček se nestaral o nic....jako kouzlem měl převlečenou postel...dokonce ustlano....prádlo co bylo večer přehozené přes židli bylo druhý den poskládané do komínku ve skříni případně v prádle...hooodně vtipné bylo, když jsem se ptala kolikrát třeba umyl chodbu (bydleli v paneláku) a to jsem dostala odpověď, že na to mají úklidovou službu....no pak když jsem se ptala jeho matky, tak prý tam byla uklízečka jednou asi před dvěma lety a byla tak neschopná, že ji zrušili...takže cca 2 roky si ani nevšimnul, že matka každý týden umývá chodbu no prostě totální mamahotel....snídě, svačinky a teplé večeře byly taky samozřejmé. Měla jsem stejný problém jako ty děsila mě představa bydlení v jedné domácnost, ale dávala jsem mu to dost jasně najevo při každé možné příležitosti a naštěsí jeho matka se mi její šílené zvyky nesnažila vnutit spíš se na mě dívala tak jako "no haha však tebe to přejde to jsem na tebe zvědavá jak ti ty silácké řeči vydrží..." No závěr je takový, že s přítelem bydlíme asi dva a půl roku a veškeré obavy byly zbytečné všechno děláme půl na půl, jediné co přítel nedělá je praní a žehlení a umývání sociálek...já zase nikdy nevynáším odpadky (třídíme odpad, takže celkem náročnější činnost ) a z 90% vaří přítel je to jeho koníček poslední dobou se snažím jíst "zdravě" takže si vaříme každý pro sebe ikdyž třeba v kuchyni společně . Podotýkám, že nebylo třeba nic lámat přes koleno nebo ho "učit" "přeučovat" prostě to tak bylo a já jsem za to moc ráda ikdyž uznávám, že takových chlapů moc není...ale u toho zbytku je asi opravdu třeba nasadit tvrdé pravidla od začátku...pokud oba stejně pracují, není důvod proč by jeden z nich měl dělat doma druhou
směnu

Ještě poslední věc...kdybych žila s rodičem, který by mi dělal doma servis, vyrůstala bych v tom a bylo by to pro mě přirozené a nic jiného bych neznala a rodič se tváří, že to dělá rád a příjde mu to normální...jako člověk, od přírody tvor lenivý, bych se taky nebránila To jen tak když jsem příteli vyčítala, že doma s ničím nepomůže, tak jsem si sama sáhla do svědomí

Tak u nás je to teda opačně. Když jsem skoro tchýni řekla, že mi přítel extra moc nepomáhá, tak se mu snažila domluvit, aby se polepšil.

Ve svém okolí mám rodinu, kde to funguje úplně stejně jako u Tvého přítele. Rodinný model 50. let minulého století - děkuji, nechci. Když vidím muže z té rodiny, tak nestačím koukat. Přijde mi to hrozné, jako by z nich ta žena vychovávala neschopné spratky a sama se zotročovala. Je to každého věc, někomu to může vyhovovat. Ale mně přijde, že si na sebe paní plete bič a nechává si s*át na hlavu, protože ve výsledku si toho obětování stejně nikdo neváží. Nebo si toho každý vážit přestane. Za mě: drž se svého konceptu dělby práce! Hlavně si hned na začátku společného bydlení stanovte jasná pravidla. Protože kdybys ustoupila a za 10 let si vzpomněla, žes to takhle vlastně vůbec nechtěla, budeš akorát pro smích. Hodně trpělivosti a síly!

Přítel asi pro rovnoprávné dělení domácích prací nebude. Ale nic není ztraceno. Záleží jen na Tobě. Můj brácha nemusel doma dělat nic, nedokázal ani přiložit do kamen, jít koupit sůl (když jsme s matkou zapomněly). Pak se oženil a švagrová ho všechno naučila. Časem byl tak vycvičený, že když myla nádobí, automaticky se zvedl a šel utírat (máti tam byla na návštěvě a jen zírala. ). Naučil se prát, žehlit, uvařit jednoduché jídlo, postarat se o děti. Později dokonce pral a žehlil spodní prádlo své snachy, která je líná jak veš. Ale to už je zas jiný příběh. . Takže stačí jen "přitáhnout" ho k práci - já dělám, pojď dělat se mnou. A pak si zvykne. Ale chce to hned od začátku.