Otci nevyhovuje můj přítel

myslím, že každý vztah přijde jednou do takového streotypu, že se dva třeba přestanou milovat, mají různé krize. Já bych se kvůli tomu určitě nerozcházela. Stačí mít rád. I když tobě už se hnusily i dotyky a to už je moc. Je jasný, že pokud bydlel u vás tak jsou na něj rodiče zvyklý a těžko přijímají někoho nového. Myslím, že stěhování je v tvém případě nejlepší co můžeš udělat. Časem si tátá zvykne.

jinak je mi líto tvého hodného přítele, opravdu si to nezasloužil. Možná že narazíš a zjistíš, že sis ho mohla více vážit.

Reaguji na Jaanaa22: Měla jsi se soutředit na to konkrétní kvůli čemu sem píšu. To o mém příteli byl jen zlomek - je to člověk labilní - na jednu stranu neuvěřitelně hodný, na druhou - když se napil - nechodil pro facky a urážení daleko, tak mě, prosím, přestaň moralizovat! Díky!

Reaguji na VogueLady:
Ono to rodiče nakonec přejde a smíří se s tím. Dej tomu čas a maximálně si s nima zkus promluvit - že tě tyto řeči nezajímají a at si je odpustí.

Vždyt o něm nic nevíš - vztahy jsou složité, né každému vyhovuje hodný "nouma" se kterým se dá manipulovat

Reaguji na martinam: Děkuji....kdo neví, nepochopí...Já se taky stydím za to, jak jsem ten vztah ukončila, ale to byste tohle všechno musely zažít....A navíc mít vztah od 14...byla jsem mladá na to...

Reaguji na martinam: A co jsem si ještě jednou přečetla Tvůj příspěvek, tak ty jsi mě pochopila .

Reaguji na VogueLady:
Tohle je asi častá situace, že pro "tatínkovu holčičku" není žádný dost dobrý. Pak si najde jiného a táta zjistí, že ten předchozí vlastně nebyl vůbec špatný... Úplně nejlepší je, když rodiče moralizují a haní přítele, jako by s ním měli strávit celý život oni.
No a takové poznámky, že spolu nevydržíte... Já zas slýchávám, že je zvědavý, jak utáhneme bydlení jednou a jak se o sebe dokážeme postarat... Jako by mi bylo 10... Jemu tehdy do života také nikdo nemluvil, tak nevím, proč si to nemůže odpustit...
Určitě je dobře, že ses odstěhovala. A také bych si ty poznámky nenechala líbit. Jasně bych jim dala najevo, že je to tvůj život a že pokud se jim něco nelíbí, tak na jejich "názory" nejsi zvědavá. Ono by se také mohlo stát, že když nebudou akceptovat přítele své dcery, přijdou i o tu dceru...

To je normální, chyby ve vztazích děláme všichnni, kor když jsme mladí. Ted už jsi o to chytřejší, hlavně si to dneska nevyčítej a ani si to nenechej vyčítat od rodičů - chyby patří k životu.

Ted se soustřed na nový život s novým partnerem a teš se z něj

Reaguji na Erinka: Úplně jsi to vystihla . A jinak tohle "že je zvědavý, jak utáhneme bydlení jednou a jak se o sebe dokážeme postarat..." slýchávám taky a teď, necelý týden před nastěhováním, tak 100krát víc. A bude mi to každej den opakovat! Vždycky mě to úplně rozčílí, připadám si jak úplnej *****. Kolikrát mi fakt přijde, že tohle taťka vykládá snad ze žárlivosti, že prostě mám chlapa a táta už není ten jedinej chlap na světě...ale co je moc, to je moc...

Reaguji na VogueLady:
Co mne při čtení tvého příběhu napadlo, byla odpověď jedný holky odsud z Omlazka na podobný problém, o kterém píšeš ty.
Netahejte svý kluky potažmo holky, do rodiny před svým osmnáctým rokem. Choďte s nima ven, bavit se, občas ho přiveďte domů, jako kamaráda, ale nic víc.
Tak nějak s tím názorem musím souhlasit. Rodiče si ve většině případů zvyknou na prvního přítele a jeho výměnu berou jako zradu.
Já teda nevím, ale chodit s někým od 14 do 20ti, to je pro mě nepředstavitelné, proto se nedivím, že jsi začala hledat někoho ve svém dospělém věku, což bohužel rodiče neumí pochopit.

A co mě mrzí je i to, že když řeknu (když začnou mluvit o tom, jak si dělám jen tím stěhováním problémy, a že budu muset všechno zvládat, že nevím, do čeho jdu a spousta dalších řečí...), že prostě to bydlení, školu atd. zvládnu, tak oni mi hned řeknou, že jsem zmanipulovaná a nevím, o čem mluvím...

Reaguji na VogueLady:
Mě tyhle hlášky také rozčilují. Někdy je ignoruju, jindy si k tomu řeknu něco svého. Teď trochu odbočím, ale vzpomněla jsem si, jak se můj táta nedávno podivoval, co jsme s přítelem mohli mít tak důležitého na práci, že si přítel nenašel čas, aby mi opravil skříňku... A pořád měl poznámky a nedal pokoj a nedal pokoj a strašně se zajímal, co jsme to mohli dělat... Až jsem mu řekla, že jsme dělali to, co on už dávno nedělá. Mámě zacukaly koutky, tátovi spadla čelist...A byl klid.
Proto je lepší se někdy těm poznámkám postavit a nenechat si je líbit.

Na tom asi bude něco pravdy...

Reaguji na VogueLady:
Holka můj táta je stejný "exot" jako ten tvůj.. mého 1. chlapa.. byla jsem s nim od 15-19 neměl rád- neřekl mu jinak než pingl.. byl taky děsně hodnej, staral se o mě- snesl by mi modré z nebe. Nikdy na mě nebyl zlý,ale pak jsem potkala chlapa, který mě očaroval a byl konec. Najednou byl ex ten nejúžasnější chlap a všichni po něm byli a jsou jen blbci a neschopný paka.
Takže moje rada je- nic si z toho nedělej a žij svůj život a nenech si do něj kecat. Prostě jsi tatínkova holčička a každý chlap se kterým budeš je jeho sok
přeju hodně štěstí