Od kolika let bydlíte sama nebo s přítelem

Je mi 19 let a příští rok se chystám na vysokou školu do Prahy. Budeme se tam tedy stěhovat s přítelem. Na jednu stranu se těším, na druhou z toho pomalu začínám být trochu nervozní. Abychom to zvládli finančně, plus aby prostě všcehno klapalo Nevim, trochu se bojim, že se něco zvrtne, i když nemám důvod..
Jinak, pokud se chceš v 18 stěhovat, naprosto to chápu. Bydlím toma jen proto, že stejně tak polovinu tejdne nejméně jsem furt u přítele.. i přes noc, takže..

Já jsem se od mamky odstěhovala v 19ti. Jsme nejlepší kamarádky a vzhledem k tomu, že máme byty vedle sebe, tak se toho moc nezměnilo

v 18, jela jsem za hranice

Já jsem odjela ve 20 do anglie , nejdřív s bývalym a pak jsem si tu našla nastávajícího přítele a už sem tu tak nějak zůstala... ale domů jezdim tak jednou za dva měsíce , třeba i na dva tejdny, takže sem se nikdy vlastně neodstěhovala, beru to tak že mám dva domovy No a už jsou to čtyři roky ...

Je mi 23, dva roky sem měla jakoby dva domovy - bydlela sem u rodičů a u přítele /bydlel v jiném městě/ (týden tam, týden tam, nebo třeba 14dní tam týden tam, prostě jak se mi chtělo) a teď jsou to asi čtyři dny co bydlíme s přítelem konečně oficiálně spolu sami dva ve svém. Je to super hlavně v tom, že to mám k rodičům asi dvě minuty takže kdykoliv chci zajdu si k nim

Reaguji na Dasule: Chodila jsem od začátku střední s přítelem, takže jsme po těch 4 letech chtěli bydlet spolu, našli jsme si podnájem a bylo to. Finančně mě podporovali rodiče - řekli že dokud jsem na škole - je to stejné jako bych byla někde na koleji to by mi taky finančně pomáhali. Teď je mi 23, bydlím s úplně jiným přítelem, pracuji a dálkově studuji. S našima mám jinak výborné vztahy, takže určitě jsem nechtěla od nich utéct. Teď už bych se vrátit fakt nemohla, ne že by mě nevzali zpět - to ano a nadšení, ale jsem zvyklá dělat si vše po svém, nebýt v pozici "dítěte" atd., prostě už ne. Líbí se mi ten pocit samostatnosti a tak. Nevím jestli je v 19ti extra brzo, jsou holky co odešly i dříve, ale já bych před maturitou nešla.

Reaguji na Dasule: S rodiči vycházím perfektně, ale chtěla jsem bydlet s přítelem spolu a naštěstí teda u něj, takže podnájem nebo tak jsme řešit nemuseli Ale práci jsem měla taky hned teda, od těch devatenácti

Reaguji na CandyD: V 17 jsem se odstěhovala k příteli. Ale spíš než že bych se osamostatnila jsem přešla ze závislosti na rodičích na závislost na příteli, přičemž se to už po těch letech začíná měnit v normální partnerskou spolupráci. Sice jsem se odstěhovala rychle, ale ještě teď mám velkou podporu rodičů a vlastně mám štěstí, že se mám jak se mám.

Od rodičů jsme se odstěhovala ve 20ti k příteli. Bylo to hned po té, co jsem si našla práci a finančně se osamostatnila.

od rodičů jsem se odstěhovala v 19 do podnájmu, kde jsem bydlela sama, mezitím jsem se asi 2x přestěhovávala, jednou k bývalému příteli, pak jsme bydlely chvíli s mladší sestrou, pak jsem žila půl roku u přítele mimo Čechy. Před necelým rokem jsme si s přítelem koupili byt zase v Praze a tady teď žijeme. Až budeme chtít založit rodinu, chceme si postavit domeček a byt prodat/pronajímat.

Po střední jsem chodila na jazykovku v Brně a našla si v Brně brigádu, tak jsem tam sem tam přespávala u přátel mých rodičů, u kterých předtím chvíli bydlel i můj brácha, i když do Brna jsem to měla 20 km. Na vysoký jsem bydlela tři roky na koleji. Ve čtvrťáku nás čekala celoroční praxe a to jsem měla odmala jasno, že chci na Vysočinu do domu po prarodičích a nemohla se toho dočkat, takže jsem si praxi a zároveň práci našla tady. Takže od svých 24ti bydlím ve svém a jsem maximálně spokojená, jak jsem psala, těšila jsem se na to od dětství, až budu svou vlastní paní Od 27ti se mnou bydlel expřítel. Teď si od léta zase užívám bydlení jen sama se sebou. Obávám se, že mi to jednou bude chybět - mám ráda svůj klid

Naši se rozvedli v 15ti, bydlela jsem s tatkou do 17-ti, pak jsem šla bydlet k mamce, ta byla ale doma jen o víkendech, protože jezdila pryč za prací. A od rodičů jsem se odstěhovala cca v 19-ti. Teď je mi 25.

Já odešla z domova po gymplu - takže v 18 - do Anglie. Po roce jsem se k nim vrátila, nastoupila v Praze na VŠ a další asi rok na to jsem začala bydlet s přítelem. Teď je mi 24 a pořád bydlím se snoubencem. Akorát tedy rodiče navštěvujeme tak jednou za dva až tři týdny, což na to, že to k nim máme asi 40 km, je celkem málo...
Každopádně když jsem na návštěvě u našich, tak už se těším zase domů do Prahy. Mám ráda tu volnost - můžu si dělat, co chci

od 22...už to začínalo být neúnosné, měli jsme ze sebe všichni ponorku...skoro 3 roky už bydlíme s přítelem sami a rozhodně toho nelituji, byl to ten nejlepší krok. Jinak bych se doma s našima zbláznila

odešla jsem z domu rovnou po gymplu, tedy někdy v 18, na VŠ to teda byla dřina, ale taky jsem to přežila.
teď s přítelem spolu bydlíme od mých 23 let.