V 18ti jsem se šla k příteli učit na maturu, páč doma nebyl klid a už jsem tam zůstala To je šest let zpátky.
Od 19, příteli bylo 23, šla jsem na vysokou a s přítelem jsme bydleli 225km od sebe, tak jsme se rozhodli, že budeme bydlet společně, abychom na sebe měli čas... Někdy se mi i stýská po mamce, sourozencích (hlavně ve chvílích,kdy jsem třeba nemocná a vím, že by si se mnou mamka povídala ) ale to snad každému. Svého rozhodnutí nelituji, umím se o sebe postarat
Já se poprvé odstěhovala, když mi bylo 22. No, nedopadlo to, tak jsem se vrátila zpátky k mámě. Podruhé jsem se odstěhovala ve 24 a zatím pořád super (teď je mi 25)
Od 16 bydlím s přítelem, ted je mi 22 a jsme spolu spokojení.
V 19ti jsem odešla od rodičů /né moc v dobrým/, dělala jsem VŠ a přitom pracovala na částečnej úvazek.
Po měsíci se ke mně přistěhoval přítel-bylo mu 24, taky dělal VŠ a pracoval na částečnej úvazek.
Od rodičů jsme neviděli ani korunu, všechno jsme si platili sami.
Rozhodně toho nelituju, jsem zvyklá se o sebe sama postarat.
Ve 20 letech. Šli jsme s přítelem v Praze na VŠ a začli pracovat. Jsme spolu 4 roky. K rodičům jezdime, co 14 dni .
Jinak společné bydlení se nám moc líbí a neměnili bysme. Ale kolikrát se mi stýská po rodičích, tojo .
No, tak to já jsem ještě u rodičů do té doby než vystuduju a to bude do 24let přítele nemám
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.