Obavy z rodičovství

asi tak, naprostý souhlas

To je pochopitelný strach a obavy, ale vždycky bude nějaký důvod, proč ještě počkat ... nové auto, nový barák, jiná práce....

Kolem sebe mám spoustu těch, kteří stále na něco čekali, užívali si kariéry a penízků, a když se rozhodli, tak to z mnoha důvodů nešlo, viz můj příspěvek výše. A dneska ráno jsem v autobuse potkala další utrápenou kolegyni. Říkala, jak moc by chtěla dítě a její přítel najednou z neznámého důvodu nechce. Jsou spolu 6 let, jsou skvěle zajištění, je ji 36 let, přítelovi 42. Před dvěma lety chtěl dítě on, to ale ho nechtěla ona, měla strach přesně jako ty, že ještě není všechno připravený tiptop. Teď chce dítě ona a přítel najednou ne. A ona neví proč. Když navrhuje, že by si už nějaký vyrobili, tak on jen říká mh mh mh mh....... a ona nechce naléhat, aby to nevypadalo, že ho nutí, má pocit, že dítě by měli chtít oba. A tak se trápí a čeká, až se přítel rozhodne. Jejich vztah je prý v pořádku, ona si myslí, že on má najednou strach, že přijde o své pohodlí a kdovícoještě....

Já si snad udělám soukromou statistiku žen, které váhaly váhaly, až nakonec nic neměly, protože mám pocit, že převažujou nad těmi, které, když se v 38 letech rozhodly, tak dítě měly. Ale já se pohybuju v prostředí velmi vzdělaných žen, třeba na venkově nebo na malém městě by to bylo jiné. Já prostě vidím ty ženy, které studovaly, dělaly kariéru, připravovaly vše, aby to bylo tiptop ....

A tak bych neváhala....

Nebo další známá, dítě mohla mít ve 30ti letech, ale měla pocit, že je ještě příliš mladá, ze vztahu se stal vztah přechozený, ted je jí 43 a je stále bez dítěte.

I když se člověk rozhodne, tak dítě není samozřejmostí. Spoustu známých potratilo, takže to nakonec trvalo několik let než dítě měli nebo se třeba i narodilo mrtvé.

Luciepostrachulice
to jsou docela odstrašující případy. Navíc u sebe vidím další plus - nepotřebuju a ani nechci dělat kariéru, nestojím o to, stačí mi, když mám relativně pohodové zaměstnání s dnes už alespoň nějakým platem, navíc pokud je ucházející, nic mi vlastně nechybí, navíc přítel podniká a ano, i když se může stát cokoliv, víceméně není problém, vždy bude schopen nás s děckem zabezpečit tak, abysme nemohli koupit jedny blbý dupačky navíc, snad jsi mě pochopila, takže si říkám, na co bych vlastně měla čekat? Přítel to vidí jako já, jenže je jasné, že domek nás jěště něco bude stát a vidí to tak za rok, dva, s tím, že se tomu rozhodně nebrání a striktně za tím nestojí, ještě donedávna jsme to vnímala absolutně stejně jako on. On sice za ty dva roky narozdíl ode mě dost vydělá, ale na druhou stranu peníze budou zapotřebí pořád, teď na barák, pak na nové auto, pak na dětský tábor, pak na dovolenou, prostě si říkám, že pořád bude zapotřebí na něco vydělávat a šetřit, tak i kdyby to bylo za dva roky, pro mě se během těch dvou let nic nezmění, tak proč bych to nemohla udělat už teď, užít si to, ale...Pořád je někde nějaké ale a jediné, co chci, je nebýt starou matkou a zrovna tak nechci, aby naše dítě mělo staré rodiče, protože příteli je přece jen 29...

Luciepostrachulice
Případů s problémy s otěhotněním přibývá, to je známá věc, taky to kolem sebe sleduju. Ale myslím, že zakladatelka bude mít ještě spoustu času založit rodinu a není nutné ji těmito příběhy strašit. Je jí 21 a rok vztahu mi nepřipadá zas takové terno, aby se hnala do mateřství...

Yasminka
no, je fakt, že po roce vztahu jsem myslela na úplně jiné věci, než na dítě, je to docela brzy, navíc pokud je holce 35, tak asi moc nesejde na tom, jestli si dítě pořídí po roce, pokud jim to funguje, asi není na co čekat (doufám, že jse mteď neurazila ženy tohoto věku), ale ve dvaceti je lepší počkat, přijde mi, že to se člověk ještě tak nějak ve vztazích víc formuje, teda soudě dle mé osoby...

Určitě bych nejdříve řešila zázemí..školu můžeš dostudovat i ve 40 není problém...ale vem si pokud jsi v podnájmu..budeš mít mimi..a najednou Ti najímatel řekne, že potřebuje za měsíc ten byt..a hledat na rychlo nějaký byt i s dítětem..no nevím..ale určitě když má člověk zázemí tak prooč nee..
když budeš mít zázemí tak na 1000% jdi do toho..

Luciepostrachulice
taky znám pár takových, jenže to jsou většinou ženské které šly vyloženě za kariérou a dítě záměrně odkládaly do vyššího věku. Zakladatelce tohoto tématu je 21, nikdo jí neradí že má s dítětem čekat 10,15 let, ale myslím že rok dva počkat v jejím případě není taková tragedie. Lépe se pozná s partnerem, dodělá školu, třeba seženou lepší bydlení, našetří penízky... protože s malým dítětem se toho pak už moc neušetří, vidím to u sebe a to mám dcerku ještě malou, až začne jednou chodit do školy tak budou ty výdaje stoupat - kroužky, škola v přírode, tábor, atd atd. nechci pak svým dětem říkat- nekoupím ti to protože na to nemám. Netvrdím že svým děte budu kupovat vše na co si ukážou ale třeba zrovna ten tábor nebo lyžák bych jim dopřát chtěla a to jsou tisícové částky

Nééééé. Kdepak strašit nechci.

Pochopitelně je ideální nejprve připravit pro potomka zázemí a mít za sebou 2 roky vztahu.

Já jsem si jen na tomto případě uvědomila, jak se myšlení ženy mění. Dříve bych také psala, že je lepší ve 21letech počkat a bla bla. Ale dneska už to vidím jinak. Ve 21 letech není brzo. Mám kamarádku, která omylem přišla do jiného stavu hned po maturitě. Dnes je tomu už 15 let, jsou stále spolu a nelitují. Ona byla rok doma a pak si podala přihlášku na svoji vysněnou VŠ, dostala se, vystudovala a tvrdí, že ničeho nelituje.

Dvě spolužačky přišly do jiného stavu v páťáku na VŠ, tenkráte jsem si myslela, že se naprosto zbláznily. Ale kdepak, dostudovaly, dnes jsou šťastné a nelitují.

Spíš mám pocit, že dneska si myslíme, že ve 21 je brzo. Člověk váhá, zda je to ten pravý, vybírá, vybírá, až často přebere. A pak se klidně může stát, že se v důsledku váhání pár rozejde, a najít toho druhého pravého nebude tak snadný.

..ve 21 je na dítě v dnešní době zatraceně brzy...ze školy rovnou na mateřskou..Tohle by pro mě byla nočí můra..Tohle se nosilo snad za socialismu, kdy nebyly možnosti jako jsou dnes...A propos- dítě ne vždy vztah ztmelí--jak jinak si vysvětlit, že se 50% manželství rozvádí a dítě zůstane většinou na krku matce,která pak skoro živoří?? Dítě člověku šťastný život nezaručí...ne každé dítě se vyvede dle představ rodičů.

Sweety
tak ale tady přece nikdo neříká, že chce dítě jako nějaké lepidlo, to vůbec ne...A na druhou stranu, těch možností si můžeš užívat i v 35, kdy už děti budou samostatné, ne?

to nezaručí, ale tak jako to nezaručí 20leté amtce, tak to nezaručí té 40leté...

ano, 21 let je brzo, ale rozhodně to nepovažuju za nějaký přežitek, někdo nemá na to být matkou ve dvaceti, ale někdo ani ve 40 a znám dvě 18 leté maminky, které jsou skvélé maminky, A vůbec, stačí se podívat na HelliDior, to, že má ten osud takový pohnutý, je věc vedlejší ,ale rozhodně to podle mě nedává za vinu dítěti a i přes to, s čím se musí vypořádat, je určitě úžasnou maminkou...

Také mám docela smutný příběh mé čerstvě 30leté kolegyně. Po urputném boji s váhou vyhrála, po letech vypadá zas jak člověk, našla si chlapa, rok spolu chodili, další bydleli a třetí se vzali, ona se konečně po zdravotní stránce dala do pořádku a přemýšleli nad miminkem. Ale teď přišel zákon snižující mateřskou a jediná jejich obava, a to, že na dítě nebudou mít peníze (manžel je nyní skoro rok bez práce a přivydělává si brigádama), je dohnala k rozhodnutí s dítětem počkat. Oni mají v rodině problémy s otěhotněním, vždy to trvká tak tři čtyři roky, její sestře pět let a ona je zoufalá, protože je jí 30, chce dítě, ale kvůli penězům to odložili na dva roky, plus dejme tomu tři roky snažení a je jí 35 let. A ona si je toho vědoma a trápí se.

lucinkaf

To je smutný příběh.

Mám kamarádku, šťastně vdanou, dobře zajištěnou. O dítě se snaží už 5 let a marně. Začala ve 30ti letech. Už 2x byly na umělém oplodnění a nic.

A dneska na obědě jsem se dozvěděla příběh další kolegyně. Věděla jsem, že už tak 2 roky chce mimi. Teď je jí 34 let. Nejprve nemohla přijít do jiného stavu a pak potratila. Navíc to byl potrat komplikovaný, byla 3 měsíce na nemocenské a lékaří tvrdí, že by měla před novým těhotenstvím 2 roky počkat, až se tělo dá do pořádku. Dříve zdravé a sportovní dívce po potratu vznikly zdravotní problémy.

Luciepostrachulice
a přesně když čtu tyhle příběhy, tak bych na to nejraději vlítla hned, když si řeknu tak, a začneme dneska, přičtu si třeba rok, dva, kdy to nepůjde, tak jsem na ideálním věku. Jenže co když na to večer vlítnem a podaří se? Najednou budu zmatkovat, že je brzy Prostě kdyby měl člověk jistotu, za jak dlouho se mu podaří otěhotnět, asi by nebylo o čem přemýšlet. Navíc pořád z okna v práci vidím kočáry s dvojčaty, jen včera jsem zahlédla čtyři. Díky přirozenému otěhotnění to asi nemají, co?

Já se zas zamýšlím sama nad sebou zda to vůbec někdy na mě přijde, že budu chtít dítě. Jsem sice ještě mladá (20), ale když vidím, jak se všechny kamarádky rozplívají, když vidí malé děti tak já jsem asi výjimka. Děti moc nemusím a pořád se mi opakují sny, že jsem těhotná a pokaždé strašně brečím, že ho nechci a že chci jít na potrat, ale vždy už je pozdě.

kačulík
tak já také na děti nešišlám, nerozplývám se nad nimi, ale chci je. Třeba včera v buse seděl kluk, mohlo mu být nevím, 28, 30let, vedle něj slečna (asi manželka) a na klíně jim seděl nádherný tak dvouletý klučík, prostě spokojená rodinka a já si řekla jak jim to sakra závidím a pak začnu mít vztek sama na sebe, že se pořád za něčím honíme a přitom by ke štěstí stačilo tak málo, nějakých 3,5kg v uzlíčku