Nový začátek s bývalým přítelem

Díky za optání. Já mám za sebou příjemný víkend s bývalým. Bylo to važně fajn, ale nic jsme neřešili, prostě jsem si to užila a nadále z toho není žádný závěr, nechávám to plynout... A dle inspirativních příkladů tady vyčkávám na to, kdy se to příjemno zlomí na "miluju tě". A neplánuju dávat víc než jednu šanci... Druhá šance se dává, ale třetí už prý ne...

Takže to znamená, že jste se k sobě jako vrátili, že to zkusíte a ten 1,5 roku jste ještě přeci jenom hledali jinde? Jakože jste jakoby furt nevěděli, jestli to zpátky vzít půjde, tak jste to prostě neřešili, užívali jste chvilek spolu, když jste spolu chtěli být, nic moc jste neřešili a pak se to zlomilo? Takhle to totiž teď tak nějak vnímám u nás...

Pochopila jsem to spíš tak, že 1,5 roku byla pauza a to hledali.

Tak to je fajn...a jak se k němu teď chováš? Projevuješ mu nějaké city, nebo jsi neutrální, nebo odměřená? Já vůbec nevím, jak bych se k partnerovi měla chovat, kdybychom se teď sešli. Na jednu stranu mi chybí a nejraději bych se mu vrhla kolem krku, na druhou stranu jsem naštvaná a dost mě bolí to, co udělal...

Reaguji na Leela28: Snažím se nic nečekat, nemylset na to, co bylo a jen si užívat příjemných chvilek a nic za tím nehledat, což je samozřejmě na to všem to nejtěžší.... Projevuju mu city tak, jak to cítím, tzn. když mám chuť mu dát pusu, tak mu ji dám, protože v tu chvíli to udělat chci a na důsledky nebo výsledky jsem si zakázala myslet... prostě dělám to, co cítím... Přestože bych mu kolikrát taky padla kolem krku a umačkalo ho, stejně tak bych mu kolikrát nejradši všechno vyčetla... Bojuju a doufám, že za dobrou věc

S novým mužem nevíš, co od něj čekat a můžeš být jedině mile překvapená. Nový začátek s tím samým mužem je ale plný očekávání, protože už víš, co dělal v minulosti a o to je to horší, že něco očekáváš a on to najednou nedělá...

Reaguji na Mado: a on se chová jak? Je taky spokojený a bezprostřední ?

Jo tak tohle je dost těžkej boj, aspoň u mě.. Zvlášť když se ve mně perou vzpomínky a v jednu chvíli bych ho nejradši samou láskou sežrala, a za vteřinu mi hlavou probleskne nějaká hnusná vzpomínka a moje nálada je na bodu mrazu a nejradši bych mu jednu vrazila a hezky od plic si to s ním vyříkala..
Nejhorší je asi tahle chuť nebo potřeba si ujasňovat věci z minulosti. Přeci jenom třeba v mém případě jsme se po rozchodu k nějakým věcem už nevraceli, ale já to mám pořád v sobě. Někdy to bylo nedorozumění a mám chuť to vysvětlovat, někdy zase potřeba obhajovat svý chování, který vím, že nebylo ideální a dost věcí jsem tím podělala.. Z jeho strany tam taky bylo několik bot, které mě trápí doteď.. A protože máme oba tu blbou řešící povahu, už několikrát jsme tyhle vyříkávací rozhovory podnikli, abychom mohli začít nanovo s čistým štítem.. Ale stejně si v tu chvíli třeba člověk nevzpomene na všechno, nebo to neformuluje tak jak by chtěl, a nebo něco mě pořád trápí i po "vyjasnění" a nevim, jak se přes tohle přenést..? Vy minulost neřešíte? Nebojíš se toho, že některý věci budeš mít pořád v sobě a budou ti tenhle nová začátek kazit?
Snažím se mu to všechno odpustit a stejně to samé jsem chtěla od něj, ale jak je ta fráze - odpustit neznamená zapomenout, že..

Reaguji na Mado:
Ahoj, přečti si knihu Partneři a rozchody od Jeronýma Klimeše. Myslím, že ti to trochu vysvětlí, kde seš ty teď. Jinak zkráceně jde o to, že partner A chce rozchod, partner B se určitou dobu brání tomu rozchodu a pak prostě přestane. To se partner A lekne, že by o něj opravdu mohl přijít, jenže partner A už se staví do pozice, že on je ten co chce rozchod/neví...

Je to takový střídání rolí. On tam i popisuje, kdy je možné ten vztah zachránit a kdy už jsou uzavřené obě dvě brány a nedá se nic dělat. Samozřejmě, že tohle je příklad rozchodu spíš neuváženého, rozhodně to nefunguje, když víte, že se k sobě třeba povahově nehodíte, nesedíte si. Já si myslím, že to takhle třeba probíhá hodně často, ale že prostě někdy to ty partneři nedávají najevo. Jako že třeba v hlavě ten co chtěl rozchod po nějaké době začne váhat...

Rozchod byl u nás kvůli tomu, že nevěděl, jestli já jsme to pravý a nyní si uvědomil, že ano a že mě hrozně chce zpět...Minulost jsme měli krásnou, takže jakoby není potřeba něco vyčítat, pokud si na to vážně přišel. Reším teď ale spíš přítomnost, a to je, že prostě o mě nebojuje, nesnaží se, necejtím, že mě hrozně chce...

Nemůžu se zbavit dojmu, že to všechno nechává na mě a vadí mi to... Jestli je tohle představa pomalýho rozjezdu po rozchodu, tak na mě to má spíš opačnej efekt, že nám to jakoby vyšumí, když nezabere... Tohle mi nic moc nedává, když se nesnaží... je to furt takový nemastný neslaný. A já se tak snažím to neřešit a jen si užívat těch hezkejch cvhilek. Přijdu si, jak manželé po třiceti letech. A za to já bojovat nebudu, to mi nic nedává. To on by měl bojovat a jaksi se to neděje, vůbec se jakoby nechytá na hezký narážky a já tomu prostě vůbec nerozumím...

Četla jsme, děkuju, ale měla jsem jí půjčenou, takže si to nemůžu už znovu nalistovat... Povahově se k sobě hodíme, šlapalo nám to 10 let. Brány máme otevřené, zdá se, snaha je na obou stranách, žádné jiné partnery už nemáme. On do toho na můj vkus prostě málo šlape, na to, že to podělal on a že on je ten, kdo mě chce zpátky...

Reaguji na Mado:

Velmi sa mi páči Tvoj prístup .. ako si to celé zvládla
Ale asi by si mu mala povedať že ťa to neuchvacuje, nech zabojuje.
Alebo možno nie, evidentne sa v tom vyznáš lepšie ako ja.
Držím palce.

Reaguji na Mado:
myslím, že to je dobrý nápad, říct to!
Třeba se bojí, že se lekneš, třeba taky tápe, třeba...
Myslím, že tím nic nepokazíš.

To je myslím taková bible na foru Vztahy a rodina.

Reaguji na Mado: Nemůžu si pomoct a už jsem ti to myslím psala, na mě to působí tak, že zjistil, že je sám, nelíbilo se mu to a z toho důvodu tě chtěl zpět...

Jenže já už mám zase pocit, že už to zase nezvládám... to jak se snažím to "neřešit" a už to zase řeším, myslím na to, kudy chodím, zase se tím trápím a užírám...No tak, mám já tohle za potřebí? Proč něco nedělá? Proč se víc nesnaží? Jak mu to mám říct? Dá se tohle vůbec říct? Že vlastně nevím, co přesně by měl dělat, ale ať hlavně něco dělá?

Myslím, že s enemá čeho bát, že těch signálů ode mě, že já chci, má víc než dost. Přeci ho ještě nebudu uhánět já, to má dělat on! Přeci bych neměla furt něco řešit já, když chce především on mě a on má přesvědčit mě, že on je ten pravej, ne? Je to vysilující...