Nový začátek s bývalým přítelem

Reaguji na Mado:
Beruško, budeš muset asi buď
přestat moc myslet! Dělat, jako by to byl úplně nový vztah s novým borcem. Takže na začátku taky nevíš, jak se to vyvrbí a užíváš si svůj život, kdy ten týpek je bonus.
A nebo budeš muset s pravdou ven, až spolu budete.

Možná jen sis to moc vysnila a žiješ tou fantazií.
Když se reálně podíváš na to co bylo, bylo to dřív "lepší"?

Mám pocit, že stále neví, co opravdu chce, že si vlastně na nic nepřišel, protože kdybych to opravdu byla já, co chce, bojoval by přeci jinak... Prostě to na mě dneska všechno padá a momentálně tu není nic, čm by mě přesvědčil, že o to a za to stojí... je to opět nemastný, neslaný a to mě za to přeci nestojí... přesto stále dávám šanci, aby se to rozjelo a zlomilo.. Po 14 dnech to asi nerozlouskneme po tom, co jsme byli půl roku od sebe...

Kdyby se takhle choval nějaký nový borec, asi by pro mě nebyl zajímavý a nestál by za to, neuchvátil by mě... a to mě děsí A třeba je to jen tím, že teď mění práci a má prostě jiných starostí dost. Nebo jsme vážně snílek a té šance dávám až moc...

Nemůže to být i tak, že jste každý někde jinde? Nezměnil třeba kamarády, nový zájmy, činnosti, mluva. A i Ty, že jsi zjistila, za půl roku, jaký chceš svůj život.
A i přes to, že dřív byl on ten ideál, teď už máš svou laťku úplně jinde....

A jsem doma.
Jsou se změnou práce spojeny i big problémy? On ne každý chlap je ve své kůži, když mění zaměstnání. (sebevědomí, nejistota financí, není "mačo", ...)

Proto to zmiňuju, protože práce u chlapa znamená problém numero uno....

Tak asi ubrat tempo.
Hlavně mu neraď, co má a co nemá dělat a jak se v nové práci chovat, aby si nepřipadal ještě hloupěji.
Jen vyslechnout, přitakat, pochválit.
No a až se ustálí to zaměstnání a on bude pořád takovej, ...

Muž a jeho práce. To je téma samo o sobě, že jde všechno ostatní stranou, že? I snaha o návrat k milované.. achich...

Přesně tenhle pocit já jsem měla u našich předchozích 3 pauz. Vždycky se vrátil s tím, jak mu hrozně chybim, tak jsem čekala, že mi nějak začne projevovat to, jak mě chce, jak o mě stojí. Ale nic takového nebylo. Žádná velká snaha z jeho strany, bylo to takový neutrální. Spíš to na mě dělalo dojem jako že si řekl "teď jsem byl měsíc sám, je to na ho...no, tak to u ní zkusim znova a uvidíme co bude..." Prostě nás taková pauza nikdy nenastartovala, po týdnu bylo všechno zase jako dřív. I proto se teď bojím se s ním sejít po měsící znova...rozhodla jsem se, že ho ještě chvíli nechám a uvidíme, jestli o mě opravdu stojí...

Hmm, půl roku je docela dlouho...a jak dlouho jste o sobě nic nevěděli, nebyl mezi vámi vůbec žádný kontakt?

Reaguji na Leela28: Stačilo mu totiž už jen to tvoje gesto, že ses vrátila.

Ruku na srdce, pokud už je to potřetí, nemyslíš si, že to tak opravdu je? Neví, co chce.

Dlouho jsem hledala chybu na své straně...ale pak jsem se tak různě od společných kamarádů dozvěděla, že tohle přesně dělal v minulých 2 vztazích - s jednou slečnou prý dokonce 3 roky měli takový vztah "jo a ne" chvíli byli spolu, chvíli od sebe...takže asi máš pravdu, asi takový opravdu je, ale já pořád mám takový vnitřní pocit, že by nám spolu mohlo být hezky, kdyby si uvědomil, že mě opravdu chce. Jen nevim, jak ho k tomu donutit..

Ano, ano, přesně... nemastný, neslaný. Není jakoby proč ho chtít vyloženě zpátky, že by mě to přesvědčovalo nějak, že on je ten pravej...

Zkusím to jednou a dost, třikrát do toho nepůjdu, to nechci... ale téhle šanci dám ještě čas, protože jestli je v tom ta práce, s největší pravděpodobností to bude tím... Otázkou je, jak dlouho to vydržím... zase.

Reaguji na Leela28:
Být Tebou, tak se na to vykašlu, jen s ním ztrácíš čas.

Jo tak tímhle bych taky byla dost rozhozená, protože i když jsme s mým bývalým nebyli ideální pár, pokaždé, když se to vyhrotilo a ukončili jsme to, tak ty návraty byly úžasný.. On není moc na city, teda jako dávat je najevo veřejně (jinak vnitřní citlivka je to pořádná..), ale při snaze mě získat zpátky se fakt snažil a bylo to z něho úžasně cítit.. A choval se tak i před ostatníma, nosil mi dárečky, hladil mě (nesměle a nenápadně.. ). Ale tohle bylo hlavně díky tomu, že jsem ho nevzala oficiálně zpátky hned, takže měl prostor a hlavě musel se snažit, já dělala drahoty (i když mi to taky vydrželo tak týden, čtrnáct dní od toho, co přišel s tím, že si všechno uvědomil.. Ale těch čtrnáct dní stálo fakt za to, paráda..). Po tom, co jsme byli zase oficiální pár, už to samozřejmě bylo jiný, už nebyl tak sladce nejistej a snaživej (vrátil se ke svýmu přirozenýmu chování navenek tvrďáka..), ale nemastný neslaný to teda nebylo nikdy..
Takže mě mrzí, že si tohle získávání nemůžeš užít, protože u tebe ho to nenapadne (nebo možná už vážně myslí, že je všechno v pohodě a snažit se nemusí..)

No možná tohle je ten problém.. Bych na tvým místě trochu ubrala a hodila zpátečku.. On má být nejistej, na trní, bát se, jestli ho chceš.. A tím, že mu dáváš jasný a častý signály, že se nemá čeho bát, tak proč by se snažil..? Třeba už má dojem, že tě přesvědčil a je všechno v pohodě.. Dej mu šanci a prostor pro to, aby začal bojovat.. Třeba to pro něj bylo moc snadný, žes víc neváhala, třeba byl připravený bojovat a nedostal možnosti.. Tak mu ji dej, ať se chlapec trochu snaží..! Ale na tvém místě bych o tom nemluvila, protože činy jsou mnohem lepší a účinnější než jenom slova, navíc si nedovedu představit, jak klukovi říkat, aby o mě bojoval.. To je přeci jasný, to musí vědět sám, a jestli se tak neprojevuje, rozhovorem bys asi moc nevyřešila..